Jedno z nejslavnějších děl moderní světové literatury. Malý princ je symbolem dobra, poslem nejušlechtilejších lidských citů, ztělesněním lásky a přátelství, hledačem a objevitelem krásy.
Křehký příběh, který mají rády děti a milují jej až do dospělosti, protože střet dětského světa se světem dospělých se zde stává školou umění žít.
BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2005 (12. vydání). Z francouzského originálu
Le petit prince přeložila Zdeňka Stavinohová. Počet stran: 93. ISBN: 80-00-01462-9. Věnování knihy: Léonu Werthovi, když byl malým chlapcem (Léon Werth byl autorův blízký přítel, který s ním byl ve válce).
NÁMĚT:
Námět na knihu
Malý princ čerpá
Exupéry ze skutečné události, která se mu přihodila s jeho přítelem Prévotem, když havarovali na Sahaře.
CHARAKTERISTIKA DÍLA:
- jazyk: spisovný; objevují se i knižní výrazy (purpur, oblečen, hleď)
- slovní zásoba: jednoduchá, srozumitelná stavba vět, krátké výstižné věty, hodně tázacích vět (dětská zvídavost), příběh má spád, časté zdrobněliny
- kniha je určená převážně pro děti, jelikož děj je neuskutečnitelný a sám autor na začátku knihy říká, že se jedná o knihu pro děti
- jedná se o umělou, moderní pohádku (umělá = má autora; moderní = pohádka "nedopadne" dobře; lidová pohádka = nemá autora, vypravuje se z generace na generaci)
- autobiografické prvky: tzv. Exupéryho "dvojrole" - fakt, že Exupéry byl letec (v knize i reálném životě) i princův aristokratický oděv - Exupéry pocházel ze šlechtické rodiny
HLAVNÍ MYŠLENKA:
Vede člověka k zamyšlení nad pravými hodnotami lidského života.
Kniha poukazuje na to, že je dobré neztrácet dětskou fantazii, něčemu věřit - vidět svět dětskýma, nezkaženýma očima.
POSTAVY:
Malý princ;
Exupéry jako letec (i vypravěč); král, domýšlivec; pijan; byznysmen; lampář; zeměpisec; liška; výhybkář; obchodník
Takzvané "baobaby" - stromy, které jsou jako plevel, rostou na princově malé planetě a on je musí pravidelně vytrhávat, jinak by pohltily a roztrhaly jeho planetu = přirovnání k životním situacím člověka, lepší se se vším vypořádat hned, než nám ty věci přerostou přes hlavu a "zničí" nás
STRUČNÝ OBSAH:
Vypravěč hovoří o asteroidu, kde bydlí malý princ. Jeho planetka je malá o velikosti malého domu s názvem B612, má 3 sopky (dvě činné a jednu vyhaslou). Tráví svůj den péčí o ně, preventivně vymetá i vyhaslou sopku (člověk nikdy neví) a na zbylých dvou si vaří snídani. Dále vytrhává baobaby, které tam neustále rostou. Musí je vytrhávat, jinak by se mohly po čase rozrůst a planetu zničit. Malý princ si zamiluje růži, stará se o ni, ale jeho růže je velmi domýšlivá a pyšná. Domnívá se, že je jediná svého druhu. Malý princ poté opouští domov, aby poznal vesmír. Při své cestě navštíví šest dalších planetek (číslovaných od 325 do 330), každá obývaná jiným dospělým.
CHARAKTERISTIKA KAPITOL:
I. kapitola: Vzpomínka na dětství, jak se
Exupéry pokouší kreslit (zavřené a otevřené hroznýše), ukazuje, že dospělí nechápou dětský svět, protože je plný fantazie.
II. kapitola: Ztroskotání na Sahaře, setkání s princem. Malý princ chtěl nakreslit beránka (ale pořád se mu nelíbil), a tak mu nakreslil beránka v krabici (díky své dětské fantazii si mohl představit takového beránka, jakého chtěl).
Dále malý princ vypráví o své planetce, sopkách, růžích a baobabech...
