Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• první vydání: 1831
• literární druh: lyrickoepický
• literární žánr: román ve verších

Hlavní postava Evžen je typem zbytečného člověka (lišnij čelověk). To je hrdina, většinou příslušník vyšší společenské vrstvy, který se nehodí pro práci ve státní službě, nemůže uskutečnit své sny, a tak upadne do prázdného snění, stane se líným a pasivním k životu, není schopen opětovat lásku.
Evžen odjede na venkov, kde se setká s Taťjánou, která se do něho zamiluje. On její lásku odmítá a na důkaz toho flirtuje s Olgou, snoubenkou svého kamaráda, jehož to velmi rozlítí. Rozzlobený Lenskij vyzývá Evžena na souboj, ten se mu stane osudným.
Evžen se z pocitu viny vydává na cesty. Po letech potká Taťjánu a zamiluje se do ní. Ona je ale věrná svému muži, a tak je tentokrát zraněný Evžen.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1987 (3. vydání). Z ruského originálu Jevgenij Oněgin přeložila a poznámkami opatřila Olga Mašková, ilustrovala Markéta Prachatická. Počet stran: 247.

POSTAVY:

Evžen - mladý šlechtic; vzdělaný, znuděný, povrchní, lehkomyslný; navštěvuje nejrůznější společenské akce, které mu však vypěstovaly apatii vůči veškerým pocitům, kritizuje na těchto akcích všudypřítomnou přetvářku; má pocit, že je zbytečný, odmítá lásku Taťjány
Lenskij - básník, idealista; horkokrevný, citlivý, žárlivý, výbušný; zamilovaný do Olgy
Taťjána - chytrá, přemýšlivá, romantická, citlivá, věrná, upřímná, tichá, introvertní; zamilovaná do Evžena; trpí odmítnutím
Olga - veselá, společenská, záletná; starší sestra Taťjány; po smrti Lenského se dlouho netrápí

OBSAH:

Evžen je mladý šlechtic, který žije v Petrohradě. Je krásný a ve společnosti velmi oblíbený. Chodí na nejrůznější společenské akce (plesy, bály, oslavy, večírky) plné konvencí a přetvářky, jež Oněgina nudí a nelíbí se mu. Kritizuje povrchnost společnosti. Když mu přijde dopis od strýce, aby přijel za ním na venkov, rád přijímá.

Když dojel k strýci, zjistil, že strýc zemřel a odkázal mu svůj majetek. Evžen se rozhodne zde zůstat a odpočinout od petrohradské smetánky. Poznává mladého básníka Vladimíra a spřátelí se s ním. Spolu chodí na návštěvu k vdově Larinové, sousedce se dvěma dcerami. Do Olgy, starších z nich, se Lenskij zamiloval, a tak chodili spolu s Oněginem na návštěvu k Larinům často. Druhá ze sester, Taťjána, se zamiluje do Evžena hlubokou neutuchající láskou. Připomíná jí hrdinu z románu, které tak ráda čte. Pošle mu dopis a v něm mu svou lásku vyzná. On jí ale neodpovídá, a když se setkají, vysvětlí jí, že by s ním nebyla šťastná.

Venkov ho už začal také nudit a má pocit, že si lásku nezaslouží. Na Vladimírův nátlak jdou oba na Taťjániny narozeniny. Tam Evžen zjistí, že si všichni myslí, že je jejím nápadníkem, a tak začne vřele flirtovat s Olgou, jíž to vůbec nevadí. To Vladimíra velmi pobouří a vyzve Oněgina na souboj. Ten neodmítne, domnívá se, že si zaslouží trest a jeho život je tak jako tak zbytečný.

Ráno před soubojem Vladimír přemýšlí, jestli má boj smysl, ale co v rozezlení vyslovil, nejde už vzít zpátky. Při souboji je Lenskij zabit a Evžen plný výčitek svědomí odjíždí na cesty. Olga se ze smrti snoubence rychle otřepe a vezme si mladého husara, zato Táňa dlouho truchlí po Evženovi, chodí do jeho domu a vzpomíná na něj. Matka je velmi zarmoucena jejím trápením, odjedou proto spolu do Moskvy, aby se Taťjána vdala. Vezme si generála a žije s ním.

Na svých cestách se Oněgin dostane do Moskvy, kde jde na ples. K jeho velkému úžasu tam potkává Taťjánu a okamžitě se do ní zamiluje. Ona ale neodpovídá na jeho výzvy, stejně jako on na ty její před lety. Napíše jí tedy vroucí dopis. Taťjána v něm vyvolala pocity, o kterých se domníval, že jich není schopen. Když ji jde navštívit, najde ji jak nad dopisem pláče. Vyznává se mu, že jej stále miluje, ale že zůstane věrná svému manželovi. Oněgin je zdrcen.

KOMPOZICE A JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Kniha je rozdělena do osmi hlav. Autor často vstupuje do děje a promlouvá ke čtenáři, většinou se vyjadřuje k situaci v díle z pozice nezávislého pozorovatele. Často se objevují jména slavných osobností (autorů, myslitelů atd.) a jiných literárních děl. Rozsáhlé obrazné popisy přírody i děje jsou dobře propleteny dialogy, díky kterým má děj spád. Postavy se v průběhu děje mění a vyvíjejí a jsou k sobě kontrastní (Evžen - velký pesimista X Vladimír - snílek a idealista; Olga - společenská a záletná X Taťjána - tichá a věrná, miluje Oněgina napořád)

VLASTNÍ NÁZOR:

Tato kniha se mi velmi líbila, protože spojuje poezii, kterou mám velmi ráda, s nevšedním příběhem, na němž se mi líbil zejména nečekaný a neklasický konec. Trochu mi vadila příliš dlouhé a detailní popisy.