Tento román vznikl roku 1962 a o devět let později, roku 1971, byl Stanleym Kubrickem převeden do filmové podoby, která šokovala svou syrovostí celou soudobou společnost. Hlavním tématem Mechanického pomeranče je zamyšlení se nad lidskou podstatou, možností změnit naše přirozené sklony, ale i nad tíhnutím k násilí a nad bledou budoucností moderní společnosti.
DĚJ:
Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem šokujícího příběhu o hranicích lidské brutality je patnáctiletý Alex, který je spolu se zbytkem svojí násilnické party - Pítrsem, Jiříkem a Tupounem - postrachem nočního Londýna. Téměř každou noc vyráží banda do ulic, aby ukájela svoje zvrácené choutky a ukradla něco peněz, které většinou utrácí za drogy. Alex a jeho kumpáni se vyžívají v znásilňování, kradení a fyzickém týrání všech lidí bez rozdílu. Jedné zvláště povedené noci se vloupou do bytu spisovatele, který píše knihu s názvem Mechanický pomeranč. Je to román pojednávající o neubližovaní a svrchovanosti lidského života, který by neměl být ničím a nikým omezován. Spisovatele brutálně zbijí a jeho ženu několikrát znásilní. Další noc ale dojde v partě ke zradě, Tupoun a zbytek party už má dost Alexových panovačných sklonů, a tak se rozhodnou pro podlý úskok - po vloupačce do domu staré vdovy vlastnící několik koček zbijí Alexe a nechají ho na místě, kam záhy přijíždí policie a mladého kriminálníka zatýká. Vdova bohužel noční návštěvu nepřežije a Alex se dostane na 14 let do vězení. Svůj trest si odpykává víceméně bez potíží, stane se pravou rukou místního kaplana, který Alexe zaměstná u sterea, a tak se mladík může zabývat svým největším koníčkem - vážnou hudbou. Po nějaké době přibude k Alexovi a jeho spoluvězňům do cely nový odsouzenec, který ale po noční bitce umírá. Alex se za trest stává pokusným králíkem nové metody zvané regenerační léčba, která má potlačovat násilnické choutky. Léčbu vede dr. Brodsky a je založena na principu učení a metody asociace. Alexovi jsou pouštěny nechutné filmy, které se velmi podobají tomu, co sám lidem až doteď s radostí činil. Vyvine se u něj reflex, že pokaždé, když vidí nebo přemýšlí o násilí, udělá se mu na zvracení a roztočí se mu hlava. Po 14 dnech je puštěn na svobodu a odchází za rodiči, kteří ho ale zavrhnou. Potuluje se proto městem a potkává své dřívější oběti, ovšem s tím rozdílem, že teď je obětí sám - nedokáže se totiž bránit, neboť jakékoliv pomyšlení na násilí mu působí fyzické potíže. Nakonec se dostává do rukou mladých policistů, kteří se ukážou být Tupounem a Billym, ti ho dovezou za město a brutálně zbijí. Zničený Alex nachází přístřeší u autora Mechanického pomeranče, kterému zemřela po noční příhodě žena a který Alexe nepoznává. Tento muž se snaží Alexe politicky využít, protože chce svrhnout vládu. Nakonec ale pojme podezření, zavře Alexe do bytu a nešťastný chlapec se pokusí o sebevraždu skokem z okna, ale místo toho, aby se zabil, tak se jen zmrzačí. Probudí se až v nemocnici, kde zjistí, že se o něj snaží starat vláda, protože jeho případem se zabývala celá Británie a on je teď důležitým kamenem v politické hře. Důležité pro něj ale je, že zmizí naučený reflex a on znovu dokáže myslet na násilí bez jakýchkoliv bolestí. Hned po odchodu z nemocnice sestaví novou partu a páchá další noční razie na domy mírumilovných občanů. Zjišťuje ale, že násilí už mu nepřináší radost, a snaží se od základu změnit svůj život tím, že si najde partnerku. A zde, momentem, kdy Alex dospěje, jeho příběh pro čtenáře končí.
Román přináší ucelenou studii lidského nitra, násilí, sexu a zla v člověku. Přemíra brutálních scén ale není samoúčelná - autor se snaží upozornit na nesmyslnost a absurditu ovlivňující lidské jednání v časové etapě, do které se celá zkorumpovaná společnost po hlavě řítí. V nočních dobrodružstvích Alexovy party se otvírá zcela nový svět, který je přesným opakem "denního" světa - neplatí žádná pravidla, všechno se zcela podřizuje primitivnímu zákonu silnějšího, který přežívá a který vše řídí. A existence dvou zcela odlišných světů je možná pouze díky politickému pořádku a uspořádání země, které se potom plně odráží při aféře s Alexovým pokusem o sebevraždu.
Velmi specifický je i jazyk díla. Autor zde vytvořil novou a zcela specifickou mluvu, kterou označuje jako jazyk "týnů", čili jazyk, který mezi sebou používá především mládež. Hlavním znakem tohoto jazyka je "počešťování" cizojazyčných výrazů, které dostávají zcela novou psanou formou a normálně se skloňují. Výrazy jsou převzaté především z angličtiny a ruštiny, najdeme zde ale i mnoho polonismů a germanismů. Nově vytvořené výrazy pak vypadají takto:
ajko = oko, babooshka = stará žena, lukovat = vidět, chorošný = skvělý, blbat = hrát si, čajina = holka, hjumaník = člověk, járble = koulee, pišča = jídlo,šlágovat se = rvát se atd.
CITÁT Z KNIHY:
...Zacpal jsem jí hendkou lipsy, aby nemohla křičet pánubohu do oken cancy o vraždě a přepadení, ale ta fena ženská mě pořádně ošklivě kousla, a tak sem to byl já, kdo se rozskrímoval a ona zároveň spustila nádherenej ječák na milicjanty. No, takže jsem ji museli pořádně ztolčoknout jedním závažím z váhy a přetáhnout páčidlem na pokladny, načež vyskočila jako starej dobrej kamarád pěkně červená...
ZÁVĚR:
Kniha je velmi originální jak po stránce vedení narace, tak po stránce jazykové. Nesmírně zajímavé, čtivé a velmi zvláštní dílko, ze kterého zaznívá ostrý podtón sarkasmu, kvůli kterému nás bude mrazit až do morku kostí.