Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

O Čechovi
V charvátské zemi mezi sebou vedl dříve jednotný lid urputné boje. Bratři Čech a Lech už nemohli snášet, jak se mezi sebou bijí rody i příbuzní, a vydali se proto hledat nové místo, kde by si mohli založit osady. Postupně se k nim přidávali jejich příbuzní a přáleté. Čech, jejich vůdce, je dovedl až k hoře jménem Říp. Krajina tam byla nádherná a půda velmi úrodná, a proto tam také zůstali. Všichni, kdo s Čechem dorazili po dlouhé cestě až sem, si přáli, aby se tato země jmenovala právě po něm.
Práci, stejně jako půdu, o kterou se každý pečlivě staral, měli spravedlivě rozdělenou. Společně se bavili, uctívali stejné bohy, a tak rok míjel po roku. Osady, které si vystavěli, jim byly malé, a proto se skupinky lidí, mezi nimiž byl i Lech, přemisťovaly dále a zakládala se nová a nová sídla. Začaly se stavět také hrady, které sloužily hlavně jako úkryt před nepřáteli.
Uplynulo téměř třicet let, co vejvoda Čech vešel do české země. Lidé se tam rodili, ale také umírali, a stejně tak se naplnil Čechův čas a zemřel. Byl mu vystrojen náležitý pohřeb a všichni ho oplakávali ještě mnoho let po jeho smrti.

O Krokovi a jeho dcerách
Po Čechově smrti všude nastaly sváry a spory, které zarazil až nový vejvoda Krok (zvolen na radu Lecha). Krok měl tři dcery: Kazi, Tetu a Libuši. Každá měla svůj hrad, stejně jako jejich otec, jenž si v údolí Vltavy nechal postavit slavný a posvátný hrad Vyšehrad. Každá ze sester něčím vynikala. Kazi se vyznala v bylinkách a koření a dokázala jimi léčit. Teta byla známá strachem z Bohů, ve které se tam hodně věřilo. A nejmladší Libuše byla velmi moudrá a krásná, proto jí také měli všichni nejraději a po Krokově smrti si ji zvolili za svou kněžnu. Své sídlo nyní měla na Vyšehradě.

O Bivoji
U svého hradu měla Libuše krásnou velkou zahradu, kde nejraději trávila svůj čas. Právě když se tam procházela se svou sestrou Kazi, nádvořím se rozlehl obdivný šum a hluk. Dělo se tak kvůli mladému muži, jenž sem na zádech přinesl obrovského živého divočáka, kterého se všichni velmi obávali. Na Libušin souhlas tento mladík, jménem Bivoj, divočáka na místě zabil vlastníma rukama. Všichni ho sledovali a obdivovali. Za svou sílu a odvahu dostal vyzdobený pás, a Kazi, kterou znal a měl rád už dříve, ho později pojala za muže.

O Libuši
Libuše vládla celému národu, a k tomu také patřilo souzení všelijakých pří. Jednou když soudila dva sousedy, kteří se přeli o pole a meze, si ten, kterému se po Libušině uvážení neděla křivda, začal stěžovat, že jen jejich rodu vládne žena a že je to hanba. Libuše byla zklamaná z toho nevděčného chování a také z toho, že se jí nikdo nezastal, ale musela zachovat klidnou hlavu. Po poradě se svými sestrami a po náznacích z vyšších sfér lidu sdělila, ať si tedy sami zvolí vladaře, který se zároveň stane jejím manželem. Následně jim poradila, kde ho hledat.

O Přemyslovi
Posly, kteří se vydali pro budoucího vladaře, vedl Libušin kůň Bělouš. Dovedl je do osady Stadice, kde na jednom poli oráč Přemysl voly poháněl. Právě u něj se Bělouš zastavil a zařehtal. Poslové k němu spěchali a sdělili mu, že si ho lid zvolil za svého knížete, a dali mu příslušné roucho. Přemysl jim na to odvětil, že kvůli jejich vyrušení nestihl pole doorat, a proto bude v zemi často bývati velký hlad. Pojedl s nimi na železném stolku a pak si to všichni šinuli rovnou na Vyšehrad. Tam se Přemysl oženil s Libuší a stal se tak vladařem Čechova národa.

Citát: "Proto jím na železném stole, abyste věděli, že rod můj bude železný u vládě. Železo však u vážnosti mějte! Jím v čas pokoje role orejte, v čas zlý se jím proti nepříteli chraňte! Dokud Čechové budou mít takový stůl, nepřátele své přemohou. Když pak cizozemci ten stůl jim odejmou, Čechové pozbudou své svobody!"

