Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Evžen Oněgin je člověk velmi vzdělaný, milý a elegantní. Je ovšem také vychytralý a cynický. Pro své kultivované vystupování ho však lidé uznávají a ve společnosti je oblíbený. Jeho hlavní zábavou je sladké nicnedělání a navštěvování šlechtických plesů, představení baletu a nekonečné hýření. Měl šarm, vtip, ale i přesto všechno je považován za příklad "zbytečného člověka".
Oněgin dostane dopis, z něhož se dozví, že jeho velmi zámožný strýc zemřel a zanechal mu po sobě velký statek. Rád odejde ze života, kde byl znuděn společností a jejím pokrytectvím, které tak neúprosně roste. Nejdříve je rád, že poznává něco nového, neokoukaného, ale časem mu i život na venkově zevšední a znovu se začne nudit. Zkouší na venkově zavést městské zvyky a praktiky, ale akorát tím proti sobě poštve své sousedy. Během svého pobytu na venkově také poznává snílka a básníka Vladimíra Lenského, jenž se i přes jejich naprosto odlišné povahy stává Oněginovým přítelem. Lenský se Oněginovi svěří se svojí láskou k Olze, dceři zesnulého statkáře Larina. Lenský se rozhodne vzít Oněgina s sebou na Larinův statek, kde ho seznámí s již zmíněnou Olgou a její stále zasněnou mladičkou sestrou Taťánou.
Ovlivněna z četby románů a jejích snech o románových mužích se Taťána do Evžena na první pohled zamiluje. Avšak introvertní dívka zprvu své pocity nedává najevo. Krátce nato se rozhodne, že se ze své lásky tedy Evženovi vyzná a napíše mu dopis. Evžen ji však bezcitně odmítne se zprávou, že na ni určitě někde čeká jiný muž. Několik dní potom se koná Taťánina oslava svátku a Evžen je na ni pozván. Když se dostaví, má Taťána samozřejmě z jeho přítomnosti radost a je tudíž velmi veselá. Vznikne domnění, že Evžen byl pozván jako snoubenec Taťány. To Evžena velmi popudí a naschvál se celý zbytek večera točí kolem rozjařené Olgy. Lenský se na svého přítele Oněgina velmi naštve a vyzve ho na souboj. V něm Evžen Lenského zabije. Evžen svého činu nakonec lituje a odjíždí pryč z venkova. Taťána stále Oněgina miluje, ale jednou v zimě ji matka přemluví, ať jedou do Moskvy a zde se Taťána provdá za staršího generála Gremina. Oněgin zatím cestuje bez cíle Ruskem, avšak jako vše i tato činnost jej přestane bavit a vrací se do Petrohradu. Zde se na plese setkává s Taťánou, jež už má své postavení ve společnosti. Je její krásou okouzlen a vyznává se jí z lásky v dopise. Miluje ji, jako kdysi ona milovala jeho: vášnivě, bezpodmínečně, vřele. Ona ale neodpovídá. Reaguje stejně chladně jako kdysi on. Jde ji tedy neohlášen navštívit. Najde ji zrovna, jak pláče nad jeho dopisem. Vyznává se jí z lásky. Ona ho sice také stále miluje, ale je již provdaná a chce svému muži zůstat věrná. Evžen si připouští, že udělal velkou chybu, když Taťánu před lety odmítl. Pro Oněgina je to tedy poslední rána a poslední naděje na nalezení smyslu života odchází.

Puškin tento veršovaný román psal skoro deset let. Je to jeho vrcholné dílo. Ve svém románu kritizuje pokrytectví společnosti a poukazuje na zbytečnost určitých lidí. Puškinovy postavy se během děje mění.
Poučení je takové, že když jednou člověk něco může mít, neměl by tím opovrhovat, ale když už, tak vřele odmítat a zanechat v duši místo aspoň pro své svědomí.

CITÁT Z KNIHY:

Ke štěstí stačilo tak málo,
Jen vztáhnout ruku!... Osud mě
však zvál jinam... Co se stalo,
nebylo možná rozumné:
maminka s tváří uplakanou
mě zaklínala... na vybranou
neměla vaše Taťána...
Teď jsem, jak víte, provdaná.
Snažte se vyhnout mému domu.
Dobře vás znám: už z hrdosti
nehazardujte se svou ctí...
Miluji vás (nač lhát a komu?)...
nepatřím ale přesto vám
a muži věrnost zachovám.