Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• též Deník Anne Frankové

Annelies Marie Franková se kvůli narůstajícímu antisemitismu v Německu přestěhovala se svou rodinou do Holandska, kde postupem času byli nuceni se ukrýt v zadním traktu jejich obchodního domu společně s rodinou Van Pelsových a s rodinným přítelem Fritzem Pfefferem. Rodině pomáhali jejich zaměstnanci, kteří jim nosili jídlo a potřebné věci i zprávy ze světa. Dodnes není známo, kdo přesně jejich úkryt prozradil.
4. srpna roku 1944 byli nalezeni takzvanou zelenou policií, jež měla za úkol vyhledávat Židy. Nejprve byli převezeni do holandského internačního ghetta Westerbork, poté se dostali do Osvětimi. Anne a její starší sestra Margot byly poslány dále do koncentračního tábora Bergen-Belsen, kde se nakazily tyfem a zemřely. Ze všech ukrytých přežil pouze otec Otto Frank, jenž po válce vydal deník své mladší dcery Anne...

OBSAH:

Rád bych vám představil poutavý příběh o dívce z dob nacismu. Tato židovská dívka se jmenovala Anne Franková, a i když válku nepřežila, její příběh znají tisíce lidí díky jejímu deníku, jenž si během války psala.

Annini rodiče se setkali roku 1925 v Itálii. Po měsíci známosti se zasnoubili a vzali. 16. února 1926 se jim narodila první dcera, Margot Betti. Po jejím narození se přestěhovali do vlastního bytu a 12. června 1929 se narodila Annelies Marie Franková. Nebyla klidná jako Margot v jejích letech, pořád plakala, křičela a ječela. Ale Anne byla i okouzlující a samé "ťuťuňuňu". Rostla do krásy v jejím rodném Německu.

V té době se k moci pomaloučku, ale jistě dostával Adolf Hitler se svou nacistickou extrémistickou stranou. Získávali díky ekonomické krizi více a více přívrženců. Hitler se brzy stal kancléřem - tedy nejmocnějším mužem v Německu. Poté se začal chovat jako diktátor.

Frankovi si nebyli jisti, jestli to vše dobře dopadne. Snažili se skloubit náročnou politickou situaci s normálním životem. Neustále se stěhovali z ulice do ulice i s malou Anne. Nakonec se na delší dobu v roce 1933 přestěhovali do Amsterdamu. Anne zde začala chodit do speciální školky, kde se s ostatními brzo skamarádila. Anne byla zvídavá, Margot tichá. Přesto spolu všichni prožívali krásné chvíle.

Německo začalo nabírat nacistickou podobu. 12. března 1938 si Německo přibralo Rakousko. Události začaly mít rychlý spád. Plno Židů, pokud ovšem mohlo, emigrovalo do svobodných zemí, alespoň zatím "svobodných". Mezitím už definitivně začala válka. Bylo vydáno mnoho protižidovských opatření - například nošení Davidovy žluté hvězdy nebo zákaz vstupu Židům do některých prostor. Frankovi se museli pořád ukrývat, protože byli Židé. A ti byli nacisty vnímání spíš jako nepříjemná věc než lidská bytost.

12. června 1942 dostala Anne deník, který si vždy přála. Do něho si zapisovala každý den v nebezpečném světě. Ale Anne se snažila i s ostatními prožívat krásné chvíle a žít "normálně".
5. července přišlo Margot předvolání na SS. Museli se bezpečněji ukrýt. Proto se narychlo přestěhovali na Prinsengracht 263. Byla to zdánlivě obyčejná budova, ale vzadu byl přidělán tajný zadní trakt. Později se k nim přistěhovali Van Pelsovi (v knize jako Van Daanovi) a ještě později pan Pfeffer.

V úkrytu bylo strašně. Byli pořád v nebezpečí. Během dne museli být vždy všichni potichu, protože pod nimi pracovali skladníci. Během přestávky pokaždé všichni skočili k rádiu a napjatě poslouchali BBC. Bylo zatýkáno hrozně moc Židů. Anne si do deníku napsala: "V porovnání s jinými Židy jsme jako v ráji."
Některé její židovské kamarádky byly deportovány do koncentračních táborů.
Annin vztah s matkou se stával chladnějším. Její matka totiž často krotila její bujarost.

Často probíhaly i bombové nálety. Ze zpráv se dozvěděli, že Itálie kapitulovala. Frankovi ani nevěděli, že jejich pobyt v úkrytu už nebude trvat dlouho. Ale konec války se také blížil. Anne se zamilovala do Petra Van Pelse, což byl syn jejich spolubydlících. Otec Anne to docela nerad slyšel.

4. srpna 1944 byli Frankovi prozrazeni. Neznámý udavatel se dozvěděl o jejich úkrytu. Dostali se i se svými spolubydlícími do koncentračního tábora. Deník zůstal schovaný v zadním traktu. V táboře museli těžce pracovat. Jak muži, tak i ženy. Později je od sebe rozdělili.
Někdy v březnu zemřela Margot. Po ní i Anne. Otto Frank, otec Anne, přežil. Snažil se věřit, že to jeho rodina také zvládla, ale pak se dozvěděl, že všichni zahynuli. Otto Frank zemřel 19. srpna 1980.
Po válce byl vydán Annin deník jako kniha. Dočkal se i filmového a divadelního zpracování.