Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jedno z nejvýznamnějších děl ruské literatury vůbec, Evžen Oněgin, vyšlo poprvé v roce 1935. Jedná se o veršovaný román skládající se z deseti hlav. Toto dílo stejně jako autorova celoživotní práce uzavírá epochu klasicismu a otevírá epochu romantismu a pro své svobodomyslné názory bylo dlouho dobu potlačováno, aby nepřešlo do podvědomí lidí. Přibližný děj hlav je následující:

I. hlava
Seznamujeme se s hlavním hrdinou Evženem Oněginem, lvem módních salonů a nejobletovanějším švihákem plesů (typ zbytečného člověka), který je znuděný životem ve velkoměstě, jež mu tak jednoduše nabízí vše, na co by si mladý Moskvan jen mohl vzpomenout. Evženův otec umírá a mladík přichází o finanční zázemí. Naštěstí pro něj ale umírá i jeden jeho bohatý strýček a zanechá mu peníze i rozsáhlý vesnický statek, kam se Oněgin chystá brzy vyrazit.

...to věda něžné vášně byla,
kdys Ovidiem slavená,
pro niž ta duše ztracená
v mhách Moldávie zakončila
život, jenž bouře byl a ples,
sníc o svém Římě v dálce kdes.

II. hlava
Oněgin přichází na ves, kde zdědil strýcův statek. Seznamujeme se zde s prostředím a postavami - mladým básníkem Vladimírem Lenským a dvěma dcerami rodiny Lariných, veselou Olgou a zasněnou Taťánou.

III. hlava
Oněgin s Lenským jezdí k Lariným stále častěji. Lenský se zamiluje do energické Olgy a nesmělá Taťána do Oněgina. V této části nalezneme i nejslavnější část románu, známý dopis, v němž se Taťána vyznává ze své lásky.

"Já píši vám - co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč věřím ještě, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud,
nemůže přece zavrhnout..."

IV. hlava
Začíná setkáním Taťány a Oněgina v aleji, kde Evžen odmítne lásku nesmělé a romanticky založené dívky, čímž ji velmi hluboce raní. Nicméně Taťána ho stále miluje a velmi se kvůli neopětované lásce trápí.

V. hlava
Lenský a Oněgin jsou slavnostně pozváni na Taťániny jmeniny, kde Evžen otevřeně koketuje s Olgou, čímž nejenže ještě více ubližuje Taťáně, ale rozzuří svým chováním i svého přítele Lenského.

VI. hlava
Žárlivý Lenský vyzve Oněgina na souboj, ale sám je při něm zastřelen. Oněgin se zhrozí svého činu a vůbec všeho, co se na statku děje, a odchází ze vsi, aby se zbavil výčitek svědomí.

"Je zabit..." soused blábolí.
Je zabit! Hrůzou toho slova
uhranut, jako od hřbitova
jde Eugen lidi zavolat.

VII. hlava
Olga se šťastně vdala za mladého Husara, romantický básník a snílek Lenský je v jejím srdci zapomenut a problémovou Taťánu posílá rodina do Moskvy v naději, že si tam děvče snadněji najde ženicha.

VIII. hlava
Oněgin a Taťána se znovu po letech setkávají v Moskvě na jednom plesu. Taťána je provdaná za generála a Evžen si teprve teď uvědomí svou chybu a opravdově se do ní zamiluje. Napíše jí dopis, ve kterém se jí svěří se svou láskou a lituje svého dřívějšího chování, nicméně je jednoznačně odmítnut, přestože se Taťána netají s tím, že Evžena stále miluje.

"Já miluji vás (k čemu lháti?),
však jiný už je mužem mým,
a já ho nikdy nezradím."

IX. hlava
Ztrápený Oněgin se odebere na cesty a projíždí křížem krážem celou Rus a obdivuje se krásám své země a přírody.

X. hlava
Mnoho se z ní nedochovalo, protože ji Puškin částečně spálil v roce 1830. Odborníci se dodnes ohnivě dohadují o jejím obsahu, jisté je ale pouze to, že se jedná o verše se silným politickým podtextem kritizující soudobou politickou situaci v Rusku (nejspíše proto se jich Puškin snažil zbavit, věděl, že by nevyhovovaly režimu).

Kniha obsahuje i spoustu autorových vlastních úvah a zamyšlení, které odbočují od děje. Zamýšlí se zde například nad láskami svých mladých let, stavem ruských silnic nebo druzích vín a kocovin po nich přicházejících.
Puškin se do jisté míry ztotožňuje s hlavní postavou, snaží se ospravedlnit a vysvětlit jeho místy nepochopitelné chování. Jako ideál ruské a své ženy vykresluje Taťánu - ze zasněné, nevýrazné a naivní dívky se stala dokonalá dáma se společností omotanou kolem prstu. Především ale vyzdvihuje jednu její vlastnost - věrnost.

Jazyk je velmi moderní, často je využíváno zvukomalebnosti a přirovnání. Text obsahuje i řadu cizích slov a výrazů (spleen = splín, belle Nina, Bordeauxské atd.)

Naprosto pohlcující veršovaný román, jedno z nejlepších Puškinových děl.

Čtenářský deník	-	Arion: výbor z lyriky
	-	Bělkinovy povídky, Bělkinovy povídky (2)
	-	Boris Godunov, Boris Godunov (2)
	-	Cikáni
	-	Evžen Oněgin, Evžen Oněgin (2), Evžen Oněgin (3), Evžen Oněgin (4), Evžen Oněgin (5), Evžen Oněgin (6), Evžen Oněgin (7), Evžen Oněgin (8), Evžen Oněgin (9), Evžen Oněgin (10), Evžen Oněgin (11), Evžen Oněgin (12), Evžen Oněgin (13), Evžen Oněgin (14), Evžen Oněgin (15), Evžen Oněgin (16), Evžen Oněgin (17), Evžen Oněgin (18), Evžen Oněgin (19), Evžen Oněgin (20), Evžen Oněgin (21), Evžen Oněgin (22), Evžen Oněgin (23), Evžen Oněgin (24), Evžen Oněgin (25), Evžen Oněgin (26), Evžen Oněgin (27), Evžen Oněgin (28), Evžen Oněgin (29), Evžen Oněgin (30), Evžen Oněgin (31), Evžen Oněgin (32)
	-	Evžen Oněgin (rozbor)
	-	Kapitánská dcerka, Kapitánská dcerka (2), Kapitánská dcerka (3), Kapitánská dcerka (4), Kapitánská dcerka (5)
	-	Kavkazský zajatec
	-	Malé tragédie
	-	Měděný jezdec
	-	Piková dáma, Piková dáma (2), Piková dáma (3), Piková dáma (4), Piková dáma (5), Piková dáma (6), Piková dáma (7), Piková dáma (8), Piková dáma (9), Piková dáma (10), Piková dáma (11)
	-	Vánice

Čítanka	-	Ančar (Lyrika)
	-	Boris Godunov, Boris Godunov (2), Boris Godunov (3)
	-	Cesta do Arzrumu, Cesta do Arzrumu (2), Cesta do Arzrumu (3)
	-	Evžen Oněgin
	-	Hodokvas v době moru
	-	Kamenný host
	-	Kavkaz
	-	Koketě
	-	Má svoboda
	-	Mozart a Salieri
	-	Muza
	-	Památník
	-	Scéna z Fausta
	-	Scény z dob rytířských
	-	Skoupý rytíř
	-	Utrhačům Ruska
	-	Vyšel jsem dřív než hvězda ranní (Vyšel jsem dřív než hvězda ranní)