Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kapitola II
Kryštof Hrubý a Jiří Syka přinášejí ke staré Kozinové prapor, majestáty a pergameny, aby je uschovala. Selka slibuje, že tak učiní. Kozina vše sleduje oknem světnice. Druhý den je roztrpčen tím, že mu nedůvěřují.

Kapitola III
Chalupa Jiskry Řehůřka poněkud stranou vsi, poblíž lesa. Seznámení s rodinou Řehůřka. Kozina navštíví Řehůřka. Při procházce na pokraji lesa mluví s ním o tom, co se u jeho matky odehrálo včera večer. Opět je roztrpčen nedůvěrou k jeho osobě. Objeví se Matěj Přibek.

Kapitola IV
Matěj Přibek Kozinovi a Řehůřkovi oznamuje, že správce a jeho pacholci kácejí starou, mohutnou lípu u Trhanova. Kozina chrání lípu, dochází k bitce mezi ním a šesti muži kácejícími lípu. Do rvačky se zapojuje Řehůřek a Matěj Přibek. Kozina je zraněn na hlavě. Po odchodu Chodů panská čeleď lípu stejně pokácí.

Kapitola V
Seznámení s rodinou Přibků. Psůtka z Postřekova a Pajdar z Pocínovic vykládají o tom, že vrchnost pátrá po majestátech. Přijíždějí císařští kyrysníci a správce. Přes statkem se shromažďují sousedi. Trhanovský správce a tři kyrysníci odvádějí Matěje Přibku a jeho otce. Manka s mladým Šerlovským, se strýcem Pajdarem a se Psůtkou jdou za nimi. U rychty zahlédnou jiné dva kyrysníky s mladým Kozinou, jeho ženou, starou Kozinovou s Pavlíkem. Před rychtou je dav lidu. Najednou se objevuje Jiskra Řehůřek a vysmívá se správci.

Kapitola VI
Do vsi přijíždí houf kyrysníků se správcem a Lammingerem. Kyrysníci obsazují východy ve vsi (jde o Újezd). Správce Koš oznamuje, že po selském povstání před dvanácti lety byl vydán patent, kterým byly všechny výsady, vydané před tímto povstáním, zrušeny. Chodům je oznámeno, že mají majestáty a pergameny od českých králů odevzdat. Kozina se přiznává, že se porval s panskými pacholky, ale lípu bránit musel, byla jeho táty, dědy i pradědka a proto se nijak neprovinil. Kozina promlouvá, že majestáty platí a budou platit, protože Chodové se do selského povstání nezapojili a proto rozkaz z Vídně neplatí o právech Chodů. Promlouvá Lamminger, že když Chodové neuposlechnou, budou pokládány za rebely a buřiče. Na pokyn Lammingera se Koš vyptává Chodů, kde jsou majestáty. Chodové jsou neústupní. Lamminger vyhrožuje Chodům vězením a tím, že jeden z nich skončí na šibenici. Lamminger vyzývá správce, aby konal svoji povinnost a dává mu plnou moc. Kyrysníci ve vsi vše zpřevrací a majestáty jsou nalezeny.

Kapitola VII
Na trhanovském zámku jsou hosté, dva důstojníci, plukovník hrabě Stampach a rytmistr hrabě z Vrtby a z Freudenthalu. Panská společnost se baví. Po zábavě sedí Lamminger u krbu a správce Koš mu podává zprávy. Koš mu oznamuje, že Kozina a Přibek jsou v šatlavě a ostatní buřiči v bírdovně. Lamminger si prohlíží majestáty, přichází jeho manželka, které je buřičů líto.

Kapitola VIII
V bírdovně jsou staří z Újezdu s rychtářem, Jiskra Řehůřek, starý Přibek a rychtář Syka. Řehůřek se ptá, proč trpět, když jim Lamminger již majestáty vzal. Všichni cítí tíhu těchto slov. Rychtář Syka uvidí kometu. Starý Přibek v tom vidí nedobré znamení. Kozina a Matěj Přibek jsou v šatlavě. Přibek spí a i ve snu se zlobí, že s ním bylo jednáno jako s lotrem. Kozina je ve vedlejší cele a dlouho přemýšlí o tom, co se stalo. V jeho nitru je klid, protože všem ukázal, jaké je jeho pravé smýšlení. Je přesvědčen, že majestáty platí. Také proto, že by Lamminger tak nestál o majestáty.
Druhý den Lamminger ukazuje svým hostům prapor a privilegia Chodů v zámecké kanceláři. Do kanceláře jsou pak přivedeni vězňové. Lamminger před nimi pálí majestáty v krbu. Matěj Přibek se marně snaží zachránit alespoň hoří prapor. Pozdě odpoledne jsou vězňové propuštěni. Matěj Přibek odnáší na ramenou žerď z chodského někdy praporu.

