Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• podtitul: Obraz z dob našeho národního probuzení

Pětisvazkový historický román F. L. Věk je jedním z největších a také umělecky nejhodnotnějších vrcholných děl Aloise Jiráska.
Celá kniha líčí události období národního obrození. Jirásek se zde snažil vyzvednout celý národ nad jedince v otázce tvorby dějin. Líčí život prostého lidu - všímá si tak vesnic, venkovských měst i Prahy. Události nejsou vymyšlené, autor čerpá z autobiografie kupce z Dobrušky Heka, jenž popisoval své mládí v benediktinském klášteře v Praze.
F. L. Věk je klasické a historické dílo naší literatury.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1972 (3. vydání tamtéž). Počet stran: 580.

OBSAH:

Díl I.

František Věk je nejmladší syn kupce z Dobrušky, kde se 11. dubna 1769 narodil. Jeho otec, dobrý hospodář, jej velmi přísně vychovává. František je hodný a hezký chlapec, jenž má velmi rád hudbu a má i velmi dobrý hlas. Jakmile trochu povyroste, začíná se s oblibou věnovat zpěvu a hře na housle. Začíná také tajně navštěvovat souseda Žalmana, tajného evangelíka, u něhož se prvně setkává s jeho milovanou zakázanou biblí, kterou mu však později při jedné z mnoha prohlídek zabavují - Žalman se domnívá, že právě mladý František bibli prozradil, a tak se s ním přestává stýkat.

Díky nadání k hudbě se dostává na doporučení svého kmotra učitele Havránka do benediktinského kláštera v Praze, kde mu je umožněno studium a zpěv ve sboru, má se tu stát choralistou, to mu je již 10 let. V klášteře se velkou náhodou spřátelí s páterem Matyášem, jenž je klášterním knihovníkem a umožňuje Františkovi navštěvovat knihovnu a věnovat se tady četbě knih, kterou si František velmi oblíbil. V knihovně se setkává i se zakázanou Biblí Kralickou, jež dříve patřila Žalmanovi. Z ní a dalších zakázaných knih se dozvídá o utrpení českého lidu v jeho minulosti.

Roku 1777 ruší císař Josef II. klášter i knihovnu a vydává toleranční patent, a tak František získává hodně knih, mezi nimiž nachází i Žalmanovu bibli, kterou mu později vrací a on se stává opět jeho přítelem. Poté nastupuje na gymnázium. Po jeho úspěšném dokončení se dává František zapsat na filozofii v Praze a seznamuje se s hereckou rodinou s francouzskými předky, Butteaovými. Aby si vydělal, učí hrát na housle jejich němou 16letou dceru Paulu, do které se zamiluje. Poznává i její sestry Lotty a Betty. Obě působí v divadle, kde se František seznamuje s vlastencem Václavem Thámem, dobrým přítelem Butteaových.

František tráví stále více a více času doučováním Pauly hry na houslích, není se tedy ani čemu divit, že hned u prvních zkoušek na univerzitě selže. Dále se pohádá se svým otcem, jenž za ním do Prahy přijel a považuje herce za lidi bez budoucnosti, jeho matka se psychicky zhroutí, František také zjistí, že ho Paula nemiluje, ale miluje jeho dobrého přítele Václava Tháma, což Františkovi velmi ublíží.

I přes tyto špatné zážitky a mírné nedostatky v matematice úspěšně absolvuje první ročník na univerzitě, který musel opakovat. Pak se dozvídá o nemoci své matky a okamžitě se vydává domů do Dobrušky.

Tam ho nečeká nic veselého, otec se s ním nebaví, ostatní si na něj ukazují jako na komedianta. Do Prahy se vrátit nemůže, neboť jej otec nepustí dělat další ostudu rodině. A tak se František stává kupcem a pomáhá svému tatínkovi, což ho ale vůbec nebaví. Často myslí na útěk, jenže nemůže kvůli nemocné matce.

Časem získává důvěru svého otce a matka přestává stonat, František otcovu důvěru zrazuje a utíká za hudbou a divadlem zpátky do Prahy. Na cestě se však setkává s Thámem, (již) jeho ženou Paulou, jež mu porodila syna a dokonce začala mluvit, a Butteaovými. Nedaří se jim jako kočovným hercům německého divadla dobře a rozmlouvají Františkovi jeho cestu do Prahy, lépe se mu prý bude dařit v Dobrušce než v Praze, a tak se František vydává domů do Dobrušky za otcem a matkou, kteří jsou nadšeni, že se František vrátil.

Díl II.

