Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kniha se skládá z pěti částí a předkládá nám obsáhlý výčet básní ale i střípky z Puškinovy korespondence, seznamuje nás s básníkovým životem a názory soudobých literátů na Puškinovy počiny.

I. část
Obsahuje tvorbu a zlomky dopisů z let 1814-1819, tedy z doby, kdy básník studoval na carském lyceu. Básně jsou rozpustilé, tématicky velice široce zaměřené, převládá zde však milostná lyrika s prvky nadsázky.

Můj epitaf (1815)
Zde Puškin pohřben jest. Jak blázen ved si,
když slavil s láskami a s múzou námluvy,
dobrotu nedělal - a v hloubi duše přeci
byl dobrý člověk, pánbůh ví.

Přátelům (1816)
Ó hrejte, pějte, aniž i vám
jak sen dni minou bezstarostné:
já vaší veselici prosté
se skrze slzy usmívám.

II. část
Lyrika z let 1820-1829. Básně nabývají mnohem tesknějšího rázu, autor je přesycen bujarými oslavami a láskou mnoha žen a začíná hledat nový a vyšší životní cíl. Ve svých básních striktně odsuzuje a odmítá svůj dosavadní životní styl.

Bez názvu (1823)
Paste se tedy klidně dál!
Hlas cti vás nevyburcoval.
Nestojíť stáda o svobodu!
Stříhej a řež je, bij a nič,
dědictvím jejich od rodu k rodu
je chomout s rolničkou a bič.

Vězeň (1822)
- Puškin je v této době tvrdě stíhán cenzurou a na svou obranu vydává tuto báseň.

V mé kobce je temno a zatuchlý vzduch,
a nádherný orel, můj tesklivý druh,
jenž vyrostl v poutech, cár potravy rve,
a křídly vzpírá se ne napoprvé.

Dělvigovi (1821)
Vzpomínky z mládí stranou skládám
a kráse vašich básniček
se usmívám jak stará madam
čtveráctví mladých kurviček.

III. část
Obsahuje dílka především z let 1827-1830 a velmi mnoho dopisů. Puškin si v té době dopisoval především s Natálií Gončarovou, kterou později požádal o ruku a opravdu se s ní oženil.

Arion (1827)
Byl plný člun a mnoho nás,
ti jedni plachtu napínali
a druzí vesly, ráz a ráz,
do vln se družně opírali.

Anděl (1827)
- velmi podobné pojetí zla jako v Lermontově "Démonovi", který byl ale dokončen až roku 1841.

Z bran ráje zlatá záře tekla
od něžné hlavy anděla.
Strmě a vzpurně z hlubin pekla
démona křídla šuměla.

Duch pochyby, duch popírání
k čistému duchu vzhlédl z tmy
a matně cítil, jak v něm maní
klíčí neznámé dojetí.

"Buď sbohem," řekl, "já tě viděl,
ne nadarmo jsi tu dneska stál:
Ne vše jsem v nebi nenáviděl,
ne vším jsem v světě pohrdal."

IV. část
Tvorba z let 1830-1836, obsahuje i mnoho dopisů manželce. Převažují zde úvahy nad životem, nad přicházejícím stářím, nad radostí, kterou si je autor schopen dopřávat. Básně dostávají filozofický ráz.

Bryčka života (1823)
Ač bryčka těžký náklad mívá,
docela lehce veze nás,
na kozlíku se pousmívá,
obratný vozka, šedý čas.

Bez názvu (26. květen 1828)
Náhodný a marný dare,
živote, proč byl’s mi dán?
Z temné vůle sudby staré
proč jsi v poutech zakován?

V. část
Obsahuje jediné básnické dílo, a to poému Měděný jezdec, dále korespondenci, Puškinovy portréty a vyobrazení jeho rodiny, příspěvky napsané světovými literáty po básníkově tragické smrti a úplný Puškinův životopis.

MĚDĚNÝ JEZDEC - Petrohradská povídka
Příběh se zakládá na pravdivých událostech. Básník líčí večer, kdy se řeka Něva vylila z břehů a zaplavila Petrohrad. Mladý Jevgenij se ve městě snaží zachránit, stále však myslí na Parašu, svou milou, která bydlí s matkou v chatrči za městem. Když voda opadne, vydává se Jevgenij za Parašou, jejich domeček však odnesla voda i s oběma ženami. Jevgenij se pomate na rozumu a dokonce života utíká před měděným jezdcem, na jehož hřbetě si při oné památné potopě zachránil život.

...Do žuly Něva oděla se,
v oblouky mostní krajkové,
zelených parků listoví
ostrovy skrylo v plaché kráse
před mladší sestrou zářící.

Kniha podává svědectví o vcelku nuzném životě jednoho z největších ruských básníků, kterého chtěl car využít k propagandě carské ideologie. Nesmírně inteligentní Puškin se ale zlákat nenechal a zůstal věrný svým vlastním ideálům, a za to na něj byla uvalena přísná cenzura. Přesto však pozvedl ruské písemnictví, předběhl svou dobu, podpořil utlačovaný národ a nesmazatelně se zapsal do dějin světové literatury.

Čtenářský deník	-	Arion: výbor z lyriky
	-	Bělkinovy povídky, Bělkinovy povídky (2)
	-	Boris Godunov, Boris Godunov (2)
	-	Cikáni
	-	Evžen Oněgin, Evžen Oněgin (2), Evžen Oněgin (3), Evžen Oněgin (4), Evžen Oněgin (5), Evžen Oněgin (6), Evžen Oněgin (7), Evžen Oněgin (8), Evžen Oněgin (9), Evžen Oněgin (10), Evžen Oněgin (11), Evžen Oněgin (12), Evžen Oněgin (13), Evžen Oněgin (14), Evžen Oněgin (15), Evžen Oněgin (16), Evžen Oněgin (17), Evžen Oněgin (18), Evžen Oněgin (19), Evžen Oněgin (20), Evžen Oněgin (21), Evžen Oněgin (22), Evžen Oněgin (23), Evžen Oněgin (24), Evžen Oněgin (25), Evžen Oněgin (26), Evžen Oněgin (27), Evžen Oněgin (28), Evžen Oněgin (29), Evžen Oněgin (30), Evžen Oněgin (31), Evžen Oněgin (32)
	-	Evžen Oněgin (rozbor)
	-	Kapitánská dcerka, Kapitánská dcerka (2), Kapitánská dcerka (3), Kapitánská dcerka (4), Kapitánská dcerka (5)
	-	Kavkazský zajatec
	-	Malé tragédie
	-	Měděný jezdec
	-	Piková dáma, Piková dáma (2), Piková dáma (3), Piková dáma (4), Piková dáma (5), Piková dáma (6), Piková dáma (7), Piková dáma (8), Piková dáma (9), Piková dáma (10), Piková dáma (11)
	-	Vánice

Čítanka	-	Ančar (Lyrika)
	-	Boris Godunov, Boris Godunov (2), Boris Godunov (3)
	-	Cesta do Arzrumu, Cesta do Arzrumu (2), Cesta do Arzrumu (3)
	-	Evžen Oněgin
	-	Hodokvas v době moru
	-	Kamenný host
	-	Kavkaz
	-	Koketě
	-	Má svoboda
	-	Mozart a Salieri
	-	Muza
	-	Památník
	-	Scéna z Fausta
	-	Scény z dob rytířských
	-	Skoupý rytíř
	-	Utrhačům Ruska
	-	Vyšel jsem dřív než hvězda ranní (Vyšel jsem dřív než hvězda ranní)