Kapitola IX
Mimo jiné zde vychází najevo, že stará Kozinová dva nejdůležitější majestáty zachránila. Kozina slibuje, že tyto majestáty jim již Lomikar nevezme a ty spálené jim ještě vrátí. Starý strýc draženovský (Kryštof Hrubý) pokyvuje hlavou a Syka podává smělému druhovi svou těžkou pravici.

Kapitola X
Přichází zima. Jako větrem se rozneslo, jak Lamminger nakládal s vězni na trhanovském zámku a uloupil truhlici věcí chodských. Po dvorcích i samotách chodských se ozývala slova hněvu a touhy po pomstě. Také chvála a uznání všem Újezdským. Nejvíc se však mluvilo o Kozinovi, divili se jeho smělosti. Na čas zůstalo tajemstvím, že dva nejdůležitější majestáty Lamminger neuloupil. Ticho a zamlklo bylo po všem chodském kraji. Zato trhanovský zámek oživl a ještě nikdy nehostil tolik hostí jako tenkrát.

Kapitola XI
U Jiskry Řehůřka se sešli Psůtka z Postřekova, rychtář z Postřekova Brychta, Němec z Medákova, Matěj Přibek, rychtář z Újezdu Syka, rychtář z Draženova Hrubý, Pajdar z Pocínovic, mladý Šerlovský z Pocínovic, rychtář Jiří Peč z Chodova a Adam Ecl z Klenčí. Pak přijel Kozina s Justem. Just všem povídal o tom, jak se soudil v Praze a poté až ve Vídni o právo na grunt. Jak byl přijat císařem, který se přiklonil na jeho stranu a jak soud vyhrál. Just také říkal, že se ho císařský kancléř ptal na Chodováky, kteří se tam dříve často hlásili o svá práva, ale nyní asi mají hodnou vrchnost a jsou s ní spokojeni. Hrubý všem oznámil, že mají ještě dvě pergamenové listiny i s pečetěmi. Potom se ujednali, že vyšlou do Vídně Psůtku, Němce, Pajdara a Justa.

Kapitola XII
Advent přešel i čas vánoční.
Na trhanovském zámku hraje na clavicembalo Marie, mladší dcera Lammingera. Přichází její matka. Marie si matce stěžuje na otce, že je stále zamyšlený a mrzutý. Přichází starý komorník Petr, od kterého se manželka Lammingera dovídá, že je na zámku koutský posel, který se zmínil o nepokojích ve Stráži a Tlumačově. Lamminger diktuje svému písaři žalobu na Chody. Oznamuje správci, že pojede se žalobou do Vídně. Dává správci psaníčko pro chodského prokurátora Štrause a také dukáty na jeho podplacení. Správce má za povinnost dovědět se od Štrause všechna jména buřičů a jméno toho, kde je vede.

Kapitola XIII
Do Vídně se vydala deputace zvolených Chodů. Dvorní rada ze Sachsengrünu, věrný příznivec Lammingerův, podal o tom zvěst Lammingrovi. Začala se šířit zpráva, že všechny majestáty nejsou zničeny. Došel již druhý list od Štrause pro Chody s tím, že jejich práva platí a Lamminger tím, že některé majestáty spálil, si jenom ublížil. Just oznamoval, že audience u císaře je již zajištěna. Hrubý dostává zprávu z Vídně od Psůtky s přípiskem Justovým, že u císařského dvora uznali stížnost Chodů a byla nařízena komise, aby jejich spor s Lammingerem vyšetřila.

Kapitola XIV
Z Vídně nepřicházejí zprávy, také Just a Štraus přestali z Vídně psát. Hrubý chlácholí Kozinu, že jsou zlé cesty, všude je hodně sněhu.
Hlučící zástup lidí, maškary a dudáci jdou k trhanovskému zámku. Kozina je přemlouvá, aby to nedělali, že to Lamminger použije proti nim. Chce lidi zastavit, ale nejde to.

Kapitola XV
Maškarní průvod se vysmívá Lammingerovi před jeho zámkem. Lamminger s manželkou vše sleduje z okna zámku, ale jinak nezasahuje. Lamminger píše zprávu do Vídně a Prahy o tom, co se stalo. Nařizuje vyslat obsílku do Postřekova, Klenčí a Újezdu pro rychtáře a také pro Kozinu, aby se dostavili na trhanovský zámek příští den. Posel oznamuje Lammingerovi, že komise práva Chodů neuznala.

