Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydal Josef R. Vilímek v Praze roku 1924 (1. díl). Ilustroval Stanislav Hudeček.

HLAVNÍ POSTAVY:

Edmond Dantes - mladý, poctivý, inteligentní a velmi dobrý námořník; miluje Mercedes
Mercedes Herrera - zamilovaná do Edmonda; poctivá, chytrá, věrná
Fernand Mondego - zoufale zamilovaný do Mercedes; v lásce schopen všeho, ale v jádru vlastně dobrý člověk
otec Dantes - hodný, nemocný; má velmi rád svého syna
abbé Faria - velmi chytrý, hodný; považován za šíleného
Gérard de Villefort - sobec a prospěchář; ctižádostivý
Danglars - sobec; chce být kapitánem Faraonu

DALŠÍ POSTAVY:

Noirtier de Villefort - otec Gérarda de Villeforta; bonapartista
Ludvík XVIII. - tehdejší panovník
pan Morrel - majitel lodi Farao

OBSAH:

Příběh začíná na lodi Farao, jíž během plavby zemře kapitán. Edmond Dantes, jakožto velmi oblíbený první kormidelník, se ujme velení lodi a nyní s ní připlouvá domů, do marseillského přístavu ve Francii. Ale devatenáctiletý Edmond není tak oblíbený, jak by se na první pohled zdálo. Lodní účetní Danglars jej téměř nenávidí, částečně proto, že sám chce zaujmout místo kapitána a zčásti kvůli hádce mezi jím a mladým Dantesem, a chce se hocha zbavit. Bohužel, poctivý Edmond, plnící podle námořnické tradice poslední rozkaz kapitána, přistane na ostrově Elba, kde v tu dobu pobývá Napoleon Bonaparte, od kterého dostane dopis pro jistého pana Noirtiera, s nímž se vrací na loď. Tím dává Danglarsovi možnost odstranit jej (Edmonda).

Když tedy Farao přirazí ke břehu a Edmond spěchá za svou milovanou Mercedes, Danglars spřádá obvinění. Již má plán, ale (asi) z vlastní bezpečnosti jej nechce realizovat sám. Dá se tedy dohromady s Fernandem Mondegem, který si zoufale chce vzít Mercedes, ale ta je věrna Dantesovi. Společně sestaví udavačský dopis, v němž jinocha označují za spikleneckého bonapartistu, a Fernand dopis odnese na úřady. Vojáci Edmonda Dantese, Mercedes i jejich přátele překvapí na zásnubní hostině. Hodování je přerušeno, ženich odveden. Vyslýchat ho má mladý, ale náruživý soudce Gérard de Villefort. Gérard, také vyrušen ze svých zásnub, soucítí s mladým mužem a Edmond byl málem propuštěn, nebýt dopisu pro pana Noirtiera. Villefort, chránící sebe i svého otce, dopis, který je jediným usvědčujícím důkazem proti Dantesovi, zničí a se sliby brzké svobody Edmonda nechá zavřít do vězení. Gérard de Villefort však není dostatečně přesvědčen přísahami Edmondovými, že neví, co v dopise je, a pro jistotu odklidí nešťastníka do zámku Ifu.

V zámku Edmond prožívá muka. Nevěda, za co je vězněn, málem zešílí. Po zoufalém útoku na žalářníka byl hoch přemístěn do kobky, temného, vlhkého a nehostinného místa. V kobce se pokusí o sebevraždu hladem. Pak mu ale znovu dodá naději průkopník tunelu z vedlejší kobky. Vydá se mu tedy naproti a Edmond začne také pracovat na tunelu. Po nějaké době kopání se konečně mohl s druhým vězněm vidět - byl to abbé Faria, známý spíše jako šílený vězeň. S Fariou je ve vězení dále, ale doba jim rychle utíká - nejenže abbé pomůže Dantesovi odhalit zradu, jež ho dostala na zámek If, ale také jej učí jazykům, geometrii a dalším věcem. Nakonec se spolu rozhodnou uprchnout - vykopat další tunel a pomocí něj uniknout z hrozného vězení. Cesta k osvobození již je na dosah, když Fariu dostihne jeho dědičná choroba a on zčásti ochrne. A protože Dantes odmítá odejít bez abbého, zasype tunel. Když navíc dělníci opraví místo vyústění tunelu a namísto dlaždic dají na zem těžké kvádry, je tato cesta ven nadobro ztracena. Abbé po ne příliš dlouhé době zemře, ještě před svou smrtí však svěří Edmondovi tajemství ukrytého pokladu a kde jej hledat. Dantes nejdřív ale musí najít jinou cestu ven. A najde ji. Nahradí Faria v pytli, ve kterém ho mají pohřbít. Nic netušící věznitelé tak pohřbí živého člověka - dá-li se vhození do moře s koulí u nohou nazývat pohřbem. A tak se Edmond Dantes, po 14 letech věznění, ocitá na svobodě.

Doplave na ostrůvek, spustí se bouře, při které se o skaliska toho ostrova rozbije loď. Druhého dne si všimne proplouvající lodi a zamíří k ní, vydávající se za jediného přeživšího ze ztroskotané lodi. Na loďce jej pro jeho námořnickou zdatnost přijmou mezi posádku. A zde, na moři, končí první díl, stejně jako na moři začal.

VLASTNÍ NÁZOR:

Hrabě Monte Christo je velmi pěkně napsaná série a řadí se mezi mé oblíbené. Rozhodně bych všem doporučila si ji přečíst, i když je napsaná trochu těžším jazykem, což se ostatně od knihy vydané v roce 1924 dá očekávat.