Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vypravěčkou je dívka Javor, která je ve svých čtrnácti letech pronásledována ve škole Pálivou paprikou a jejími přisluhovačkami (a členkami Rudých gard), protože nemá správný dělnický původ - tj. její rodiče a prarodiče byli sice stejně chudí jako dělníci, ale byli to učitelé. Psal se rok 1969 a Kulturní revoluce byla v plném proudu.

Jednoho dne přišla do školy nová žákyně - Divoký zázvor. Na rozdíl od ostatních Číňanek měla zelené oči, protože její otec byl Francouz. Lišila se i jinak: usnula při čtení Maových citátů a když ji po vyučování Pálivá paprika napadla, bránila se, dokud jí stačily síly, přestože proti ní stála velká přesila.

Javor a Divoký zázvor se sblížily, přece jenom měly leccos společného - obě byly na okraji maoistické společnosti.
Matka Divokého zázvoru - paní Pchej - byla kvůli svému zesnulému manželovi označena za špionku. Javor to běží oznámit přítelkyni, ale ta už dávno vše ví. Divoký zázvor vyčítá své matce, že podlehla svodům Francouze a špiona a tím ji znemožnila normální život ve společnosti. Paní Pchej manžela hájí, že miloval Čínu i ji, ale Divoký zázvor jí to nevěří. Pro generaci Divokého zázvoru znamenalo stát se maoistou všechno, proto jakákoliv překážka vyvolávala takovou nenávist. Divoký zázvor si umiňuje, že z ní bude revolucionářka - stůj, co stůj.

Javor seznámí Divoký zázvor s Věčně zeleným stromem - chlapcem o něco starším, než jsou ony dvě. Ten jim poví o soutěži v recitování Maových citátů z paměti, které se chce zúčastnit.
Paní Pchej byla nucena přijít na shromáždění, kde dostala na krk ceduli FRANCOUZSKÁ ŠPIONKA. Divoký zázvor řekne Javoru, že jejich psa ráno chytili, zabili a snědli. Paní Pchej byl uložen trest zametat každé ráno rozsáhlý blok ulic. Protože na to ale byla po čase příliš slabá, musela se činnosti ujmout Divoký zázvor. Javor jí pomáhala.

Přišla zpráva o americké invazi do Vietnamu, proto Mao povolal "celý národ do zbraně, každého občana jako vojáka!" Škola, kam Javor s Divokým zázvorem chodily, zorganizovala měsíční pochod, aby své žáky zocelila. Tím, že bylo potřeba co nejvíce lidí, bylo dovoleno i těm, kteří neměli potřebný původ, aby se akce zúčastnili. Divoký zázvor byla nadšená.
K večeři si měli žáci nasbírat trávu jie-cchaj, kterou se Rudá armáda živila za Maova Dlouhého pochodu v roce 1934. Děti měly trávu povečeřet, aby se při okusení její hořkosti prohloubil jejich obdiv k Maovi.
Divoký zázvor zazpívá při sbírání trávy Javoru francouzskou píseň, kterou si pamatuje od svého tatínka.
Po večeři je skoro všem špatně, protože tráva vypadá (a pravděpodobně i chutná) jako hnůj. Divoký zázvor se svěřuje Javoru, že se chce sama zúčastnit soutěže v recitování Maových citátů, protože by jí výhra mohla získat uznání.

Paní Pchej zatkli a z jejich domu si každý odnesl, co se mu zrovna hodilo. Javor vzala Divoký zázvor k sobě domů. Nějakou dobu u nich zůstávala a dokonce se pro ni našla i trocha jídla. Když ti, kdo drancovali její domov, odtáhli, vrátila se Divoký zázvor do domu, aby zjistila, co se stalo s její matkou. Druhý den přijde téměř nepříčetná do školy. Javor se z ní po vyučování snaží dostat, co se stalo. Divoký zázvor ji napřed odhání a bodá se do ruky, aby ji odradila a dostala pryč. Javor se ale odehnat nenechá, a tak se dozvídá, že paní Pchej se oběsila.

