Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Veršovaný román Evžen Oněgin, který začal roku 1823 psát ruský básník a zakladatel ruské moderní prózy A.S.Puškin, patří do krásné literatury.
Tento román psal Puškin 7 let, 4 měsíce a 17 dní: od 9. května 1823 do 25. září 1830, revise poslední hlavy trvala další rok.
Tento román líčí ruskou společnost na začátku 19. století. Román se skládá z 8 hlav, každá je uvedena jedním nebo několika motty ruských nebo cizích autorů. V románu se autor často nechává inspirovat jak svým životem, tak životem slavných osobností nebo hrdiny jiných děl světové literatury, které potom přirovnává k postavě Evžena Oněgina. Tento román byl nedokončen. V doslovu, jenž je na konce knihy, spekuluje Bohumil Mathesius, proč je román nedokončen. Mohl to prý být nedopovězený úmyslný básnický trik nebo obava před censurou tvrdé reakční doby vládnoucí za panování Nikolaje Prvního, kdy A.S.Puškin román dopisoval.

OBSAH:

Evžen Oněgin je ruský šlechtic, který byl vychován podle tehdejší módy. Mluví plynně francouzsky, ale jinak není moc vzdělaný. Ve společnosti byl velmi oblíbený pro svůj šarm a vtip. Nejraději chodil po večírcích, kde se opíjel a předváděl svůj zbytečný život. Proto byl už tenkrát řazen k tzv. zbytečným lidem. Kromě zábavy, kterou pro něj představovaly večírky a bály, byl jeho život velmi nudný. To se změnilo poté, co se Oněgin dozvěděl o strýcově smrti. Musel odjet na venkov, aby mohl převzít dědictví, jež mu strýc zanechal. Oněgin se hned na venkově snaží zavést městské praktiky, jimiž si proti sobě popudí mnoho sousedů. Na venkově se také seznámí s Vladimírem Lenským. Lenský je básník, který miluje dceru zesnulého statkáře Larina, Olgu. Lenský vezme s sebou Oněgina do rodiny Larinových, kde ho seznámí nejen s veselou Olgou, ale také s její věčně zasněnou sestrou Taťánou. Taťána se do Oněgina hned od začátku zamiluje, protože v něm vidí muže, kterého si vysnila z četby románů. Taťána mu posílá dopis, v němž mu vyzná lásku, Oněgin ji však odmítne s tím, že na ni určitě čeká jiný muž, který je jí hoden. Když Taťána slaví svůj svátek, přijde i Oněgin. Ten když vidí, jakou má Taťána radost z jeho návštěvy, tančí a neustále se točí kolem její sestry Olgy. Lenský žárlí na Oněgina, a tak ho vyzve na souboj, ve kterém však Lenský padne. Oněgin odejde z venkova. Olga se brzy na to provdá za důstojníka a odchází z domova. Taťána je ale stále zamilována do Oněgina. Jednou v zimě odjede s matkou do Moskvy, kde se po krátké známosti provdá za starého generála. Jak už to bývá, tak se i Oněgin a Taťána znovu potkají. Je to na plese, kde už je Taťána jako přední dáma společnosti. Teprve teď Oněgin cítí, že ji miluje, ale neodpovídá mu na jeho dopisy. Oněgin se ji rozhodne bez ohlášení navštívit. Najde Taťánu v jejím domě, zrovna když čte jeho dopis, ale ona - i přestože ho miluje - jeho city odmítá, neboť chce zůstat věrná svému muži...

Jak to skončí se nedozvíme, ale svůj referát bych chtěla zakončit slovy, která jsou v doslovu u románu Evžen Oněgin a které napsal Bohumil Mathesius.

Jedno je jisté: tenkrát, kdy vládl v duši všech lidí hluboký smutek - jak říká citlivý a moudrý Gercen - "zvučela v údolích otroctví a muk toliko široká a jasná píseň Puškinova; ta píseň pokračovala minulu dobu, plnila mužnými zvuky přítomnost posílala svůj hlas do vzdálené budoucnosti." A jednou z nejkrásnějších strof této písně je "Evžen Oněgin" v té podobě, v jaké se zachoval, ať jakýkoli byl autorův plán na pokračování a ať o cokoli nás censura připravila.

CITÁT Z KNIHY:

Odešla. Eugen hledí za ní,
jakoby bleskem zasažen.
Do jaké bouře citů vhání
ho raněného srdce sten!
Najednou rozlétly se dveře,
a s břinkotem se k němu béře
muž Tánin. My však, přátelé,
v té chvíli pro něho tak zlé
hrdinu mého opustíme
nadlouho, navždy; nemalý
my čas jsme se s ním toulali.
Teď k břehu rádi zabočíme.
Tož láva! Bylo na čase
už skončiti! Vám nezdá se?

Čtenářský deník	-	Arion: výbor z lyriky
	-	Bělkinovy povídky, Bělkinovy povídky (2)
	-	Boris Godunov, Boris Godunov (2)
	-	Cikáni
	-	Evžen Oněgin, Evžen Oněgin (2), Evžen Oněgin (3), Evžen Oněgin (4), Evžen Oněgin (5), Evžen Oněgin (6), Evžen Oněgin (7), Evžen Oněgin (8), Evžen Oněgin (9), Evžen Oněgin (10), Evžen Oněgin (11), Evžen Oněgin (12), Evžen Oněgin (13), Evžen Oněgin (14), Evžen Oněgin (15), Evžen Oněgin (16), Evžen Oněgin (17), Evžen Oněgin (18), Evžen Oněgin (19), Evžen Oněgin (20), Evžen Oněgin (21), Evžen Oněgin (22), Evžen Oněgin (23), Evžen Oněgin (24), Evžen Oněgin (25), Evžen Oněgin (26), Evžen Oněgin (27), Evžen Oněgin (28), Evžen Oněgin (29), Evžen Oněgin (30), Evžen Oněgin (31), Evžen Oněgin (32)
	-	Evžen Oněgin (rozbor)
	-	Kapitánská dcerka, Kapitánská dcerka (2), Kapitánská dcerka (3), Kapitánská dcerka (4), Kapitánská dcerka (5)
	-	Kavkazský zajatec
	-	Malé tragédie
	-	Měděný jezdec
	-	Piková dáma, Piková dáma (2), Piková dáma (3), Piková dáma (4), Piková dáma (5), Piková dáma (6), Piková dáma (7), Piková dáma (8), Piková dáma (9), Piková dáma (10), Piková dáma (11)
	-	Vánice

Čítanka	-	Ančar (Lyrika)
	-	Boris Godunov, Boris Godunov (2), Boris Godunov (3)
	-	Cesta do Arzrumu, Cesta do Arzrumu (2), Cesta do Arzrumu (3)
	-	Evžen Oněgin
	-	Hodokvas v době moru
	-	Kamenný host
	-	Kavkaz
	-	Koketě
	-	Má svoboda
	-	Mozart a Salieri
	-	Muza
	-	Památník
	-	Scéna z Fausta
	-	Scény z dob rytířských
	-	Skoupý rytíř
	-	Utrhačům Ruska
	-	Vyšel jsem dřív než hvězda ranní (Vyšel jsem dřív než hvězda ranní)