Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

I.
V první kapitole je popsána karetní hra a Tomský zde vyprávěl o své babičce, která kdysi hrávala s knížetem Orleánským. Hraběnka jednou prohrála a velmi se zadlužila. Její manžel jí dluh nechtěl splatit, tak se obrátila na Saint-Germaina, který jí prozradil tajemství jak vyhrávat (tři jisté karty). Babička svůj dluh vyhrála zpět.

II.
Hraběnka měla schovanku Lízinku (Lizaveta Ivanovna). Líza byla taková "domácí mučednice". Často byla peskována za to, co neudělala a společnosti byla dobrá jen "v nouzi". Proto Ivanovna čekala na svého vykupitele, žádný muž ji však nechtěl. Byla opravdu nešťastný tvor.
Na Ivanovnu, když u okna vyšívala, se každý den někdo zezdola díval. Byl to mladý důstojník inženýr Heřman, který chtěl znát tajemství staré hraběnky a tudíž ho při jeho procházkách něco táhlo k hraběnčině domu.

III.
Líza od inženýra dostala psaní - vyznání lásky. Odpověděla mu však odmítavě. Heřman dalším dopisem žádal o schůzku. I přesto, že Ivanovna psaní roztrhala, inženýr nepovolil a posílal psaní každý den. Líza se nakonec nechala okouzlit jeho vášní, jeho slovíčky a takzvaně "změkla". S Heřmanem si domluvila schůzku u nich doma (do její komnaty se měl dostat za hraběnčiny i Lízinčiny nepřítomnosti a na Ivanovnu tam počkat než se vrátí). Inženýr však nešel do pokoje schovanky, ale schoval se v hraběnčině kabinetu, kde čekal na babičku Tomského. Když se konečně dostavila a osaměla, žádal ji o prozrazení karetního tajemství. Stařenka však mlčela, proto na ni Heřman vytáhl pistoli. V tu chvíli hraběnka zemřela.

IV.
Líza na důstojníka stále čekala a dočkala se. Inženýr po smrti hraběnky přišel a schovance všechno řekl. Ivanovna plakala, protože v tu chvíli pochopila, že ji Heřman jen využil k tomu, aby se dostal k hraběnce. Nebyla to tedy láska, jen touha po penězích.

V.
Na začátku této kapitoly je líčen hraběnčin pohřeb. V noci po této události se Heřman vzbudil a když zrovna myslel na pohřeb, zjevila se mu mrtvá hraběnka, prozradila mu tolik chtěné tajemství a odpustila mu její smrt pod podmínkou, že se ožení s Lízou. Tři jisté karty byly trojka, sedma a eso. Po výhře pak hráč už do smrti nesměl hrát. Heřman tajemství hned využil. Ve hře se mu dařilo, při poslední "partičce" se však přehmátl a místo esa vsadil na pikovou dámu, která se nesmírně podobala mrtvé stařence. Inženýr vše prohrál a nakonec se zbláznil.

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

Příběh mě celkem zaujal, ale musím přiznat, že mi chvíli trvalo, než jsem se jím "prokousala". Vypravování mi přišlo dost chaotické. V tuto chvíli mi nepomohlo ani členění na jednotlivé kapitoly, na jejichž začátku byly malinkaté vsuvky v podobě pár větiček (malý úryvek, třeba z dopisu). Připadalo mi, jako by jeden okamžik byl postupně líčen z pohledu jednotlivých osob (například Líza každý den pozorovala, že se na ni někdo zezdola do okna dívá, ale nevěděla, kdo to je; totožnost muže se nám odhalila až z vypravování z jeho pohledu, kdy líčil, jak ho něco táhne k hraběnčině domu a jak tam v okně pozoruje dívku). Můžu tedy říci, že jednotlivé příběhy se navzájem prolínají.
Také jsem si všimla, že nějaké názvy a hlavně hraběnčino jméno nebyly za celý příběh prozrazeny. Byly pouze skryty ve třech hvězdičkách: ***
Jedna z hlavních postav, Heřman, byla velmi ctižádostivá. Chtěl jednoduše a téměř bez práce získat peníze na splacení dluhu. Byl proto schopen malého podvodu, a to se mu v závěru také vymstilo. Naopak Ivanovna byla citlivá a naivní dívka. A konečně hraběnka mi připadala jako rozumná, ale zároveň i mazaná postava.