Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

HLAVNÍ POSTAVY:

Hlavní postava románu ve verších, Evžen Oněgin, je typ schopného, vzdělaného, avšak lehkovážného šlechtice, který ztrácí smysl života a stává se věčně nespokojeným a znuděným, takzvaným zbytečným člověkem. Jeho povahovým protějškem je statkář Vladimír Lenský (v jiných vydáních Lenskij), ne zrovna nadaný básník a velmi naivní člověk, snílek a romantik. Ženské postavy příběhu jsou taktéž povahově protikladné - Olga je extrovertní, společenská, koketní, veselá a bezstarostná, kdežto Taťána je sečtělá, vážná, sentimentální, romanticky založená a morální.

KOMPOZICE:

Román je složen z osmi hlav, z nichž každá je uvozena citáty světově proslulých autorů (např. Horatius, Petrarca, Byron, Vjazemskij atd.). Dílo je sestaveno na principu zrcadlové kompozice (město - vesnice, Oněgin - Lenský, Olga - Taťána). Celý román je psán ve verších s použitím oněginské strofy (čtrnáct veršů po osmi či devíti slabikách) s pravidelným rýmovým schématem.

CITÁT Z KNIHY:

"Píšu vám - co víc? Píšu já vám.
Co na tom slova pozmění?
Vím, sama si tím přivolávám
trest - vaše opovržení.
Jestli však sebemenší závan
lítosti vzbudí ve vás cit,
nemůžete mě zatratit.
Všechno by, věřte, ve mně spalo,
nikdy bych vám s tou bezmocí,
s tou hanbou nešla na oči,
mít naději, a třebas malou,
že občas, aspoň tu a tam
projížďka zavede vás k nám,
že vaše tvář, váš hlas v mém světě
mihne se, a že pak jen vás
budu mít v srdci po ten čas,
než zase znova přijedete.
Vás neláká však společnost.
Na vsi je všechno všední, skromné,
a v nás... v nás nenajdete skvost,
i když jste vítán v našem domě."

OBSAH:

Evžen Oněgin je petrohradský mladý elegán, popisovaný jako hoch lehké krve, nadaný, leč světem znuděný a vrstevníky opovrhující. Je velmi inteligentní, zná literaturu i historii, raději než dějepravou se ale zabývá ekonomií, jsa sám ekonom. Žije jen velkoměstskými večírky, divadelními představeními a slavnostmi.

Jednoho dne se Oněgin dozví, že jeho strýc zemřel a zanechal mu velkolepý statek. Odjíždí se na něj podívat a po nějakou dobu je nucen nechat Petrohrad i s jeho životem za sebou.

Na statku si Oněgin najde přítele - snílka a básníka Lenského. Tráví s ním mnoho času, diskutují, a právě díky němu získává vědomí o životě na statku. Dozví se, že Lenský je zasnouben s dcerou statkářky Olgou, sníž se zná již od dětství a velmi ji miluje.

Oněgin se seznámí i s Taťánou, která je sestrou Olgy. Přestože jsou sestrami, jsou velmi rozdílné - Olga je veselá a lehkovážná, zatímco Taťána je vážná a racionální. Taťána se brzy do Oněgina zamiluje a napíše mu i dopis, v němž se mu vypisuje ze svých ušlechtilých citů. On ji odmítá - je na různé nadbíhání zvyklý z života ve velkoměstě a nevěří, že by venkovskou dívku hnala čistá láska.

Zanedlouho se začne Oněgin na statku nudit. Když hledá nějaké rozptýlení, pokusí se flirtovat s Olgou na oslavě Taťániných jmenin, což Lenský bere jako osobní zradu. Olga svého poklesku sice lituje, ale Lenský si vezme do hlavy, že po vzoru svých romantických hrdinů vyzve Oněgina na souboj na život a na smrt. Sejdou se u starého mlýna a Oněgin svého protivníka zabíjí. Hned poté opouští statek a vrací se do velkoměsta.

Život plyne dál - Oněgin cestuje po Rusku, Olga se provdá a Taťána odjíždí s matkou do Moskvy, aby se zde provdala za knížete Gremina. Již jako s vdanou ženu ji potká Oněgin na jednom z petrohradských večírků. Je jí oslněn a zahoří k ní láskou. Vyznává se jí ze svých citů, píše jí dopisy, ale nedostává odpověď. Když se konečně setkají osobně, prozradí Taťána Oněginovi, že ho sice stále miluje, ale nebude nevěrná svému manželovi. Oněgin nadobro ztrácí smysl svého života.

"Čím míň jsme uchváceni ženou, tím více se jí líbíme."

VLASTNÍ NÁZOR:

Tento veršovaný román se stal knihou, která založila mou oblibu v ruských autorech. Příběh je velmi čtivý a nutí čtenáře k zamyšlení. Zároveň obsahuje mnoho mouder, která i v moderním světě dopomohou člověku k jeho lepšímu já.
K této knize se vždy ráda vrátím, i když z konce nejsem zrovna šťastná (litovala jsem Oněgina, že nedosáhl své lásky, ale na druhou stranu si to nejspíše zasloužil).