Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• drama o čtyřech dějstvích

Divadelní hra Vojnarka zachycuje obraz české vesnice druhé poloviny 19. století.
Jedná se o realistické drama odehrávající se v roce 1860 ve východních Čechách poblíž hranic s Moravou. Hlavní postavou je selka Madlena Vojnarová, jež se vzepře tvrdým venkovským zvykům a usiluje o naplnění vlastního života.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In JIRÁSEK, Alois. Vojnarka, Otec, Lucerna. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955, s. 261

FORMA:

Čtyři jednání.
První jednání - 13 výstupů
Druhé jednání - 16 výstupů
Třetí jednání - 15 výstupů
Čtvrté jednání - 10 výstupů

OBSAH:

První jednání
Selka Madlena Vojnarová se dozvídá od děvečky Bětky, že Bobeš Jikeš, kterého měli na statku za pacholka, umírá následkem pracovních zranění. Posílá Bětku, aby našla pohůnka Martina a hnala ho do práce.
Bětka odejde a přijde Jan Hruška (zpěvák), jenž Vojnarovou láká na "pout" (církevní pouť), že prý tam jen kvůli ní chtěl jít nějaký Dostál. Vojnarka mu dá peníze na pout a na mši za zemřelého manžela, ale řeči o nápadníkovi odmítá.
Hruška odejde a Vojnarka si povzdychne, že když už se musela vdát, tak po mužově smrti zůstane sama. Na dvoře se utrhne kůň a jak utíká, málem srazí jejího syna Honzíčka.
Dovnitř vejde Vojnar (Madlenin švagr) s Honzíčkem. Doporučuje Vojnarce, aby se vdala, že by jistý vdovec Vavroušek měl zájem a o statek i hocha by se náležitě postaral. Vojnarka ale kvůli Honzíčkovi odmítá a dodává, že se nechce a nebude vdávat.
Přijde stará paní Havlová a ohlašuje Bobešovu smrt. Vojnar jde zkontrolovat hospodářství. Havlová si pak Vojnarce stěžuje, že se o ni syn a snacha nechtějí starat. Madlena soudí, že to by její druhý syn Antonín neudělal. Havlová přitaká a vzpomíná, že jí kvůli nějaké dívčí odešel na vojnu. Vojnarka si od ní chce vzít koření a dát jí za to nějaké jídlo. Jdou tedy do komory.
Mezitím do světnice vrazí čeledín Martin s Bětkou a hledají nějaké věci na ošetření trochu potlučeného koně. Pak zase zmizí.
Přichází Hruška s Vojnarem. Hruška nabízí Vojnarovi pro selku pacholka - syna Havlové, Antonína. Vojnar přijímá. Selka přichází z komory a Vojnar jí tu novinu oznamuje. Ona je celá zaražená a nesvá. Hruška přivede Antonína. Antonín nadhazuje, že se s Madlenou znal dříve, ale že ona to snad už zapomněla. Práci přijímá, ale zdá se, že má poněkud sklony k vychloubání. Kromě Vojnarky všichni odejdou.
Selka vzpomíná na to, jak měla Antonína ráda a pořád má. Antonín se vrátí a Vojnarce uctivě a zároveň uštěpačně vyká. Madlena navrhuje, že by snad u ní neměl sloužit, ale Antonín se vyhnat nenechá. Selka rozrušená odchází. Antonín pro sebe zvažuje, že je v podstatě stejná jako před lety, jen je teď bohatá a vdova...

