Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• pátý díl ságy o Zaklínači (předchozí: Čas opovržení; následuje: Věž vlaštovky)

Setkáváme se opět Geraltem, který si léčí zranění utrpěná na Thaneddu v tajemném lese Brokilonu u dryád. Do příběhu vstupují nové důležité postavy, o kterých byla v dřívějších knihách jen malá či žádná zmínka. Na prvním místě je to lučišnice Milwa. Dále pak rytíř Cahir a nakonec ještě postava nejtajemnější, upír Regis...

OBSAH:

1. kapitola
Lučišnice Milwa je na čekané, chce ulovit nějakou zvěřinu a vzpomíná na Geralta. Přinášela mu zprávy v době, kdy se léčil ze svých zranění v Brokilonu. Geralt se od ní dozvěděl, že Ciri je v Nilfgaardu u Emhyra, který se s ní chce oženit. Když to uslyšel, požádal o koně a i s Marigoldem odjel.
Milwa uloví srnce a vydává se za nimi. Cestou potká skupinu Veverek. Elfové ji varují, že Nilfgaard bude útočit a není tedy bezpečné jezdit na jih. Milwa jim nechává maso a jede.
Filippa Eilhart dává dohromady tajnou lóži složenou výhradně z čarodějek. Měla by mít dvanáct osob. Kontaktuje tedy některé své známé a dvě čarodějky z Nilfgaardu, aby vytvořily spolek, jež bude mít za cíl uchovat vládu magie za každých okolností.

2. kapitola
Geralt s Marigoldem narazí na havekáře (lidé, kteří nelegálně obchodují s elfy), ti je považují za Veverky a nabízí jim zboží. Přijíždí patrola, která si má vyzvednout zajatce, ten je v rakvi (živý) na voze havekářů. Strhne se boj a Geralta zachraňuje Milwa, jež část útočníků postřílí. Geralt se podívá do rakve a zjistí, že to je onen mladík, který měl unést Ciri. Rozřízne mu částečně pouta, ale varuje ho, aby se mu už nepletl do cesty.
Milwa vyzvídá, proč Geralt vůbec chce osvobodit Ciri, když je na císařském dvoře. On přiznává, že se mu o ní zdává, jenže ne jak je u císaře, ale jak jezdí s podivnou bandou a v patách má smrt.
Cestují dále a dohoní je Cahir Mawr Dyffryn aep Ceallach (mladík z rakve) s tím, že se k nim chce připojit. Geralt striktně odmítá, a tak je dál sleduje zpovzdálí. Další, na koho narazí, je skupina trpaslíků vedená Zoltanem Chivayem. Trpaslíci míří podobným směrem a mají s sebou několik lidských žen a dětí. Vydávají se tedy dál společně.

3. kapitola
Skupina nocuje na Mohylovém poli - starém elfském pohřebišti. Potkají podivného felčara Emiela Regise, který je pozve do své chalupy, kde se všichni strašně opijí kořalkou z mandragory.
Ciri s Potkany přijíždí do jedné vesnice na zábavu. Tančí společně s Jiskrou až už dále nemohou. Poté si vyberou tanečníky z vesničanů a tančí a tančí, Geralt ji ve svém mandragorovém opojení vidí.

4. kapitola
Regis se přidává k zaklínači a cestuje s nimi. V nejbližší vesnici některé ženy z jejich doprovodu naleznou příbuzné, o nichž si myslely, že nežijí. Nechávají je tedy tam. Za zbytek peněz nakoupí něco ovsa. Dále jsou svědky takzvaného božího soudu, kdy potřeštěný kazatel obviní jedno šílené děvče, že obcovalo s vampírem. Zaklínač a jeho druzi se jí zastanou. Kněz po nich chce, aby holou rukou vytáhli rozžhavenou podkovu z ohně a Regis to udělá, aniž by se popálil.
Vesnici ale přepadne Nilfgaard, Milwa se ztratí a Geralt dostane kopytem do hlavy, tak pozbude vědomí. Ciri se v tom okamžiku probouzí s výkřikem ze sna, protože se jí o tom zdálo.
Nilfgaarďany odrazí vojáci Temerie a Marigold s Geraltem padnou do jejich zajetí. Bohužel v táboře se Geralt setká s někým, kdo na něj má políčeno a hrozí mu šibenice.

