Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Předmluva
Orchidej je už stará a nemocná. Z posledních sil se snaží spravovat rozpadající se čínskou říši. Dozvídáme se, že její syn v devatenácti letech pravděpodobně zemřel - použito je slovo zhroucení a okolnosti nejsou jasné, ale je to nejpravděpodobnější vysvětlení (pozn.: Prozkoumala jsem anglické stránky čínské historie a našla jsem, že Orchidejin syn skutečně zemřel v mladém věku na neštovice).
Dvůr však svoji císařovnu miluje a nechce slyšet o jejím špatném stavu...

Císařovna Orchidej
V sedmnácti letech zemřel Orchideji otec a zanechal po sobě jenom dluhy. Za poslední zbytky peněz ho rodina dopravila do Pekingu, kde se narodil, aby tam mohl spočinout.
Ve městě se nastěhovali ke strýci, který je u sebe neochotně nechal. Orchidej začala pracovat a právě u své zaměstnavatelky - Velké sestry Fan - se dozvěděla něco o dětství svého budoucího manžela Sien-fenga. Jeho matka (Ču-an) musela spáchat sebevraždu poté, co se pokusila otrávit Sien-fengova konkurenta - prince Kunga.
Strýc dá Orchideji ultimátum: Buď se provdá za jeho slabomyslného syna, nebo ji a její rodinu vyhodí na ulici. V té době ale císař Sien-feng vyhlásí, že hledá manželky, a protože Orchidej splňuje požadovaná kritéria, rovněž se přihlásí.
Projde dlouhým a náročným výběrem a stane se manželkou 4. třídy s titulem Nejvyšší ctnost. Císařovnou se stane dívka jménem Nuharu.
Eunuši a řemeslníci přestavují celý dům Orchidejina strýce - i když už tam nebude bydlet, mají se na něm projevit císařovy estetické zásady.
26. června 1852 byl císařův svatební den. Pouze Nuharu s ním ale měla strávit noc. Ostatní konkubíny přišly do paláce (Zakázané město) postranními branami. Aby se při dlouhých dnech v paláci nenudily, dostaly každá kočku.
Jeden z Orchidejiných sluhů - eunuch An-te-chaj - ji přesvědčí, aby ho učinila dozorcem nad ostatními sluhy, protože by jí mohl být hodně prospěšný. Orchidej mu tedy vyhoví a nelituje.
Během prvního měsíce císař pro Orchidej ani jednou nepošle a ona se v paláci nudí. Po dlouhé době, kdy už ztrácí naději, draze uplatí vrchního eunucha, aby jí zajistil alespoň jednu noc s císařem.
Datum je stanoveno a Orchidej má 12 dní na to, aby se naučila potěšit muže. Vyžádá si návštěvu matky a od ní se v převleku dostane do nevěstince, kde dostane rady, které potřebuje.
Orchideji se podaří upoutat císařovu pozornost a on si pro ni začne posílat pravidelně. Rovněž se naučí napodobovat jeho písmo a styl, takže někdy na žádosti odpovídá sama.
Po čase zjistí, že je těhotná a An-te-chaj se o ni nesmírně bojí, protože zná zášť ostatních konkubín. V pátém měsíci těhotenství byla Orchidej přinucena odstěhovat se od císaře a už nikdy se k němu v takové míře nevrátila.
Nuharu nasadí k Orchideji svoji služku jako špeha. Když to vyjde najevo, rozkáže ji Orchidej nechat bičovat a služka zemře. Nuharu chce Orchidej podrobit stejnému trestu, i když ví, že by nejspíš potratila. Naštěstí včas dorazí Sien-feng přivolaný An-te-chajem.
Orchudeji se narodí syn Tchung-č'. Přestože už nemá na císaře takový vliv, podaří se jí zajistit, že její sestra Žung se provdá za prince Čchuna.
O Tchang-čových prvních narozeninách se konal zvláštní obřad. Hošík si měl vybrat z podnosu věcí to, co se mu nejvíce bude zamlouvat - podle vybraného předmětu se měla odvíjet jeho vláda. Klouček se rozhodl pro pečeť, což byla ta nejšťastnější volba.
V roce 1858 napadli Francouzi a Britové Čínu. Rovněž se přidali Rusové a vynutili si na Číně územní ústupky. V srpnu 1960 boje pokračovaly a císař pod záminkou lovu i s rodinou utekl ze Zakázaného města.
Cizinci se dostali až do Pekingu a začalo rabování. Než tomu mohl princ Kung, který zůstal, aby vyjednával, zabránit, podpálili dokonce část vykradených paláců.
Sien-fengovo zdraví se zhoršovalo. Navíc Orchidej zjistila, že Nuharu jejímu synovi nic neodepře, a proto je chlapec rozmazlený a zlý. Orchidej je na něj přísná a ztrácí proto jeho lásku.
V jednu chvíli An-te-chaj zjistí, že Sien-fengův rádce Su Šun císaře přesvědčuje, aby vydal rozkaz, že Orchidej bude po jeho smrti zaživa pohřbena s ním. Plán překazí princ Čchun se Žung, kteří se za Orchidej přimluví, a tak císař rozkaz stáhne.
Navzdory různým intrikám dostane Orchidej svého syna k umírajícímu císaři a ten ho vyhlásí svým nástupcem. Su Šun se snaží Orchidej po Sien-fengově smrti vyšachovat a uchvátit moc pro sebe. Kromě politických problémů se musí Orchidej rovně potýkat se svou vzrůstající láskou k Jung Luovi - vojenskému veliteli.
Su Šun vydá dekret, v němž zakazuje princi Kungovi přijet za císařovnami. Nuharu a Orchidej však tajně vydají opačný dekret, který An-te-chaj dopraví do Pekingu a uvolní tak princi cestu.
Kung přijede a povzbudí Orchidej i Nuharu, že o jejich bezpečí je dbáno. 10. října se vydal pohřební průvod do Pekingu. Su Šun naplánoval atentát na císařovny i mladého prince, ale díky bdělosti Kungových mužů vyvázli bez zranění.
Su Šun za své přípravy státního převratu skončí na popravišti a Nuharu s Orchidejí jsou potvrzeny ve funkci Tchung-čuových regentek.
Nadejde den císařova pohřbu. Orchidej už je vším tak unavená, že se málem nechá zavřít s císařem v hrobce. Na poslední chvíli ji ale vytáhne ven Jung-Lu. Ještě jí přizná, že ji miluje, ale zamítne možnost, že by se z nich stali milenci.