Kapitola XVI
Kozina a rychtáři se nedostaví na trhanovský zámek. Štraus posílá Chodům zprávu, že komise započala své jednání a vše asi dobře dopadne. Syka pak dostává zprávu z Plzně, že krajský hejtman přijede na trhanovský zámek ohlásit obyvatelům chodských vesnic, jak ve Vídni rozhodli o jejich stížnostech. Chodům je oznámeno, že jejich práva dávno pozbyla platnosti. Kozina je Lammingerem označen za nejnebezpečnějšího buřiče.

Kapitola XVII
Jarní práce na polích a lukách byly odbyty.
Jiskra Řehůřek šel na žádost Koziny do Vídně s novou deputací. Žena Jiskry Rehůřka porodila syna.

Kapitola XVIII
Jiskra přinesl zprávu, že žaloba Chodů byla odevzdána apelačnímu soudu. Chodové mají vyslat deputaci důvěrníků k soudu do Prahy. Prezidentem apelačního soudu je hrabě ze Šternberka. Důvěrnící jsou u soudu vyslýchání jednotlivě. Nejdříve Jiří Peč, pak Němec, Brychta, Ecl, Hrubý, Kozina, Syka, Pajdar a několik ostatních. Chodové jsou označeni za rebely. O jejich právech se u soudu vlastně nejedná.

Kapitola XIX
Lamminger přijal ve svém bytě v Lobkovickém paláci svého advokáta. Vysílá posla na panství pro dopisy od Štrause. Chodové jsou opět jednotlivě vyslýcháni v úterý. Prezident jim domlouvá, že se provinili svým poddanským povinnostem a zdá se, že byli k tomu svedeni a pokud se to prokáže, to jediné by zmírnilo jejich trest. Znovu je jim oznámeno, že jejich práva platila v minulosti, ale již před lety byla zrušena. Hrubý se vytasí s pergameny, které zachránila matka Koziny. Listiny jdou z ruky do ruky. Je jim řečeno, že jsou pravé, ale již neplatí. Ve čtvrtek začíná jednání bez průtahů. Chodové jsou vyzýváni k poslušnosti a poddanství. Kozina říká, že to nemohou slíbit a Ecl dodává, že na to nemají plnou moc. Hrubý žádá o posečkání. Prezident soudu jim oznamuje, že právě přinesl rychlý posel zprávu, že Chodové jsou ve zbrani a zajali purkrabího pana z Albenreuthu. Jsou opět vyzváni, aby slíbili poslušnost a tak dali příklad těm doma. Hrubý žádá opět o posečkání. Kozina odmítá s tím, že jejich práva platí. Jsou opět vyzváni k poslušnosti a sedm hlasů říká: "Nemůžeme!". Chodům je dáno znamení na odchod ze soudní síně. Na chodbě jsou pak zatčeni císařskými mušketýři. Druhý den přichází do Prahy advokát chodů Blažej Tunkl z Brníčka, je však zatčen také.

Kapitola XX
Zde se dovídáme za jakých okolností byl Chody zajat purkrabí pana z Albenreuthu a odveden na Přibkův statek. Jiskra Řehůřek konečně chápe dřívější strach Kozinův o svoji rodinu, když má s Dorlou malého Jiříka. Jedno ráno je probuzen bušením na okenici a hlas za oknem mu oznamuje, že jde na Chody vojsko.

Kapitola XXI
Do kraje Chodů je vysláno vojsko. Chodové jsou přesvědčeni, že je to bez vědomí dvora, že vojsko poslal z pomsty Lamminger, aby byli vydrancováni. Chodové prchají do lesů.

Kapitola XXII
Mezi Chody přicházejí propuštění poslové z Prahy: Syka, Pajdar a Brychta. Oznamují smutnou pravdu, že ostatní důvěrníci jsou v Praze ve vězení. Hančí Kozinová běduje.

Kapitola XXIII
Příbkův sbor ustupuje lesy a polními, rozmoklými cestami do Pocínovic a zde v boji umírá. Jeho otec bolestně sténá a vzdychá, Manka naříká.

Kapitola XXIV
Dozrálo obilí a nastaly žně.
Vyslanci Chodů byli stále uvězněni. Hrubého a Kozinu odloučili. Za Kozinou se zavřel svět. Byl sám, se svou starostí o milou rodinu. Vzpomínal na svou ženu a děti. V duchu si přál, aby jej Hančí ve vězení navštívila.
Nastala plouživá zima.

Kapitola XXV
Lamminger je s rozsudkem nad vězni nespokojený. Rada Paroubek o tom vypráví doktorovi z věznice. Lamminger chce podat odvolání a celou věc chce dostat k hrdelnímu soudu.
Manka Přibková hospodaří sama, její ženich, mladý Šerlovský, je v Bavorsku, ale v průběhu roku se mu podaří ji dvakrát tajně navštívit. Hančí se na jaře vybrala do Prahy, ale k manželovi ji nepustili. Syka, Ecl, Pajdar, starý Šerlovský, Peč, Němec a ostatní, kteří byli ve vídeňských poselstvích či v Praze, byli uvězněni v Plzni.

