Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Odeon, Praha 1987; Z ruského originálu Jevgenij Oněgin (1949-1951) přeložila Olga Mašková.

Hlava první (60 slok)
Autor nás seznamuje s Oněginem, "lvem salónů", který má dobré vychování, ve společnosti je oblíben, rád si získává lásku žen, časem se mu vše omrzí, i souboje, pokouší se číst a psát, ale marně, je znuděný a znechucený životem - "pochodeň srdcí uhasla".
Byl unavený, chtěl odjet z Petrohradu, v té době mu umírá otec, sesypou se na jeho majetek věřitelé, ponechává jim ho, jelikož tuší, že jeho strýc zanedlouho zemře a on se stane dědicem jeho statku, kam také odjel, byl rád, že utekl z Petrohradu do přírody, ale i ta ho za čas unaví a nudí.

Hlava druhá (40 slok)
Oněgin se rozhodl, že dá statek ekonomicky do pořádku - zrušil robotu, zavedl obrok za půdu.
Přijíždí také Vladimír Lenský, který byl doposud na studiích, seznamuje se s Oněginem, stává se jeho přítelem, jsou si opakem, Lenskij je snílek, básník, romantik, věřil ve věčnou lásku.
Lenský se zamiloval do Olgy, která měla sestru Taťánu - tichou, smutnou, plachou.

Hlava třetí (41 slok)
Lenský představí Olgu Oněginovi, nelíbí se mu, zkritizuje ji příteli, že je prázdná.
Taťána se zamiluje do Oněgina a pošle mu dopis, ve kterém horečně vyjadřuje své city k němu.

Hlava čtvrtá (51 slok)
Oněgin ji před sebou varuje, udělí jí kázání, že se nechce ženit, že jeho city rychle zchladnou a odmítne ji.

Hlava pátá (45 slok)
Na Tři krále se Táně zdá sen: Medvěd ji unese do staré chatrče samých nestvůr, mezi nimiž je i Oněgin, chtějí se na ni sápat, Oněgin je zastaví, že je jen jeho. Nestvůry zmizí, on ji něžně ukládá, přijde Lenský s Olgou - vznikne hádka a Oněgin Lenského probodne.
Na Tánin svátek se sjíždějí lidé, pořádá se bál.
Lenský přemluví Oněgina, aby jel s ním, ten se tam ovšem k uzoufaní nudí a chce se pomstít Lenskému, a proto se dvoří a tančí s Olgou.

Hlava šestá (46 slok)
Lenský vyzve Oněgina na souboj, ve kterém je zabit.
Oněgin se trápí pro tuto zbytečnou smrt a odjíždí.

Hlava sedmá (55 slok)
Olga po Lenském příliš dlouho nesmutní a vdá se a odstěhuje.
Taťána si stále smutní na Oněgina, vydává se k němu na statek, služebná ji tam pustí, pročítá jeho knihu a z poznámek zjišťuje, jaký Oněgin je.
Taťána na přání matky odjíždí do Moskvy, aby si tam našla manžela.

Hlava osmá (51 slok)
Vdá se za knížete, potkává Oněgina, zachovává klid, ale on ustrne úžasem.
Oněgin se do ní zamiluje, píše jí zamilované dopisy, ona je ale tak chladná a sebevědomá.
Oněgin ji jednou přistihne, jak pláče nad jeho dopisy, vyznává se mu, že ho stále miluje, ale již je pozdě, protože je vdaná a chce zůstat věrná svému muži.
Měl šanci ji milovat, ale odmítl ji, copak ho nyní přitahuje a dřív ne? Postavení? Dům?
Opouští ho.