5. kapitola
Milwu i koně, ke kterým se dostala, zachraňuje Cahir. Ten jí vysvětluje, že měl být jako zrádce eskortován do Nilfgaardu, protože se mu na Thannedu nepodařilo chytit Ciri. Milwu i Cahira si najde Regis, jenž jim řekne o Geraltově a Marigoldově zajetí.
Regis se dostane do ležení, uspí stráže a osvobodí Geralta s Marigoldem, pak zmizí. Těm dvěma se podaří uprchnout, přestože Marigolda zraní šíp. Když zaklínač s básníkem dojedou k Milwě, objeví se opět Regis a ošetří Marigoldovi ránu. Ukazuje se, že je upír, přesto přátelům neublíží a znovu mizí. Geralt nechce cestovat s Cahirem, Milwa však jeho výhrady odmítá. Cahir Geraltovi sděluje, že i jemu se o Ciri zdávají sny. Zaklínač chytne záchvat mučednictví a snaží se od sebe přátele odehnat, ti se však nenechají a dokazují mu, že spolupráce je důležitá. Opět se k nim připojuje Regis, který hodlá nadále pokračovat s nimi.

6. kapitola
Sedmikráska (královna elfů) po dvou měsících dekomprimuje Yennefer, jíž na Thannedu pro její bezpečnost zaklela do nefritové sošky. Když se čarodějka trochu vzpamatuje, řekne jí o utvářející se Lóži a žádá, aby se k nim přidala. Yennefer se podvolí alespoň v tom, že na schůzku jde. Tam se dozvídá, že Ciri není u císaře, ale někde jinde a že k Emhyrovi byla dopravena pouze její dvojnice. Filippa navrhuje najít pravou Ciri a provdat ji za nějakého krále, tak by se podle ní vytvořila protiváha Nilfgaardu s někým, kdo ovládá magii, v čele.
Sedmikráska seznamuje ostatní s původem tzv. Starší krve, která koluje Ciri v žilách, ta je jakýmsi mocným aktivátorem poskytujícím tomu, komu náleží, velkou sílu a schopnosti.
Čarodějky jsou přesvědčené, že Ciri má Vilgefortz, budou se tedy snažit vypátrat jeho úkryt. Jeden už našel Dijkstra, ale Vilgefortz tam nebyl, zbyly však po něm mrtvé dívky. Těm, které byly gravidní, byl vyoperován plod z těla zřejmě zaživa, zbytku někdo zlomil vaz.
Lovec lidí Bonhart je pověřen, aby zlikvidoval bandu Potkanů, jde tedy po jejich stopách.
Jedna z nilfgaardských čarodějek poradí Yennefer během krátké promluvy, jak obejít magickou blokádu a dostat se pryč. Yennefer její radu rychle využije a přenese se daleko od Lóže.

7. kapitola
Zaklínačova skupina putuje za druidy, kteří by jim mohli poradit, kde hledat Ciri, jestliže není v Nilfgaardu. Regis při jedné zastávce vysvětluje, že upíři se krví neživí, nýbrž je to pro ně něco, jako pro lidi alkohol. On sám abstinuje, protože kdysi byl nezřízený piják a krutě se mu to vymstilo.
Znovu se potkávají s trpaslíky a Zoltan daruje Geraltovi svůj meč, krásný a smrtonosný. Opět se pak rozcházejí. Regis po rozmluvě s Milwou oznamuje zbytku skupiny, že dívka je těhotná. Milwa ho totiž požádala o přípravek na potrat. Geralt s ní mluví a ona si to rozmyslí.
Když se snaží na přívozu přeplout Jarugu a pokračovat dál, dostanou se mezi rivijskou a nilfgaardskou armádu. Milwa je zraněná a přichází o dítě, Regis s ní zůstává na břehu. Aby jí zajistili bezpečí, sešikují Geralt s Cahirem rivijské vojáky a uhájí před Nilfgaardem most, takže Milwa zůstane na ovládnutém břehu.
Po boji se objeví královna Rivie Meve a pasuje Geralta za jeho odvahu na rytíře - Geralta z Rivie.

