Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

PROSTŘEDÍ:

Rusko, 18. století, opisuje průběh Pugačovova povstání (70. léta 18. století)

HLAVNÍ POSTAVY:

Petr Andrejivič Griněv - mladý šlechtický syn zasloužilého vojáka, oddaný vlastenec, pouze pro lásku byl schopen na chvíli se přetvařovat
Marja Ivanovna - dcera komandanta, kterého zavraždil Pugačov, stává se sirotkem
Saveljič - oddaný sluha Petra Andrejeviče, svého pána nikdy neopustil
Pugačov - vzbouřenec a vrah, bývalý kozák se záviděníhodnou schopností ovlivňovat lidi

DĚJ:

Mladý šlechtický synek Petr Andrejevič Griněv, syn zasloužilého vojáka Andreje Petroviče Griněva, který se rozhodl, když jeho syn dosáhl 17 let, že už je dost starý na to, aby mohl jít sloužit své vlasti. Vypravuje ho tedy spolu s jeho sluhou Saveljičem do Orenburgu. Cestou se zastavili v hospodě, kde se setkává s Ivanem Ivanovičem Zurinem, velitelem husarského pluku, se kterým se stanou dobrými přáteli. Druhý den však Petr pokračuje v cestě a musejí se rozloučit. Cestou je však zastihne silná vichřice, ale naštěstí potkají chudého kozáka, jenž je vyvede z této strašné bouře a zavede je do hospody. Druhého dne, když bouře přešla, rozloučí se s pocestným. Za prokázanou službu mu Petr daruje svůj kožich i přes protesty Saveljiče, a vydává se na místo svého určení. Bělogorská pevnost byla nedaleko Orenburgu. Komandant Ivan Kuzmič i jeho žena Vasilisa Jogorovna ho velmi vřele přijali. Právě tady se setkává s Marjou Ivanovnou, jejich dcerou. Pro její obranu se rozhodne přijmout výzvu na souboj od Švabrina, o kterém se později dovídáme, že je do Marji zamilován, ale ona ho odmítá. Petr je raněn a Marja se stane jeho ošetřovatelkou. Zamilují se do sebe. Máša se však odmítá za Petra provdat bez požehnání jeho otce, který vyjádřil svůj nesouhlas s jejich láskou. Idilické chvíle v Bělogorské pevnosti naruší Pugačov, který hrozí tím, že pevnost napadne, pokud se jim nevzdají. Ivan Kuzmič se mu vzepřel, ale marně. Pugačovovi se podařilo dobít pevnost a všichni důstojníci včetně Vasilisi Jogorovny byli na místě popraveni. Až na Petra Andrejiče, ve kterém Pugačov poznal svého dárce kožíšku. Pugačov jej propustí a Petr se vydává do Orenburgu. Marja se skryla před zloději a svou ochranu jí nabídla popová, která jí prohlásila za svou neteř. Když se Pugačov odhodlal k napadení Orenburgu, píše Marja Petrovi, že Švabrin - její zhrzený ctitel, který se přidal k Pugačovovi - ji násilím nutí do svatby. Petr neváhá a okamžitě se do Bělogorské pevnosti rozjede. Je zadržen v tábořišti Pugačova a prosí ho o pomoc při záchraně své nevěsty. Pugačov se s ním okamžitě vydává na cestu a Marju osvobodí a oběma dá svobodu. Po důkladném promyšlení se Petr rozhodne, že odjedou k jeho rodičům, kteří Marju určitě rádi přijmou. Zastavili se v pevnosti, také podřízené Pugačovovi. Zde se Petr opět setkává s Ivanem Ivanovičem Zurinem. Uzná, že je jeho povinností sloužit vlasti, a přidal se k Zurinovi. Marja spolu se Saveljičem odjíždí do Petrovo rodného kraje. Petrovi rodiče si ji okamžitě zamilují a nemají proti svatbě žádné námitky. Když je válka s Pugačovem téměř u konce, dostává Zurin rozkaz zatknout Petra Andrejeviče Griněva za to, že byl spolčený s Paugačovem. Před soudem se neobhájil, protože nechtěl do věci zaplést Marju Ivanovnu, ale carovna mu přesto uděluje milost za předpokladu, že odjede do vyhnanství. Toto je velmi zdrcující zpráva pro jeho otce, který se nemůže smířit s tím, že jeho syn je zrádce. Marja Ivanovna odjíždí do Petrohradu, aby se za Petra přimluvila. Jako sirotek slavného Ivana Mironova je přijata samotnou carevnou, které vypráví, jak se všechno ve skutečnosti událo. Carevna mění rozhodnutí a posílá Marju zpět s dopisem, ve kterém zbavuje Petra Andrejeviče jeho viny. Po svém propuštění se Petr Andrejevič oženil s Marjou Ivanovnou.

CITÁT Z KNIHY:

Když jsem přišel k sobě, nemohl jsem se po nějakou dobu vzpamatovat a nechápal jsem, co se se mnou stalo. Ležel jsem na posteli v neznámé světnici a cítil jsem velkou slabost. Přede mnou stál Saveljič se svíčkou v ruce. Kdosi opatrně rozvinoval obvazy, které ovíjely má prsa a rameno. Pomalu se mi hlava rozjasnila. Vzpomněl jsem si na svůj souboj a dovtípil jsem se, že jsem byl zraněn. V tu chvíli vrzly dveře. "Tak co? Jak je mu?" pronesl šeptem hlas, který mě uvedl v rozechvění. "Pořád stejně," odpověděl Saveljič s povzdechem, "pořád bez sebe, už pátý den." Chtěl jsem se obrátit, ale nemohl jsem. "Kde jsem? Kdo je tu?" řekl jsem namáhavě. Marja Ivanovna přistoupila k mé posteli a naklonila se nade mnou. "Tak co? Jak je vám?" řekla. "Sláva bohu," odpověděl jsem slabým hlasem. "To jste vy, Marjo Ivanovno? Řekněte mi..." nebyl jsem s to pokračovat a umlkl jsem. Saveljič vzdychl. Na jeho tváři se objevila radost. "Přišel k sobě! Přišel k sobě!" opakoval. "Sláva ti, Hospodine! No, holečku, postrašil jsi mne, Petře Andrejeviči! Copak je to maličkost? Pátý den..." Marja Ivanovna přerušila jeho řeč. "Moc s ním nemluv, Saveljiči," řekla. "Je ještě sláb." Odešla a tiše zavřela dveře. Mé myšlenky byly plny neklidu. Byl jsem tedy v domě komandanta, Marja Ivanovna ke mně chodila. Chtěl jsem se Saveljině na leccos zeptat, ale stařec zavrtěl hlavou a zacpal si uši. Zavřel jsem mrzutě oči a brzy jsem tvrdě usnul.
Když jsem se probudil, volal jsem po Saveljičovi, a místo něho jsem spatřil před sebou Marju Ivanovnu, její andělský hlas mě vítal. Nemohu vyjádřit pocit štěstí, který se mne v té chvíli zmocnil. Chytil jsem ji za ruku a přilnul k ní, zalévaje ji slzami dojetí. Máša ji neodtrhovala...a náhle se dotkly její rty mé tváře a ucítil jsem její horký a svěží polibek.