Stárnoucí Rožmberk Petr Vok už ví, že jeho sňatek s mladičkou Kateřinou z Ludanic byl omyl. Dívka nejenže neoplývá očekávaným bohatstvím, ale navíc není duševně zcela v pořádku. Útěchou se Vokovi stává pohledná a energická Zuzana Vojířová z Vacovic, hofmistryně jeho fraucimoru. Rožmberk ji zprvu zahrnuje drahými dary, aniž by čekal, že ona sama o něj projeví zájem. Přesto se na nemocemi sužovaného posledního vladaře rodu pětilisté růže usměje štěstí v podobě Zuzaniny přízně. Podaří se mu však získat i její lásku?
Petr Vok pobývá na Bechyni a jeho milenkou je číšnice Alžběta. Začíná se však zadlužovat u Bohuslava Malovce z Malovic kvůli přestavbě svého sídla, proto pomýšlí na sňatek s mladičkou Kateřinou z Ludanic, o níž se povídá, že je velmi bohatá. Zanedlouho se koná svatba. Petr se nepohodne s bratrem Vilémem, nejvyšším purkrabím, v otázkách víry. Vilém je totiž katolík jako většina českých pánů, na rozdíl od něj přešel Petr na luteránství a jeho novomanželka patří k Jednotě bratrské. Vilém je silně rozhořčen tím, že byli oddáni Matějem Hronem, kněžím Jednoty bratrské. Novomanželé se vydávají na Helfštýn, který náleží ke Kateřinině majetku. Hejtman bechyňského panství Jiří Homut z Harasova a Petrův komorní písař Matyáš Fuch z Fuchýřova zde prozkoumají účetní a pozemkové knihy místního sídla, zjišťují, že jsou zfalšovány a veškerý majetek rozkradli Kateřinini poručníci Zachariáš z Hradce, moravský zemský hejtman, a Hynek Brtnický z Valdštejna, nejvyšší zemský soudce. Petr odjíždí do Prahy za bratrem, aby se s ním o tom poradil, i když se spolu pohádali. Kateřina se vrací na Bechyni, kde je ke své nelibosti neustále komandována hofmistryní svého fraucimoru Markétou Tejnskou. Za několik dní přijíždí Petr se zprávou, že zemřela Vilémova již třetí manželka Anna Marie Bádenská. Pohřeb se koná v Krumlově, kde Kateřinu provází po zámku mladý komorník Jindřich Sobek z Kornic, do něhož se zamiluje. Petr chce na poručníky své ženy podat žalobu, ale Vilém mu tvrdí, že nemá žádné šance, aby proces vyhrál. Petr však na obžalobě trvá a vydává se do Hradce za synovcem Adamem. Kateřina se vrací do Bechyně v doprovodu Jindřicha Sobka, se kterým se v noci tajně pomiluje. Matyáš Fuch ho však spatří, jak vychází z ložnice Rožmberkovny a nechá jej naverbovat k císařskému vojsku. V Hradci se Petr setkává se Zdeňkem Kavkou z Říčan, jenž mu slíbí, že bude svědčit u soudu. Poté se Petr s Matyášem vydávají do Brna podat žalobu. Úředník Štěpán Bítovský však zamlčí přítomnost nejvyššího zemského soudce, který mu poté oznámí, že proti Petru Vokovi podá žalobu za křivé obvinění. Vilém se znovu žení s Polyxenou, dcerou Marie Manrique de Lary z Pernštejna. Petr je předvolán k soudu spolu se Zdeňkem Kavkou, který je však v lesích u Tišnova zavražděn maskovanými jezdci. Na Bechyni Petra čeká další špatná zpráva. Jeho manželka odjela na Moravu v doprovodu svých komorných Dory a Lucie. Zanechala mu jen dopis, v němž píše, že už dále nemohla snášet ústrky Markéty Tejnské a hodlá se ujmout helfštýnského panství. Petr jí pošle po svém poslu dopis, ve kterém ji nabádá, aby se vrátila. Posel se však