Libušina proroctví
Tak uvedla Libuše Přemysla na svůj hrad. Ukázala mu svůj poklad a zavedla ho i do své zahrady. V tu dobu se všichni oplývali nad svou bohatou zemí. A Libuše, když do ní vstoupil věští duch, měla mnohá vidění a promlouvala k lidu různými proroctvími. Ve svých proroctvích například nařídila vystavět hrad jménem Praha, a tak se také stalo. Nebo lidu poradila, kde dolovat kovy, stříbro i zlato, ale současně ho také varovala. V jednom svém vidění spatřila, jak vše hyne v záři požárů. Proto zlatou kolébku svého syna ponořila hluboko do tůně, u které měla vidění s tím, že čas ji opět povolá. Míjela léta a zemřela Kazi, poté Teta a nakonec i Libuše. Po Libušině smrti se odehrávaly boje a všude byl oheň podle jejího vidění. V ten čas se vynořila zlatá kolébka (vlasti spása), která s dítětem rostla, až vyrostla ve zlaté lože. Malé dítě vyrostlo v muže, jenž se stal otcem vlasti. Když potom zemřel, kolébka se znovu potopila do hlubin.

Dívčí válka
Po Libušině smrti dívky poznaly, že ztratily vážnost, kterou měly za živobytí své paní. Zejména dívkám z Libušiny družiny vadilo, že se jim muži jen posmívali, a proto se chtěly zmocnit vlády. Vystavěly si hrad Děvín, kde se shromažďovalo spoustu dívek a žen a cvičily se ve zbrani. Vše vedla a organizovala Vlasta. Přemysl se dívek obával, protože měl vidění (dívka stojí nad mrtvými muži a pije z číše jejich krev), a proto také varoval všechny muže.
Muži však na jeho rady nedbali a hrnuli se k Děvínu s myšlenkou, že až je ženy uvidí, tak utečou. Tak se však nedělo, v této první bitvě bylo zabito na 300 mužů. Ženám se v bojích dařilo nejen ručním bojem, ale také uskutečňováním různých lstí. Jedna z nich také zahubila mladého vladyku Ctirada.
Když Ctirad jel se svou družinou k pražskému hradu, uslyšel hlasitý nářek a žalostné volání. Šel se podívat za tímto líbezným hlasem a spatřil krásnou Šárku, která patřila do Vlastiny družiny, přivázanou provazem ke stromu. Když ji osvobodil, a se svou družinou u tohoto stromu spočinul, vyřítil se odevšad houf ozbrojených dívek (na znamení zvuku z rohu) a začaly neozbrojené muže vraždit. Celá družina byla pobita a Ctirad byl odveden na Děvín a mučen.
To už si ale muži nenechali líbit a za každou cenu chtěli Ctirada pomstít. Proto z Vyšehradu vyrazili na Děvín. Vlasta, která se hnala kupředu, zapadla mezi muže a byla zabita. Ani ostatní dívky neušly zkáze a Děvín byl spálen. Tak skončila Dívčí válka.

Faustův dům - jedna z pověstí křesťanské doby
V části Prahy stál chmurný dům se spoustou místností a s velikou zahradou. Kdysi tam bydlel kouzelník Faust, který se spjal s čertem. Strojil tam různá kouzla, ale když přišel čas, tak si ho čert vzal s sebou do pekla, a to ne dveřmi, nýbrž stropem, kde po nich zůstala velká temná díra. Od té doby byl tento dům osamělý. Po letech se tam zabydlel chudý student, jenž neměl kde bydlet. Zvelebil si to tam a navíc od "ducha" dostával každý den jeden stříbrný tolar, takže se postupně stával bohatším a bohatším. Také četl knihy, které tam po Faustovi zůstaly.
Jak plynul čas, studentovi bylo málo dostávat jen jeden stříbrný tolar, chtěl zlato, které toužil získat pomocí Faustových kouzelných knih. Proto jednou celý den v Praze hýřil a utrácel vypůjčené peníze s tím, že je vrátí, až přinutí ducha, aby mu dával zlato. Když se však tu noc vrátil student do Faustova domu, stalo se něco podivného, a nikdo ho pak už nikdy neviděl. Říká se, že si i studenta odnesl ďábel, protože vše ve Faustouvě ložnici vypadalo jako po nějaké potyčce a koberec, který student dal na díru ve stropě, byl stržený.

ZHODNOCENÍ:

Pro začátek bych se ráda zmínila o tom nejrozsáhlejším pojmu, tedy o obsahu. Myslím, že tato kniha má poměrně bohatý děj, což zajisté způsobuje také velké množství přívlastků v textu. V některých pasážích mi však připadalo, že příběh neměl tzv. šťávu nebo měl najednou z ničeho nic docela rychlý spád. Co se týče věty, tak uspořádání slov ve větě bylo v některých případech zvláštně organizované a pro mě někdy i trochu nesrozumitelné. Tak a poslední a mé nejužší téma budou samotná slova. Jsou to Staré pověsti, takže není divu, že autor používal dnes již méně používaná, tedy zastaralá slova. K tomu se zajisté váže také poměrně velký výskyt přechodníků a zvláštních (zastaralých) vlastních jmen v textu. Staré pověsti české jsou zcela jistě psané stylem uměleckým.

Jinak na mě kniha působí celkově sympaticky.