CITÁT Z KNIHY:

"Popiš mi své sny!"
"První se týče toho, abych měl zase svůj úd."
"Úd?"
"Já přesně vím, kdo má můj penis a kde ho schovává," vysvětloval An-te-chaj. Při řeči se proměnil v mladého muže, takového jsem ho neznala. Oči mu zářily a tváře zrůžověly. Také v jeho hlase bylo něco neobvyklého. Znělo to jako naděje a odhodlání.
"Ten člověk, co mě zničil, nasbíral už spoustu penisů. Má je uložené v nádobách s konzervačním prostředkem a schované. Čeká, jestli se někdo z nás domůže úspěchu, aby nám naše penisy mohl prodat zpět za spoustu peněz. Až umřu, chci, aby mě pohřbili v celku, má paní. Všichni eunuchové to chtějí. Když mě nepohřbí celého, narodím se v příštím životě jako mrzák."

Vyšla jsem z hrobky do světla a za sebou slyšela hromový rachot. To kamenné koule zapadly na správná místa. Jakmile jsem se objevila před davy přítomných, ministři padli na kolena a jako šílení bili čelem o zem. Jedním hlasem provolávali mé jméno. Tisíce mužů byly rozestoupeny půl míle po planině jako obrovský vějíř.
Můj úmysl zůstat vevnitř si vyložili jako projev věrnosti Jeho Veličenstvu Sien-fengovi. S posvátnou bázní velebili mou ctnost.