Román Bílí a modří je volným pokračováním Jehuových tovaryšů a jádrem trilogie, jež byla završena Rytířem de Sainte-Hermine...
Mladík Charles se vydává za E.Schneiderem, jenž ho má učit řečtinu, ale učitel je popraven. V hospodě se setká mladík s Evženem De Beaharnais, synem Josefíny. Mladík se po smrti svého učitele vypraví za generálem Pichegru, chtěl by být jeho tajemníkem, zatímco Evžen jde do vojska bojovat. Charles po cestě potká odsouzeného Leona De Sainte-Hermine. Jelikož jsou krajani, může se Charles zúčastnit popravy. Slíbí hraběti, že předá dopis ukrytý v jeho čapce mladšímu bratrovi, také Charlesovi, později známému jako Morgan - velitel Tovaryšů. Čapka zachrání mladému Charlesovi život v boji s Prušáky. Generál Pichegru pošle mladíka se vzkazem ke své milé švadleně a tím umožní mladíkovi předat dopis. Charles de Sainte-Hermine uposlechne bratra a stane se velitelem Jehuů, spojí se s Cadoudalem, které mu slíbí dodávat peníze. Generál Pichegru poraží Prusy a mladý neznámý generál Bonaparte Angličany. O dva roky později jsou popraveni jak kordiléři, tak jakobíni a další. Francie je rozdělena na monarchisty (BÍLÍ) a republikány (MODŘÍ), vře to mezi nimi. Monarchistická strana Le Petier včele s Morganem vzbouřila monarchisty, vydali se do boje. Boj pro ně vypadal nadějně, ale zasáhl již zmíněný generál Bonaparte a povstání rozehnal, vůdci bílých uprchli, mezi nimi i Morgan a Coster de Saint Victor, který se stal poslem mezi Cadoudalem a Morganem. Jednou po cestě potkal Dianu Fargas, která byla tajná agentka občana Barrase, chtěla pomstít smrt svého bratra Luciena, který zradil tovaryše a byl jimi potrestán. V Paříži bylo zvoleno Direktorium pěti členů, mezi nimi i Barras. Napoleon si bere Josefínu a vydává se do bitvy s Itálií, kterou dobude. Direktorium je rozděleno - 2 monarchisti a 3 republikáni, Napoleon proto pověří Augereaua, aby nechal všechny monarchisty deportovat ze země, mezi deportovanými byl i generál Pichegru. Cadoudal a jeho muži zatknou Goulina, známého vraha pověřeného popravami, zrovna převážejícího gilotinu. Gilotina se mu stala osudnou, šuani ho na ní popravili, této spravedlnosti se zúčastnili i někteří republikánští vojáci. Napoleon odjel bojovat do Egypta, který dobyl, poté se vypravil do Sýrie, dobyl Gazu, Jaffu a skončil před Akou, kterou se mu nepodařilo porazit, vydal se zpět, bylo mu zničeno loďstvo. Vydal rozkaz postavit nové a rozhodl se místo východu dobýt západ a zničit neschopné Direktorium, kterému sám předtím dvakrát pomohl. Nesmíme zapomenout na hrdiny v této bitvě, Evžena, ale hlavně tovaryše Rollanda, který jakoby vyhledával smrt. Rolland zůstal v bitvě s 200 muži v pevnosti obležené nepřítelem, bojovali statečně do posledních sil, anglický kapitán Smith je propustil za statečnost. Aby dodal odvahu vojsku, probojoval se k pevnosti Abúkir, kde také zůstal v bitvě u hory Tabor se 400 muži proti tisíci (skoro jako u Thermopyl, jen byla vítězná). Zabil tureckého atentátníka, který chtěl usmrtit Napoleona.