Čtenářský deník	-	Blaničtí rytíři (Staré pověsti české)
	-	F. L. Věk (všechny díly), F. L. Věk (všechny díly) (2), F. L. Věk (všechny díly) (3)
	-	F. L. Věk - díl I., F. L. Věk - díl I. (2), F. L. Věk - díl I. (3), F. L. Věk - díl I. (4), F. L. Věk - díl I. (5)
	-	F. L. Věk - díl I., II., F. L. Věk - díl I., II. (2), F. L. Věk - díl I., II. (3)
	-	F. L. Věk - díl II., F. L. Věk - díl II. (2)
	-	F. L. Věk - díl III.
	-	F. L. Věk - díl IV.
	-	F. L. Věk - díl V.
	-	Filozofská historie, Filozofská historie (2), Filozofská historie (3), Filozofská historie (4), Filozofská historie (5), Filozofská historie (6), Filozofská historie (7), Filozofská historie (8), Filozofská historie (9), Filozofská historie (10), Filozofská historie (11), Filozofská historie (12), Filozofská historie (13), Filozofská historie (14), Filozofská historie (15), Filozofská historie (16)
	-	Lucerna, Lucerna (2), Lucerna (3), Lucerna (4)
	-	Na dvoře vévodském
	-	O Bruncvíkovi (Staré pověsti české)
	-	O Čechovi (Staré pověsti české)
	-	Poklad
	-	Proti všem, Proti všem (2)
	-	Psohlavci, Psohlavci (2), Psohlavci (3)
	-	Psohlavci (rozbor)
	-	Růžový palouček (Staré pověsti české), Růžový palouček (Staré pověsti české) (2)
	-	Skaláci, Skaláci (2), Skaláci (3), Skaláci (4)
	-	Smutná místa (Staré pověsti české)
	-	Staré pověsti české, Staré pověsti české (2), Staré pověsti české (3), Staré pověsti české (4), Staré pověsti české (5), Staré pověsti české (6), Staré pověsti české (7), Staré pověsti české (8), Staré pověsti české (9), Staré pověsti české (10)
	-	Temno
	-	Vojnarka
	-	Z Čech až na konec světa, Z Čech až na konec světa (2), Z Čech až na konec světa (3), Z Čech až na konec světa (4), Z Čech až na konec světa (5), Z Čech až na konec světa (6)
	-	Zahořanský hon

Čítanka	-	Bílá paní (Staré pověsti české)
	-	Blaničtí rytíři (Staré pověsti české)
	-	Boží soud (Staré pověsti české)
	-	Dívčí válka (Staré pověsti české)
	-	Domů a jiné obrázky
	-	Durynk a Neklan (Staré pověsti české)
	-	F. L. Věk - díl I., F. L. Věk - díl I. (2)
	-	F. L. Věk - díl II., F. L. Věk - díl II. (2)
	-	F. L. Věk - díl III.
	-	F. L. Věk - díl IV.
	-	F. L. Věk - díl V.
	-	Filozofská historie, Filozofská historie (2), Filozofská historie (3), Filozofská historie (4), Filozofská historie (5), Filozofská historie (6)
	-	Kutnohorští havíři (Staré pověsti české)
	-	Libušina proroctví (Staré pověsti české)
	-	Lucerna, Lucerna (2), Lucerna (3)
	-	Lucká válka (Staré pověsti české)
	-	Na formance
	-	O Bivoji (Staré pověsti české)
	-	O Bruncvíkovi (Staré pověsti české)
	-	O Čechovi (Staré pověsti české)
	-	O Janošíkovi (Staré pověsti české)
	-	O králi Ječmínkovi (Staré pověsti české)
	-	O králi Svatoplukovi (Staré pověsti české)
	-	O Křesomyslu a Horymírovi (Staré pověsti české)
	-	O Krokovi a jeho dcerách (Staré pověsti české)
	-	O Libuši (Staré pověsti české)
	-	O Přemyslovi (Staré pověsti české)
	-	O staré Praze (Staré pověsti české), O staré Praze (Staré pověsti české) (2), O staré Praze (Staré pověsti české) (3), O staré Praze (Staré pověsti české) (4), O staré Praze (Staré pověsti české) (5), O staré Praze (Staré pověsti české) (6), O staré Praze (Staré pověsti české) (7), O staré Praze (Staré pověsti české) (8)
	-	O Žižkovi (Staré pověsti české)
	-	Opatovický poklad (Staré pověsti české)
	-	Praporec sv. Václava (Staré pověsti české)
	-	Proroctví Havlasa Pavlaty (Staré pověsti české)
	-	Proroctví slepého mládence (Staré pověsti české)
	-	Proti všem
	-	Psohlavci, Psohlavci (2), Psohlavci (3), Psohlavci (4), Psohlavci (5)
	-	Různá proroctví (Staré pověsti české)
	-	Růžový palouček (Staré pověsti české)
	-	Sibylina proroctví (Staré pověsti české)
	-	Staré pověsti české (celá kniha / e-book)
	-	Temno
	-	U nás, U nás (2)
	-	Úvod (Staré pověsti české)
	-	Z Čech až na konec světa, Z Čech až na konec světa (2), Z Čech až na konec světa (3)