Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Romeo v Praze roku 1999. Z ruského originálu Евгений Онегин (Jevgenij Oněgin) přeložil Milan Dvořák. Předmluvu a poznámky napsal Jiří Honzík. Počet stran: 430. ISBN: 80-902639-2-5.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

• narodil se v roce 1799 v Moskvě
• pocházel ze starého šlechtického rodu
• vystudoval lyceum v Carském Selu
• pracoval ve státních službách
• patřil mezi odpůrce carismu
• roku 1820 byl poslán do vyhnanství na jih Ruska
• o pět let později bylo vyhnanství zrušeno
• roku 1831 se natrvalo odstěhoval do Petrohradu
• Puškin však podléhá dvorským intrikám a v domnění, že jeho manželku Natálii Gončarovou svádí syn nizozemského velvyslance Georges-Charles de Heeckeren d'Anthès, vyzývá jej na souboj
• 8. února 1837 byl při souboji Puškin střelen do břicha a o několik dní později umírá

ZAŘAZENÍ DÍLA DO KONTEXTU AUTOROVY TVORBY:

Jedná se o vrcholné Puškinovo dílo. Evžena Oněgina sepsal ve vyhnanství na jihu Ruska. Dílo bylo prvně vydáno roku 1823 (na pokračování).

KOMPOZICE A JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

• chronologická, zrcadlová (protiklady)
• autor dost často promlouvá ke čtenáři
• poukazuje na slavné osobnosti a díla (např. Childe-Haroldova pouť), v osmi hlavách pak uvádí jejich citace
• er-forma - autor vypráví o Oněginovi
• dílo je psané spisovnou češtinou ve verších
• použití cizojazyčných slov

ŽÁNR:

Smíchání lyriky a epiky - román ve verších.

TÉMA:

• příběh o mladíkovi, jenž je znuděný bohatstvím, tedy o takzvaném zbytečném člověku
• atmosféra studeného Ruska, klidného venkova i rušného velkoměsta
• Oněgin hledá smysl života, avšak nikdy ho nenajde

POSTAVY:

Oněgin - chytrý, bohatý, znuděný; nemiluje Taťánu, hraje si s ostatními ženami; lidově řečeno je "rozmazlený spratek"
Taťána - tichá, pohledná, chytrá; nešťastně miluje Oněgina; nesmělá
Vladimír Lenský - romantik, básník; zamilovaný do Olgy; žárlivec, idealista
Olga - společenská, krásná, lehkomyslná, veselá; manželka Lenského

OBSAH:

Hlavní hrdina Evžen Oněgin žije znuděným životem v Petrohradě, chodí na plesy, které už jej přestaly bavit, přes den se prochází na promenádě, což jej už také nudí, má dost času na uvažování o své existenci, připadá si vlastně zcela zbytečný...

Posléze zdědí po svém strýci všechen majetek kdesi na ruském venkově, vydává se tedy tam, myslí si, že se tam bude cítit lépe. Zde poznává mladého básníka Lenského, se kterým se spřátelí.

Oba poté navštěvují sousedku vdovu Larinovou, jež má dvě nádherné dcery - Olgu, do níž se zamiluje Lenský, a Taťánu, jež si myslí na Oněgina, ten však o ni nestojí. Taťána nemá dost odvahy to říct Oněginovi do očí, a tak mu posílá dopis, v němž se ze svých citů vyzná, ten však na to reaguje, že se nechce vázat a že by s ním proto Taťána nebyla šťastná. Ta je zklamaná a jednou v noci má i noční můru, že Oněgin zabije v souboji Lenského.

Když Taťána slaví svátek, Lenský musel Oněgina dlouze přemlouvat, aby se ho také zúčastnil. Dozví se, že je vlastně jejím nápadníkem. To Oněgina rozhořčí a počne flirtovat s Olgou, což naopak naštve Lenského. Lenský má strach, aby ji nesvedl, a tak Oněgina vyzývá na souboj, ať se ukáže, kdo je pro Olgu nejvhodnější. Oněgin to považuje za hloupost, ale přijímá, život ho již dávno nebaví, nemá co ztratit...

Ráno před soubojem Lenský přemýšlí, zda souboj nemá vzdát, avšak ihned to vypustí z hlavy, je přece chlap a ten drží své slovo. Při souboji je ovšem zabit, Oněgin si to vyčítá, chtěl zemřít on, odjíždí proto pryč z venkova. Olga se ze smrti manžela rychle vzpamatuje, po čase se opět vdá, Taťána zatím truchlí, vzpomíná na Oněgina každý den.

Oněgin mezitím cestuje po Rusku, až jednou dorazí do Ruska, kde se potkává s Taťánou. Oněgin jí tentokrát sám vyzná lásku. Bohužel ona se již vdala za generála a věrnost nechce nikterak porušit.

Oněgin tedy odchází, znovu je na začátku, opět hledá smysl života. Najde ho vůbec někdy?

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Autor se snaží ukázat ruské prostředí na začátku 19. století. Zároveň znázorňuje zbytečnost a unuděnost Oněginova života, jenž nedovedl mít upřímně někoho rád.

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

Dílo Evžen Oněgin mne velice zaujalo, velice se mi líbilo zpracování románu ve verších, akorát mě trochu mrzelo, že příběh neměl dobrý konec - hlavní hrdina zabil soka zcela zbytečně a jeho už tak unuděný život se ještě zhoršil.
Nicméně, rád si tuto knihu v budoucnu přečtu klidně podruhé. Shledávám toto dílo jako jedno z největších ruského romantismu a možná i ve světě.