Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Modrý večer obsahuje několik básnických sbírek - Večer, Růženec, Bílé hejno, Jitrocel, Anno Domini. Obsahuje i slovo o Puškinovi, Sedmou knihu (několik cyklů - Cinque, Šípek kvete, ...), básně z Poémy bez hrdiny a cyklus Rekviem.

Lyrika Achmatové je téměř vždy syžetová. Je v ní velmi málo abstraktu. Mimo vlohy hudebně lyrické básnířka vyniká vzácným nadáním vypravěčským, talentem beletristy. Její básně nejsou jen písněmi, ale nezřídka novelami, s komplikovaným a obsažným dějem, který se před námi mihne jediným nezapomenutelným výsekem.
Achmatová měla v sobě cosi víc než nadání. Totiž nemilosrdný estetický vkus. Psala obezřele a skoupě, uvážlivě zkoumala každé slovo, aby dosáhla oné prostoty, jež je dostupná jen velkým mistrům.
Celé Rusko si zapamatovalo rukavičku, o které hovoří u Achmatové zavržená žena na odchodu od toho, jež ji zapudí.

Bezmocně hruď chladla ve vánici,
lehkým krokem ale šla jsem tmou.
Z levé ruky rukavici
navlékla jsem na pravou.

Ze všech muk opuštěnosti si oblíbila zejména muka beznadějné lásky. Miluji, ale já nejsem milován - to je její oblíbené téma. V této oblasti se jí nikdo nevyrovnal. Byla nadána obrovským talentem - cítila se zhrzenou, nemilovanou, nežádoucí, zavrženou. Mluvíc jménem nemilovaných, vytvořila si celý zástup trpících, zčernalých vinou nesdílné lásky, smrtelně tesknících, kteří se "toulají jako zatracenci", churavějí hořem, věší se, vrhají se do vody. Někdy proklínají milované jako své nepřátele a trýznitele. (Doslov Korněj Čukovskij)

Večer
Semkla ruce pod svým tmavým šálem
"od čeho si dneska pobledlá?"
Od toho, že duši trpkým žalem
zaplnila jsem mu docela.
***
Po celou noc jsem nespala,
je pozdě prosit o sen...
Bolestně ze sna vyvstala
běl zacloněných záclon.
Vítej!

Bílé hejno
My se nemusíme loučit,
blízko sebe jdeme kdovíkam.
Setmělo se den už končí,
zamlklý jsi, já nic neříkám.

Do kostela spolu jdeme,
jsou tam svatby, křtiny, zádušní...
Při odchodu nevzhlédneme...
Proč my dva jsme odlišní?

Nebo u hřbitovní branky
sedneme si na ulehlý sníh.
Ty mi hůlkou kreslíš zámky,
říkáš, stále spolu budem v nich.

Místo věnování (Půlnoční verše)
Po vlnách bloudím, vcházím do lesů,
po čistém porcelánu stín můj běží.
Odluku jistě, nějak unesu,
setkání s tebou jenom stěží.

Bílé hejno - Kyjev
Stojí velká hvězda bdící
uprostřed dvou pňů.
Tichá, klidná, slibující
vyplnění snů.

Rozsudek - Rekviem
Pod kamenným slovem sténá
stále ještě živá duše má.
Nevadí jsem připravena,
nějak se s tím vyrovnám.

Po celý den budu mít, co dělat:
Musím paměť zela zahubit,
přimět duši, aby zkameněla,
musím znovu naučit se žít.