Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kniha začíná tím, jak se na poušti po nouzovém přistání svého letadla setkává pilot (autor) s Malým princem. Ten mu vypráví tento příběh:

Přišel z jiné planety, kterou popsal jako velmi malou, kde roste pouze jedna růže, o níž si myslí, že je jediná v celém vesmíru. Dále se na jeho planetce nachází tři sopky - jedna vyhaslá a dvě činné. Princ je všechny tři vymetá, aby nevybuchovaly, ale pouze pravidelně hořely. A to je vlastně na jeho planetě vše. Tedy kromě výhonků baobabů, jež princ pečlivě vytrhává, aby nezarostly celou planetu...
Jednoho dne se rozhodl planetu opustit. A protože žil v oblasti asteroidů 325, 326, 327, 328, 329 a 330, vypravil se nejdříve na ně.
Na prvním asteroidu bydlel král, jenž celý život toužil dávat rozkazy, ale neměl komu. Nyní byl proto velmi rád, že se na jeho planetě objevil Malý princ, tedy někdo, komu by mohl rozkazovat. Například když se Malý princ krále zeptal, jestli může odejít, král mu opáčil: "Přikazuji ti, abys odešel!" apod.
Na dalším asteroidu bydlel domýšlivec. Ten ho uvítal způsobem "Jé, přichází můj obdivovatel". A v takovém duchu se nesla celá princova návštěva této planetky.
Na dalším asteroidu bydlel pijan. Ten jen pořád pil a pil (alkohol). Malý princ se ho zeptal, proč pořád pije a on mu odpověděl, že pije, aby zapomněl. Princ se jej proto zeptal, na co chce zapomenout. A pijan odvětil: "Na to, že se stydím." Malý princ se ptal dál, za co že se stydí. Prý za to, že pije...
Na následující planetě spatřil byznysmana, který byl tak zaměstnán počítáním takzvaných "věciček", jež můžeme vidět na obloze, že princovi odpověděl na pozdrav až za hodně dlouhou dobu.
Pátý asteroid byl nejmenší. Obýval jej lampář se svou lampou. Na této malé planetce jeden den trval minutu. Takže lampář neustále zhasínal a znovu rozsvěcel lampu a pořád přitom říkal "Dobrý den" a "Dobrý večer".
Na šesté planetě žil zeměpisec, jenž označil Malého prince za badatele a požadoval po něm informace o jeho planetě, které záhy zapsal do své knihy.
A sedmou planetou byla Země... Na ní princ přišel do zahrady, která byla plná růží. Byl velmi smutný, že mu jeho (domněle) jediná růže lhala. Tu se objevila liška a naučila ho, že není důležité, jestli je růže jediná a vzácná, ale to, že je to jeho kamarádka. Princ se vrátil na poušť a rozhodl se pro návrat domů. Ale protože se nemohl vrátit ve svém těle, nechal se uštknout hadem a na planetu se vrátila jeho duše...

A pilot ví, že pokaždé, když se podívá na hvězdy, uvidí na jedné z nich Malého prince, jak se na něj směje.

CITÁTY Z KNIHY:

"Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde..." (Kapitola III.)

Dospělý si potrpí na číslice. Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: "Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry?" Místo toho se zeptají: "Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?" Teprve potom myslí, že ho znají. (Kapitola IV.)

"Víš..., když je člověku moc smutno, má rád západy slunce..." (Kapitola VI.)

Svět slz je tak záhadný. (Kapitola VII.)

"Květiny nesmíte nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit." (Kapitola VII.)

"Musím přeci snést dvě nebo tři housenky, když chci poznat motýly." (Kapitola IX.)

"Je třeba žádat od každého to, co může dát." (Kapitola X.)

"Ty jsi podivné zvíře," řekl mu konečně, "tenké jako prst..." "Ale jsem mocnější než prst krále," řekl had. (Kapitola XVII.)

"Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme." (Kapitola XXII.)

"Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu." (Kapitola XXIV.)

"U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě," řekl malý princ, "a přece tam nenalézají, co hledají..." (Kapitola XXV.)