Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství XYZ v Praze roku 2008. Z francouzského originálu La dame aux camélias přeložil Jiří Žák. Počet stran: 292. ISBN: 978-80-7388-057-6.

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA:

Literární druh: epika
Literární žánr: milostný román, autobiografický román
Literární směr: realismus

ORGANIZACE JAZYKOVÝCH PROSTŘEDKŮ:

Slovní zásoba: spisovný jazyk
Stylistická charakteristika: Psáno spisovným jazykem, moc se nevyskytují zastaralé výrazy

TEMATICKÁ VÝSTAVBA:

Vypravěč: ich-forma (nejprve vypráví autor, poté Armand)
Doba děje: 19. století
Místo děje: venkov Anglie a Paříž

HLAVNÍ POSTAVY:

Markéta Gautierová - obětavá, krásná, inteligentní; milovala Armanda a vzdala se pro něj všeho
Armand Duval - tvrdohlavý, žárlivý, chytrý, citlivý; miloval Markétu
Prudence Duvernoyová - starší kurtizána; využívá svého "přátelství" s Markétou k osobnímu prospěchu
Julie Depratová - Markétina služebná a přítelkyně; zůstane s ní až do konce
pan Duval - Armandův otec; vážený, chytrý, laskavý, rozvážný; nade vše miluje své děti
vévoda - sobecký, podezřívavý; miloval Markétu jako zosobnění mrtvé dcery; vydržoval ji, i když nebyl jejím milencem

UKÁZKA:

(Duval přijde za autorem, protože ví, že právě on si koupil Markétinu knihu)

Pan Duval byl neobyčejně vzrušen a ani se nesnažil své vzrušení skrýt. Oslovil mne se slzami v očích a chvějícím se hlasem: "Promiňte, pane, že jsem vás vyhledal v tomto obleku. Snad se nemusí mladí muži před sebou ostýchat a tak dychtivě jsem si přál setkat se s vámi, že jsem se ani nezastavil v hotelu, kam jsem poslal zavazadla, a spěchal jsem přímo k vám v obavě, že vás nezastihnu, třebaže je ještě časně."
Vyzval jsem pana Duvala, aby se posadil ke krbu; když usedal, vytáhl z kapsy kapesník, v němž na okamžik skryl tvář.
"Jistě nechápete," pokračoval se smutným povzdechem, "co od vás chce neznámý host v tuto hodinu, v takovém obleku a v rozpoložení, v jakém právě jsem. Zkrátka, přišel jsem, pane, požádat vás o velkou laskavost."
"Mluvte, pane, rád vám vyhovím."
"Byl jste na dražbě po Markétě Gautierové?" Po vyslovení tohoto jména se zmocnilo mladíka pohnutí, které sice na chvíli ovládl, ale nakonec bylo silnější než jeho vůle, takže si zastřel tvář dlaní.
"Jsem vám jistě směšný," dodal, "omluvte mne prosím a věřte, že nikdy nezapomenu, že jste mi věnoval svou trpělivost."
"Mohu-li, pane," odvětil jsem, "přispět něčím, jak se domníváte, k zmírnění vašeho zármutku, řekněte mi přímo, jak bych vám mohl pomoci, a uvidíte, že vám rád vyhovím." Zármutek pana Duvala mne dojímal a z nevysvětlitelného důvodu jsem k němu chtěl být vlídný.
Začal tedy: "Koupil jste si něco na dražbě u Markéty?"
"Ano, pane. Knihu."
"Manon Lescaut"
"Ano."
"Máte ji ještě?"
"Mám ji v ložnici."
Při této odpovědi se patrně panu Armandu Duvalovi velmi ulehčilo a začal mi děkovat, jako bych mu prokázal službu již tím, že jsem si knihu ponechal.

DĚJ:

Na začátku příběhu probíhá dražba majetku zesnulé kurtizány Markéty Gautierové, o níž bylo známo, že se na veřejnosti objevuje výhradně s kyticí bílých (a pětkrát do měsíce rudých) kamélií. Autor si na dražbě koupí knihu Manon Lescaut, ve které je napsané věnování od Armanda Duvala. Ten později přijíždí do Paříže, a když se dozví, že Markéta zemřela, zjistí si, kdo knihu koupil a vyhledá autora. S ním se spřátelí a postupně mu vylíčí celý příběh.