překvapivě dlouho nevrací, a tak se Petr rozjede na Helfštýn. Zde zjišťuje, že se Kateřina zbláznila a modlí se v lese jen se svými komornými. Rožmberk se rozhodne, že se za ní sám vydá do lesa. Všechny modlící se ženy vypadají jako divoženky. Kateřina své komorné na Voka pošle, aby ho bily. Domnívá se totiž, že je to ďábel. Naštěstí jej zachrání hejtman Bohuchval Švarc ze Sematína a písař Matyáš. Petrovu choť dostane na starost nová hofmistryně Zuzana Vojířová z Vacovic. Petr se rozhodne, že Helfštýn prodá. Na druhý den mu přijde list od Polyxeny z Pernštejna, ve kterém oznamuje, že Vilém v Praze zemřel. Petr se tak stává dědicem rožmberského dominia. Vilémův pohřeb se koná v Krumlově, kam se vydává spolu s Polyxenou. Jezuitský páter Václav Šturm navádí Polyxenu k hříchu s Petrem Vokem, protože chce, aby jej přesvědčila, aby podporoval Tovaryšstvo Ježíšovo. Polyxena se nakonec s Petrem miluje, protože doufá, že tak získá více z dědictví po svém muži. V sázce je též panství Roudnice, které jí Vilém daroval. Kateřina z Ludanic snášela stěhování na Krumlov s tupou odevzdaností. Jednoho dne však začala se Zuzanou mluvit, a tak hofmistryně usoudila, že ji již může nechat o samotě a vydala se na trh. Kateřina však poručila, aby jí zapřáhli koně a uprchla z města jen s komornými Aničkou Danielkou a Eliškou. Když se Zuzana vrátila, rozjela se s velitelem zámecké stráže Kryštofem Vintířem z Vlčkovic svou paní hledat. V okolí Kuklvajtu nalezli obě komorné v troskách chrámu nahoře na římse, kam jim poručila Kateřina vyšplhat, aby byly blíž k Bohu. Po třech dnech našel Rožmberkovnu uhlíř z Kuklvajtu v opuštěném seníku. Poté byla dopravena zpátky do Krumlova a Petr se vše dověděl, když se vrátil. Zuzana se cítí velice vinna a Petr ji pozve do knihovny, kde jí ukazuje glóbus a čte citát od Seneky. Večer jej navštíví v jeho komnatě Polyxena. Sděluje mu, že odjíždí do Roudnice a žádá jej, aby ji někdy přijel navštívit. Asi za dva měsíce po jejím odjezdu umírá Kateřina z Ludanic na následky podřezání si žil střepem z rozbitého zrcadla. Na jejím pohřbu oznamuje Petr Bohuslavovi Malovci, že prodal Krumlov císaři Rudolfovi, aby mohl zaplatit své i Vilémovy dluhy. Poté se stěhuje do Třeboně. Jednoho dne pozve Zuzanu na obhlídku rybníku Rožmberka, protože se mu tato žena velice zamlouvá, připomíná mu Alžbětu. Jsou však vyrušeni příjezdem hvězdáře Johanna Keplera, který Petrovi sestavil horoskop. Sděluje mu, že jím rožmberský rod vymře, ale přitom nevymře. Z Petra se stával stařec, ale Zuzana kolem něj chodila jako uhranutá. Petr ji chce k sobě přivábit, a tak uspořádá ples, na kterém s ní tančí. Poté se vytratí do jeho komnaty a milují se spolu. Po několika měsících Zuzana otěhotní. Bojí se hanby, protože ví, že si ji Rožmberk jako zemanskou dceru nemůže vzít. Petr nakonec rozhodl, že se provdá za písaře Matyáše a dále dostane dům v Soběslavi. Zároveň tam založí akademii pro vzdělávání mládeže a Matyáš se stane rektorem této školy. Zuzaně se narodil syn Petr. Keplerův horoskop se tedy vyplnil. Petr Vok je jezdil do Soběslavi často navštěvovat, naposled krátce před svou smrtí v listopadu 1611.