Druhé jednání
Martin si stěžuje Bětce, že musí v neděli zůstat na statku, protože Antonín se vždycky vytratí. Zvažují, jak "dělá politiku" - kvůli selce si hledí Honzíčka, aby se zalíbil.
Přijde Vojnarka a ptá se Martina na Antonína. Ten nadhazuje, že snad šel k muzice. Selka si dělá starosti, že Antonín má rád nějakou jinou, a taky vyráží k muzice, aby obhlédla situaci. Martin se rychle vytratí.
Dorazí Vojnar a chvíli po něm Hruška. Sledují ve skrytu, jak se selka vypravuje a Hruška ji sleduje, aby vyzvěděl, kam šla. Chvíli poté přijde Antonín a nese Honzíka. Vojnar se ho ptá, kde ho našel, ale ten ani neodpoví. Pak se vrátí na dvůr, s Vojnarem se zpupně pohádá a zase odejde.
Přimetelí si to Hruška a vykládá, že selka šla k hospodě, ale pak se vrátila. Vojnarka se objeví a zdraví Vojnara. Ten si jí stěžuje, že Antonín za nic nestojí, ale sotva se zmíní o tom, že donesl hocha, selka už sotva vnímá něco dalšího. Vojnar však přitvrzuje a tvrdí, že by měla Antonína propustit, protože chodí hrát karty. Selka ho však umluví, že si ho ještě u sebe nechá. Vojnar odejde. Hruška vystoupí ze svého úkrytu a selce Antonína líčí v těch nejpřitažlivějších barvách, aby zapomněla na to, co jí říkal švagr. Selka jde za Honzíčkem.
Antonín přijde a Hruška mu prozrazuje, že ho Vojnarka má ráda. Pak slibuje, že se u ní bude přimlouvat, když mu z toho později něco kápne. Tak si s Antonínem plácnou.
Antonín si před selkou hraje na vzorného čeledína a ostentativně prokazuje, jak má rád jejího syna. Řeč se stočí na staré časy. Madlena vzpomíná, jak ji rodiče se slzami prosili, aby se proti své vůli vdala, aby oni neměli nouzi. Antonín ji chce obejmout, ale selka se brání. Zdůrazňuje, že kvůli hochovi se od smrti muže znovu nevdala. Antonín jí krásně mluví o Honzíčkovi a o svých citech, až si skončí v náručí.
Na scénu vpadne Vojnar. Chce, aby selka Antonína vyhodila, ale ta to odmítá. Hádají se a selka zakončí svou řeč prohlášením, že si Antonína vezme. Vojnar rozkacen odchází.
Antonín jde společně s Madlenou za Honzíčkem. V další scéně si Honzíček libuje, co mu všechno "táta" donesl. Antonín dodává, že jim společně bude dobře.

Třetí jednání
Muzikant Drtina se kvůli kartám shání v hospodě po Antonínovi, ale hospodská oponuje, že teď u nich dlouho nebyl. Antonín se v hospodě otočí, ale zase odspěchá za Honzíčkem, byť u toho bručí. Selka jde do města a hoch je nemocný, někdo u něj musí být.
Přijde Hruška a mluví o tom, jak Vojnarka platí za Antonína všechny dluhy. Vzápětí dorazí další muzikant - Brožek. Prorokuje, že Antonín za nimi brzy na karty dorazí a má pravdu. Hocha nechal doma a jde si karbanit. Všichni se uchýlí do salónku.
Na scéně se objeví Vojnar a zjišťuje, že Antonín hraje. Přibíhá Bětka, že Honzíčkovi je hůř. Antonín na to ale nic nedbá a ještě si přisadí, že kluk je rozmazlený. Vojnar Bětku posílá pro Madlenu.
Vojnarka přijde a díky Vojnarovi zjistí, že Antonín hraje o velké peníze. Taky dorazí Martin a přináší Vojnarovi tržbu za u žida prodané obilí (Madlena o žádném prodeji nevěděla).
Selka se o karty zase tak nestará, ale je jí líto, že Antonín není u Honzíčka. Objeví se Havlová, která Vojnarce blahořečí, že jí u nich zařídila vejmenek. Chtějí, aby se s nimi Antonín šel podívat na statek, ale ten dává přednost kartám. Havlová odchází.
Vojnar prozrazuje Madleně, že Honzíček se po Antonínovi sháněl, ale že ten za ním odmítl jít. Selka poznává, jak se v Antonínovi mýlila. Znovu volá Antonína. Vyčítá mu karty, ale hlavně hocha. Antonín se jenom ušklebuje. Vojnarka by mu snad všechno odpustila, ale když jí švagr připomene syna, vzpamatuje se. Antonín se vrací ke karbanu a selka si nešťastně přiznává, že je všemu konec.