Armand se s Markétou několikrát náhodně setkal (v divadle, opeře, atd.) a ona ho naprosto okouzlila. Vyzná jí lásku a ona svolí, aby byl jejím milencem, neboť ví, že už jí nezbývá moc života (trpí plicní chorobou). Markéta taky opustila hraběte de G., jenž ji vydržoval, protože začala žít s Armandem a zamilovala se do něj.

Žili spolu na venkově, ale kvůli nedostatku financí musela Markéta prodávat svůj majetek (šperky, drahé šaty, koně, kočár...). Dozví se o nich Armandův otec, pozve si syna do Paříže a nakáže mu Markétu opustit. On odmítne a vrátí se k ní. Všechno jí poví a ona mu slíbí, že bude jeho navždycky.

Armand se znovu v Paříži setká s otcem, ale když se vrátí na venkov, služka mu sdělí, že její paní se vrátila do města. Později od Markéty dostane dopis na rozloučenou, v němž mu oznámí, že jej opouští. Zoufalého Armanda otec snadno přemluví k odjezdu.

Brzy se však zase vrátí za Markétou do Paříže, ale tam zjistí, že její společnosti si užívá hrabě de N. Začne se proto ve zlosti dvořit kurtizáně Olympii. Markéta ho navštívila, protože uhodla, že se jí tím chtěl pomstít, prosila ho, aby ji už netrápil a zůstala u něj na noc. Když ji chce Armand druhý den navštívit, dozví se, že je u ní hrabě de N., takže se naštve a pošle jí dopis s penězi za minulou noc.

Dopis je doručen zpět, ovšem když chce Armand s Markétou mluvit, zjistí, že odjela do Anglie. Armand se rovněž vydá na cesty, ale později se dozví, že Markéta umírá na nemoc. Napíše jí dopis a z odpovědi se dozví, že Markéta píše dopis, ve kterém všechno vysvětluje.

Armand se vrátí do Paříže, ale Markéta mezitím zemře. U její přítelkyně si vyzvedne onen deník a zjistí, že jej opustila kvůli jeho otci. Ten Markétu vyhledal poté, co neuspěl s ním, a ve jménu její lásky k Armandovi ji přemlouval, aby ho opustila, než jeho i celou rodinu společensky znemožní. Armandova sestra má navíc před svatbou, kterou by ovšem ženich určitě zrušil, pokud by vyšel skandální svazek najevo. Markéta Armanda opravdu miluje, a proto vztah ukončí. Poslední strana deníku je napsaná Markétinou přítelkyní, jež píše, že Markéta v posledních chvílích života volala jenom jeho jméno.

Na konci knihy je úvaha o nelehkém životě kurtizán, kde autor zdůrazňuje, že pokud se zamilují a chtějí změnit, neměly by být postihovány a odsuzovány pro svou minulost.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Pokud se kurtizána chce změnit, mělo by jí to být umožněno bez ohledu na její minulost.

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ:

Politická situace: Po abdikaci Napoleona Bonaparte se k moci opět dostali Bourboni. Po červencové revoluci nastoupil na trůn Ludvík Filip Orleánský, ovšem v roce 1848 byl nucen abdikovat a z Francie se stala republika v čele s Ludvíkem Napoleonem, který později nechal v referendu odhlasovat vznik Druhého francouzského císařství, jehož císařem se sám stal.
Umění: empír, novorenesance, realismus, romantismus

O AUTOROVI:

Stručný životopis: Jako nemanželský syn Alexandra Dumase st. vyrůstal v penzionátech. Později žil jako bohém a vydělával si literární tvorbou, která byla hlavně v počátcích silně ovlivněna jeho otcem (Jindřich Navarský; Dobrodružství čtyř žen a jednoho papouška). Po Dámě s kaméliemi se pustil do divadelních her, v nich se zabýval různými morálními poklesky té doby (cizoložstvím, kuplířstvím) a dalšími kontroverzními tématy (rozvody, nemanželské děti). Byl členem Francouzské akademie (1874) a obdržel Řád čestné legie (1894). Jeho milostné romány a esej Otázka rozvodu byly zařazeny na církevní Index zakázaných knih.

REAKCE NA KNIHU:

Revoluční postoj zobrazený v knize natolik pobuřoval veřejnost, že dramatizovaná verze románu byla dlouho cenzurována. Zároveň však byla Dumasovým triumfem a nasměrovala ho k psaní her.

INSPIROVANÁ DÍLA:

opera La Traviata (Giuseppe Verdi)