CITÁT Z KNIHY:

"Tanči, Falko! Hoď všechno za hlavu!"
Špička boty, podpatek, špička boty, podpatek, úkrok a výskok, pohyb rameny, pohození hlavou, špička boty, podpatek. Stůl se otřásá, světlo se chvěje, obecenstvo se vlní, všechno se točí, celá stodola tančí, tančí, tančí... Sedláci křičí, Giselher křičí, Asse křičí, Mistle se směje a tleská, všichni tleskají a dupou, stodola se třese, země se třese, svět se třese v základech. Svět? Jaký svět? Svět už není, není nic, jen tanec, tanec... Špička boty, podpatek... Jiskřin loket... Horečka... Hrají už jen skřipky, píšťaly a dudy, bubeník pouze zvedá a spouští paličky, není ho již zapotřebí, protože takt udávají ony, Jiskra a Ciri. Stůl duní a kymácí se, duní a kymácí se celá stodola... Rytmus je v nich, melodie je v nich, jsou přeplněny hudbou. Havraní vlasy tančí Jiskře nad čelem a na ramenou. Struny se zalykají horečnatými, ohnivými tóny, stoupajícími do závratných výšek. Krev buší ve spáncích.
Odpoutat se. Zapomenout.
Jsem Falka. Vždy jsem byla jen Falka.

"Družina hrdinů," chytil se Geralt za hlavu. "Druhové ve zbrani. Šumář s loutnou. Hubatá polodryáda. Vampýr, kterému táhne na padesátý křížek. A mizerný Niifgaarďan, který se hádá, že není Nilfgaarďan..."
"A v čele družiny zaklínač, který se nedokáže k ničemu rozhoupat," doplnil Regis. "Doporučuji cestovat inkognito, abychom nepůsobili nemístné pozdvižení."

"Milwo..."
"Jsem Maria, a ne Milwa. Jaká já jsem Káně? Kvočna s vejcem v břiše, žádná Káně... Milwa se s dryádami smála na bitevním poli, když vytrhávala šípy ze zkrvavených mrtvol - je přece škoda dobré střely. A jestli některý ještě dýchal, vzala ho nožem přes krk. Na takovou smrt vodila lidi zrádkyně Milwa. A smála se... Jejich krev teď volá. Jejich krev teď zevnitř rozežírá Mariu jako vosí jed. Maria platí za Milwu."

"Proto ses se mnou vydala na cestu," zopakoval. "Chtělas pomoci při záchraně cizího dítěte. Chtělas splatit dluh, který jsi byla rozhodnuta udělat už v té době, když jsme opouštěli Brokilon... Cizí dítě za vlastní. A já jsem ti tehdy slíbil pomoc, až ji budeš potřebovat. Jenže teď ti pomoci neumím, Milwo."
Nyní mlčela ona. On už nemohl, cítil, že teď mlčet nesmí.
"Já mám vůči tobě také dluh. Naivně jsem si myslel, že jej budu moci splatit. Pomohlas mi, když jsem pomoc zoufale potřeboval. Takový dluh nelze splatit, nelze zaplatit něco, co nelze ocenit. Mnozí lidé tvrdí, že úplně každá věc na světě má svou cenu, ale není to pravda. Některé věci jsou neocenitelné. Nejlépe je poznáš tak, že když je jednou ztratíš, nikdy je nezískáš zpět. Já sám jsem ztratil mnoho takových věcí. Proto ti dnes nedokážu pomoci."
"Právě jsi mi pomohl," pravila velmi klidně. "Ani nevíš, jak moc. Teď odejdi, prosím. Nech mě o samotě. Odejdi, zaklínači, než úplně rozbiješ můj svět."

"Vstaň, pane," oslovil Geralta jeden z rytířů jejího doprovodu. "A slož hold. Toto je královna."
Zaklínač se postavil. Namáhavě ohnul bolavá záda v úkloně.
"Tyf bránil moft?"
"Prosím?"
Žena sňala kapesník a vyplivla z úst krev. Několik červených krůpějí ukáplo na zdobený jupon.
"Její Veličenstvo Meve, královna Lyrie a Rivie," promluvil rytíř ve fialovém, zlatem vyšívaném plášti, stojící po ženině pravici, "se táže, zda ty jsi muž, jenž vedl hrdinnou obranu mostu."
"Tak nějak se to semlelo."
"Femlelo!" pokoušela se královna zasmát, ale nepodařilo se jí to. Zašklebila se, ošklivě, třebaže takřka nesrozumitelně zaklela a opět si odplivla. Než si stačila opět zakrýt ústa, Geralt zahlédl, že jí chybí přední zuby. Zachytila jeho pohled.
"Vidíf," zamumlala přes kapesník. "Nějaký fkurfyfyn mě praftil rofnou do huby. Malifkoft."