Čtvrté jednání
Vojnar přijde selku navštívit a ta mu dotvrzuje, že si Antonína brát nebude. Švagr jí líčí, že Antonín zuří a všude rozhlašuje, že hospodářem bude. Proto Vojnar chce, aby Vojnarka vyprovodila starou Havlovou, aby učinila konec všem nadějím. Pak odejde.
Objeví se Hruška a přimlouvá se za Antonína. Selka je však neoblomná. Hruška tedy sklesle mizí. Selka si stýská, že všechno její neštěstí pochází jenom ze statku.
Bětka donáší zprávy, že Antonín se porval v hospodě. Havlová se za syna přimlouvá, ale Vojnarka na to nedá. Antonín se začne dobývat do statku, je bez sebe vzteky. Prý si jde pro mámu. Snaží se Madlenu dojmout, ale ta už ho i přes své pohnutí odmítá.
Antonín vytáhne pistoli, že zabije Honzíčka - podle něj příčinu jeho neštěstí. Selka mu stojí v cestě. Havlová přiběhne a synovi brání. Přichází Vojnar s dalšími, aby Antonína svázali. Antonín se zastřelí.
Selka si vymiňuje, že Antonína pochová. Vojnar se ošklíbá, ale ona nepovolí. Chce to udělat jako poslední věc po své vůli a pak že už bude opět poslušná. Honzíček ji volá a ona ho plačíc bere do náručí.

ZNAKY:

Odraz konfliktů, které způsobuje majetek na vesnici. Hra zachycuje lidskou neupřímnost a přetvářku - masku, kterou lidé nasazují, chtějí-li něco získat. Výrazná je také touha po štěstí a lásce, jež se střetává s realitou a zodpovědností za dítě.

CITACE:

ANTONÍN. U ní se nestalo, myslí jako před lety. Kdo by se byl nadál! Já přišel vytrestat Vojnarku, selku, a ona tu - Madlena! A já - Hm - Sic už to není ta tenká Madlena, ale selka statných boků - Selka! A na pěkném statku, svobodná, vdova! (Luskne prsty.) Pane, to by byla avanž!
(První jednání, výstup 13, str. 28)

JENÍK (potrubuje na trumpetu, a drže koníka ve druhé ruce, vyběhne na práh. Tu přestane a ukazuje koníka i trumpetku, volá běže k matce) Podívejte se, mámo! Koně! Trumpetku! To mně přines -
SELKA (přitulí za té řeči synka a na poslední jeho slova dí). To ti přines - (Ohlédne se blaženě na usmívajícího se Antonína.)
ANTONÍN (sehne se rychle ku chlapci a hladě mu vlasy doplní). Tvůj táta, Honzíčku, tvůj táta!
SELKA (radostně). Táta! Tvůj táta!
ANTONÍN. A ty má žena! Teď nám tu bude veselo!
(Druhé jednání, výstup 16, str. 52)

SELKA (jde od srubu, zavřevši vrátka, dopředu). Poslal - a neposlal. Nechce, aby se zdálo, že se poddává. (Měsíc vysvítí nad lipou, u níž se selka zastaví.) Tady to byl - tady. Aušecko pryč, nadobro pryč. Dřiu jsem mohla aspoň na něj myslet, jak býval, dyž mě měl tak rád. A teď - ne - ne - on mě už neměl rád - ono mu šlo více o tole hospodářství. Prokletý statek utracený! Co jsem pro něj zkusila! Dřiu a teď zas. Tolik - (Dá se do pláče. Vtom hluk, pustý křik ze vsi.) (...)
(Čtvrté jednání, výstup 4, str. 77)