Kapitola XXVI
V polovině února 1695 je Jan Kozina vyváděn žalářníkem do jiného vězení a při této příležitosti se potkává s Hrubým, který je těžce nemocen. Žalářník nechá Kozinu s Hrubým v cele. Když pak žalářník nese oběma snídani, nachází Kozinu u mrtvoly svého strýce jak se modlí.

Kapitola XXVII
Zrálo obilí. Ke svobodné paní Lammingerové na trhanovský zámek přichází Hančí s dětmi a prosí o milost pro svého muže, který je již druhým rokem ve vězení. Při rozhovoru Hančí s paní Lammingerovou se objeví Lamminger. Hančí prosí o milost pro svého muže i jeho. Lamminger je tvrdý, bezcitný. Jeho manželka je z této situace celá rozechvělá a "v pobouřené duši jí vykřiklo: Tyrane!"
Hrdelní soud odsuzuje Kozinu na smrt oběšením. Ecl je odsouzen na deset let vězení, Brychta na dva roky těžké práce, Syka a mladý Šerlovský na rok vězení. Ostatním, kteří byli soudem odsouzeni na několik měsíců vězení, je dána císařským rozhodnutím milost.

Kapitola XXVIII
Nastal podzim.
Na trhanovském zámku je ticho ve všech prostorách. Chodové jsou již druhým rokem poslušní. Kozina je převezen do vězení plzeňské radnice. Kozinu ve vězení navštěvuje jeho matka, žena a také děti, které ho nepoznávají. Blíží se neblahý den popravy – 28.11.1695. Kozina uctivě přijal kněze, který ho přišel připravit na smrt.

Kapitola XXIX
Lamminger vydal krutý rozkaz: "Ze Lhoty, Kýčova, Tlumačova a Stráže po čtyřech, z Pocínovic, Medákova, Chodova a Postřekova po šesti, osm z Klenče a po deseti z Dražinova a Oujezda půjdou do Plzně, aby viděli, jak potrestán bude ten buřič Kozina. A každý ať vezme s sebou své děti, chlapce i děvčata, ty, které by si, co v Plzni uvidí, nadosmrti mohly pamatovati."
Kozina pod šibenicí zve Lomikara na Boží soud: "Lomikare! Do roka budeme spolú stát před súdnú stolicí boží, hin se hukáže, hdo z nás." - "V tom se velící důstojník vzpamatoval. Obnažený kord jeho se zaleskl vzduchem, kat podtrhl a odsouzencův hlas umlkl." Ze zástupu lidí, když Lamminger odcházel z místa popraviště, se ozývaly výkřiky: "To je on! To je ten katan! Ten ho dal popravit! Jak tam dopadne, kam ho Kozina zval! Za rok a den! Slyšeli jste? Do roka urozený pane!"

Kapitola XXX
Kněz sloužil mši svatou za mrtvého Kozinu v Domažlicích. Za městem ve starobylém gotickém chrámu. Starý Přibek upadal ve strnulé zamyšlení. Po žních se vrátil Mladý Šerlovský z vězení a řekl si o Manku. Lamminger přijel do Trhanova pozdě po žních. Byl stále chladný, přísnější, ale nějak úzkostlivější. Přestalo mu sloužit zdraví. Jednou po honu, se sklenicí vína v ruce, vede rozhovor s cizím šlechticem, který přijel s hrabětem z Vrtby na trhanovský zámek. V prudkém podráždění Lamminger řekl: "-oprátku má již na krku a ještě si troufá mne zváti na boží soud. Ó Kozino, špatný proroku! Rok už tu, ty tam a já dosud tu-" Rázem klesl do křesla, oči měl otevřeny, zřítelnice roztaženy. Z hrdla se mu ozval chrapot, přestal pak dýchat. Přivolaný lékař konstatoval: "Není pomoci. Mrtvice".
Na zámku umlklo veselí. Vdova odešla hned po pohřbu a již se tam nevrátila. Do roka Trhanov prodala.
Ze statku Kozinova smutek neodešel. Rozjasnilo se tam až tehdy, když Pavlík a Hanálka dorostli a Pavlík se ujal hospodářství.
Již se nikdo nepokusil o to, aby majestáty obnovil. Na Chodsku nastalo skutečné perpetuum silentium – věčné mlčení.

Závěrem autor románu uvádí, že chodil krajem Jana Sladkého Koziny. Potkal zde vetchou, prostičkou stařenu a zeptal se jí na Jana Sladkého. Stařena odvětila: "Já nic nevím, to pan děkan mají vo tom písma. Já vím tulik, že Kozina byl nevinně hutracenej ha že je svatým-"