Divoký zázvor musela začít pracovat na trhu. Od čtyř od rána tam byla a čistila ryby, aby si vydělala alespoň na základní potřeby. Dále chodila i do školy a učila se Maovy citáty.
Soutěž proběhla a přestože byla Divoký zázvor jasně nejlepší, získala pouze čestné uznání. První místo přidělili Věčně zelenému stromu a druhé Pálivé paprice. Věčně zelený strom byl znechucený, protože do té doby věřil ve spravedlivý maoismus.

Divoký zázvor odhalí, že účetní Čchu na trhu okrádá lidi, kteří neumí počítat a tvrdí jim, že zboží ztratili někde po cestě. Divoký zázvor zvládne skupinku mužů sledoval a zdržet do doby, než Javor přivede policii. Oni jí zatím zlomí ruku.
Z Divokého zázvoru je rázem hrdinka. Setká se dokonce s Maem, s nímž sepíše smlouvu, že se vzdává osobního života a že bude usilovat pouze o to, aby byla co nejlepší maoistkou. Její rodiče jsou rehabilitováni a ona sama dostává od státu vysokou rentu. Dům, kde bydlí, dobrovolníci opraví a zvelebí.

Divoký zázvor je ale přitahována k Věčně zelenému stromu. Aby odolala tomu "buržoaznímu přežitku" (lásce), schází se s ním a předčítají si Maovy citáty. Všechno jako pojistka sleduje, na prosbu Divokého zázvoru, z ukrytého výklenku Javor.
Ta je ve svém úkrytu svědkem toho, jak se chce Věčně zelený strom s Divokým zázvorem milovat a oba skončí na podlaze - on již nahý. Pak ho ale Divoký zázvor zastaví. Věčně zelený strom odejde a Divoký zázvor se svěřuje Javoru, jak je na sebe hrdá, že odolává. Dál naléhá, aby Javor jejich schůzky sledovala.

Věčně zelený strom a Divoký zázvor se při další schůzce pohádají. On ji chce a ona mu vzdoruje a přesto ho u sebe drží. Pokusil se ji vzít si zpola násilím (ona se prala hlavně sama se sebou), Javor však vyrazila z výklenku a Věčně zelený strom ji uviděl, Divoký zázvor o tom nevěděla. Neprozradil, co viděl, přestal a Javor se opět schovala.

V sedmnácti se Divoký zázvor stala velitelkou Rudých gard. Jezdila po zemi, recitovala Maovy citáty a vykládala o svém setkání s ním.
Při jedné schůzce s Věčně zeleným stromem Divoký zázvor usne, a když to Věčně zelený strom zjistí, uloží ji do postele a sám vejde do výklenku k Javoru a milují se.

Oba se začnou vyhýbat Divokému zázvoru - bojí se její reakce a cítí se provinile. Nakonec za ní Věčně zelený strom zajde a ona ho přinutí, aby se s ní vyspal. Je to však jenom takový podivný proces. Ona leží jako mrtvola, chrlí na něj Maovy citáty a znechucuje mu jejich těla i akt samotný. Věčně zelený strom je z toho zážitku úplně deprimovaný...

Divoký zázvor odmítá s Javorem mluvit a ona je z toho nešťastná. Dál se však schází s Věčně zeleným stromem, jenže jejich vztah se omezuje skoro jenom na sex, protože spolu nedokáží mluvit o Divokém zázvoru a nedokáží na ni nemyslet.
Divoký zázvor zorganizovala shromáždění se zpěvem Maových citátů. Nacvičovali mnoho týdnů a Javor i Věčně zelený strom byli rovněž pozváni. Nadešel den soutěže, jenže po několika písních vypadl proud. Z činu byl obviněn Věčně zelený strom, a protože byl přítomen i generální tajemník, odsoudili ho k smrti.
Byl to původně plán Divokého zázvoru jak poslat Javor do vyhnanství a ponechat si Věčně zelený strom. Jenže Pálivá paprika, která jí předstírala oddanost, její úmysly prohlédla a incident navlékla jinak, aby Divoký zázvor připravila o to, co chtěla.
Javor se rovněž k činu přihlásí v zoufalé naději, že Věčně zelenému stromu zmírní trest a zachrání tím Divoký zázvor, aby se nemusela přiznat. Rovněž ale dostane trest smrti a nikoho tím nezachrání.
Ale v den, kdy mají být popraveni na Lidovém náměstí, vyleze Divoký zázvor na střechu radnice a odtamtud ohlásí megafonem svůj poklesek a taky to, že Věčně zelený strom a Javor jsou nevinní. Pak vykřikne, že je maoistka a skočí dolů.