Druhý díl začíná roku 1790 na začátku národního obrození u dvou starých lidí v Praze, obrozeneckého pátera Vrby a moudrého faráře Hejny. Čekají na noviny a debatují o smrti Josefa II. a budoucnosti. Páter Vrba se pohybuje v kruzích Krameriovy České expedice, kam patří skutečné osobnosti obrození jako Kramerius, Thám, Dobrovský, Vavák, Hněvkovský, a každé jaro vyjíždí na venkov a zde prodává Krameriovy české knihy, časopisy a noviny, čímž podporuje vlastenectví.

V tu dobu pomáhá hlavní hrdina F. L. Věk stále svému otci v Dobrušce. Ten je těžce nemocný, a proto se ho František snaží nestresovat hraním na hudební nástroje, pouze čte české knihy, což mu velmi pomáhá. Zanedlouho tatínek umírá a František získává celé jeho hospodářství.

Časem se z něj stává obratný a vážený kupec.
Později mu přichází dopis od jeho přítele z České expedice Hněvkovského, že si má za ním jet pracovně něco vyřídit do Prahy, a tak se tam František na dovolení své matky vydává v březnu, velice se těší na ruch velkoměsta.

V Praze si nechává pronajmout pokojík a okamžitě vyráží za Hněvkovským, ten však není doma, tak mu František nechává vzkaz. Dále se seznamuje s páterem Vrbou a oba jsou svědky toho, jak na ulici umírá jeden voják, syn sedláka, jemuž páter Vrba kdysi finančně s jeho přáteli z České expedice pomohli.

Dále navštěvuje František divadlo, kde se potkává s paní Butteaovou, na její naléhání navštěvuje její rodinu, kde je pohoštěn a setkává se s Paulou, které zemřel její syn, a dozvídá se o smrti pana Butteaua o Vánocích. František Paulu vůbec nepoznává, velmi se změnila. František cítí zájem o jeho osobu ze strany Pauliny sestry Betty, avšak odhaluje, že Betty jej chce jen kvůli jeho majetku.

Další den ráno se setkává s Hněvkovským, jehož již dva roky neviděl, ten mu vyřizuje vzkaz od člena Expedice, přítele Heldy, že se sejdou v Expedici. Hněvkovský Františkovi vypráví o České expedici a pak se oba dva účastní ve Vladislavském sále slavnostní diskuse české šlechty a dalších významných osobností s císařem Leopoldem II. o budoucnosti českého státu.

František poznává krutost německé Prahy v jedné hospodě, kde se k němu kvůli tomu, že mluví česky a pochází z ryze českých krajů, chovají velmi špatně, cítí se tím velmi ponížen. Konečně se také setkává s Václavem Thámem a hovoří s ním a dalšími vlastenci o vlasteneckém divadle a o možnosti vzniku ryze českého divadla.

Další den se František začne zajímat o kupecké záležitosti, koupí také nějaké dárky pro svou matku a souseda Žalmana. V Expedici se od Krameria dozvídá o jedné starší čtenářce českých knih z Dobrušky, vlastence paní Snížkové a její krásné vnučce Márince. Odjíždí z Prahy do Dobrušky, kam se moc těší. V Dobrušce dá své matce a Žalmanovi dárky, dostane nový klavír, který si objednal, a seznamuje lidi s Krameriovými novinami, čímž se věnuje obrozenecké činnosti jako jeho kolegové z Expedice. Také pátrá po paní Snížkové a její vnučce, kterou nachází a je jí velmi upoután, Márince se František také líbí. Po několika setkáních nabývá František dojmu, že Márinka by mohla být ta pravá. Márinka na něj také čím dál tím víc myslí...

Roku 1791 se chystá velká událost, v Praze bude korunován za českého krále císař Leopold II., a tak mnoho českých vlastenců jede na korunovační slavnost do Prahy. Mezi nimi je i František, jenž se do Prahy vydává spolu s Márinkou a paní Snížkovou. V Praze se definitivně rozchází s lživou rodinou Butteaových a na plese vyzná Márince lásku. Po návratu do Dobrušky se koná svatba. František se stává nadobro kupcem v Dobrušce.

HLAVNÍ POSTAVY:

F. L. Věk (ve skutečnosti František Ladislav Hek z Dobrušky) - syn dobrušského kupce, vlastenec, představitel obrozenecké inteligence
Františkův otec - přísný a pečlivý kupec
Františkova maminka - hodná, laskavá a milující matka
soused Žalman - pronásledovaný tajný evangelík udržující víru svých předků
Márinka - upřímná, krásná a prostá vlastenka
Kramerius, Thám, Dobrovský, Vavák, Hněvkovský - představitelé národního obrození, skutečné historické osobnosti

VLASTNÍ NÁZOR:

Knihy z tohoto období nemám příliš rád, ale byl jsem celkem překvapen poutavostí této knížky i přes její pomalý průběh (hlavně ve druhém dílu). Autor jasně ukazuje ostatním obětavost obrozenců (hlavně na venkově), čímž dělá dílo nudnějším, ale zároveň zajímavějším.