S kým se malý princ na svých cestách setkal:
X. kapitola: Na této planetě se setkal s králem oblečeným v purpuru a hermelínu. Král sice neměl komu nakazovat, ale nedával nesmyslné rozkazy, které nemohly být splněny. A když malý princ opouštěl jeho planetu, jmenoval ho král svým velvyslancem.
XI. kapitola: Na této planetě bydlel domýšlivec, který slyšel pouze chválu (chtěl slyšet pouze chválu).
XII. kapitola: Na této planetě bydlel pijan. Byla to krátká návštěva, která prince velmi rozesmutnila. Byl to totiž pijan, který pil, aby zapomněl, že se stydí, že pije.
XIII. kapitola: Na čtvrté planetě bydlel byznysmen, pořád dokola počítal hvězdy (říkal jim milióny věciček). Tvrdil, že mu patří hvězdy. Ale jeho práce byla nesmyslná, jelikož hvězdy nemohou patřit nikomu.
U každé z těchto návštěv si malý princ pomyslel, že dospělí jsou opravdu zvláštní.
XIV. kapitola: Pátá planeta byla nejmenší ze všech. Vešla se tam pouze jedna pouliční svítilna a lampář. Jeho planeta se rok od roku točí rychleji a rychleji. A on musí pořád rozsvěcet a zhasínat svítilnu, nikdy nemá čas si odpočinout. Malý princ si myslel, že lampář je jediný člověk, se kterým by se mohl přátelit. Nepřipadal mu totiž směšný na rozdíl od krále, domýšlivce, pijana a byznysmena. A to proto, že se zabýval něčím jiným než sám sebou.
XV. kapitola: Na šesté planetě bydlel starý pán a spisoval obrovské knihy. Byl to zeměpisec, ale vůbec nevěděl, jak vypadá jeho planeta. Neměl žádné badatele. Na této planetě poprvé ucítil lítost, že opustil svou křehkou květinu. Zeměpisec mu poradil, ať navštíví planetu Zemi.
XVI. kapitola: Sedmá planeta byla Země. Setkává se s hadem v Africe, s jednou bezvýznamnou květinou, mluvil na skály, které mu "odpovídaly" ozvěnou, potkal zahradu plnou růží. Byl nešťastný, jelikož jeho květina tvrdila, že je jediná svého druhu ve vesmíru. Ale poté pochopí, že sice jeho růže není jediná ve vesmíru, ale pro ně je tak moc blízká jeho srdci, jako by byla jediná.
XXI. kapitola: V této kapitole se setkává s liškou. Liška mu řekne, jak si ji má ochočit a stanou se z nich přátelé. Tehdy pochopí, že věci jsou stejné, ale pro někoho mohou být vším a výjimečným. Také mu liška dala radu: "Co je důležité, je očím neviditelné. Správně vidíme jen srdcem."
XXII. kapitola: Tu potkal výhybkáře. Ten třídil cestující po tisícových balících do vlaků. Nikdy nevěděli, kam jedou a nikdy nebyli spokojeni tam, kde byli. Jen dětí vědí, co hledají a co opravdu potřebují.
XXIII. kapitola: V této kapitole potkal obchodníka, který měl pilulky utišující žízeň. Když člověk polkne jednu týdně, nemusí už pít. Kvůli 53 minutám týdně.
XXIV. kapitola: V této kapitole se snaží opravit letadlo, hledají studánku. Malý princ se rozhodne, že se nechá uštknout hadem, aby se mohl vrátit zpět na svou planetu za svou milovanou růží. Řekne však, že se neloučí navždy. Že vždy, když se podívá na oblohu, tak ta nejjasnější hvězda bude on.
JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:
Epiteta: majestátní trůn; nádherným hermelínovým pláštěm
Personifikace: "Že ano," odpověděla tiše květina
Apoziopéze: "Jé, to je divné..."; "Je to letadlo... moje letadlo."; "Kamkoli. Stále rovně..."
Zdrobněliny: človíček; malinké; bedýnka; domeček