Javor i Věčně zelený strom jsou osvobozeni, nedokáží však být spolu. Na mnoho let se rozejdou a nevědí o sobě.
Až v roce 1994 se znovu setkají ve chvíli, kdy začínají bourat radnici, ze které tehdy Divoký zázvor skočila. Vědí, že na sebe čekali, a proto zůstávají spolu.

CITÁT Z KNIHY:

"Skončil jsem s Divokým zázvorem," spustil.
Měla jsem z toho nepříjemný pocit, avšak zároveň se mi ulevilo.
"Včera večer jsem se rozhodl. Zašel jsem za ní domů." Mluvil napjatým hlasem. "Ona... to vlastně už věděla. V okamžiku, kdy jsem jí řekl tvoje jméno, v tom okamžiku ke mně přistoupila a vlepila mi políček. Prohlásila, že nechce znát podrobnosti. Neplakala nebo tak. Ona... odvedla mě k posteli."
Zježily se mi vlasy na hlavě.
"Svlékla se a řekla, že mi dá, co budu chtít. I když to pak bude znamenat, že bude muset lhát, aby si udržela své postavení."
Sedla jsem si na bobek ke kořenům nedalekého stromu a čekala jsem, až bude pokračovat.
"V tu chvíli jsem se zmohl sotva na nějakou myšlenku." Klekl si vedle mne a ztišil hlas tak, jak jen to bylo možné. "Já... snažil jsem se přidržovat si oblečení, když se je ze mne pokusila strhnout. Chovala se..., nevím, jak to popsat. Snad nebyla vůbec při smyslech. Na každý pád mě nechtěla pustit... Trvala na tom, abychom spolu šli do postele. Řekl jsem jí, že nemůžu. Já... nechtěl jsem zranit její city, a tak jsem jí řekl, že by to ani nestálo za to. Že by měla zkušenost prožít s někým, kdo ji ocení. Ona se potom dala do pláče."
Oči se mi zalily slzami.
"Tvrdila pak, že se mi vydala napospas a že je mou povinností... slitovat se nad ní a dát jí to slitování najevo. Pokud ovšem mám svědomí... Bylo to... příšerné. Sama sobě začala dávat políčky, když jsem se jí odmítl dotknout. Pak začala bít hlavou o zeď a vykřikovala, že se předsedovi Maovi omlouvá, že ze svého těla ten běs vymrská. Úplně mě to odrovnalo, když jsem slyšel to dunění, jak tloukla hlavou o zeď. Prosil jsem ji, aby toho nechala... Já... prohlásil jsem, že to s ní zkusím. Bylo to jako milovat se s mrtvolou. Ležela pode mnou, oči pevně semknuté, nohy roztažené a zuby zaťaté, jako by prodělávala nějaké mučení... Nedovolila mi však, abych přestal. Křičela: 'Musíš to teď dotáhnout do konce!' Nepřestala přitom ani na okamžik recitovat Maovy citáty. Chrlila na mne: "Dokaž, že nejsi zbabělec! Připusť, že jsi byl svedený na scestí! Vystav svou hanbu, vyndej svůj nástroj, podívej se na něj a plivni na něj!' Ach, ta příšerná slova! Pořád mi znějí v uších. Málem jsem se z toho zbláznil, když jsem jí naslouchal..."