Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• literární forma: próza
• literární druh: epika v ich-formě
• literární žánr: filosofická pohádka
• kniha v originále vyšla roku 1943; v češtině byla vydaná několikrát, například roku 2002 v nakladatelství Albatros

Malý princ je jednou z nejznámějších knih světa - má motto: "Všichni dospělí byli nejdříve dětmi (ale málokdo se na to pamatuje)." Malý princ je pohádkovou alegorií o přátelství, moudrosti, životě a smrti.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Antoine de Saint-Exupéry se narodil 29. června 1900 v Lyonu a zemřel 31. července 1944 při letecké havárii. Byl francouzským spisovatelem, letcem, filosofem a humanistou.
Jeho další díla: Noční let, Kurýr na jih, Země lidí, Letec, Citadela aj.

HLAVNÍ POSTAVY:

pilot - je sice už dospělým, ale stále snílkem s velkou představivostí a má problém najít si mezi dospělými přítele; autor se s ním ztotožnil
malý princ - zvídavý, přemýšlivý, osamělý, starostlivý, citlivý, milý, přátelský, nezkažený, vnímavý a dětsky upřímný chlapec z malé planety; na otázky téměř nikdy neodpovídá, ale když sám nějakou položí, nikdy od ní neupustí; má sytě zlaté vlasy

OBSAH:

Příběh začíná autorovou vzpomínkou, jak se pokoušel kreslit. Dospělí však jeho kresbu nepoznali a doporučili mu, ať se raději věnuje něčemu jinému. Stal se tedy pilotem. O mnoho let později se svým letadlem ztroskotal na Sahaře. Druhý den po havárii ho probudil hlásek, který prosil, aby mu nakreslil beránka. Pilot se mu snaží vyhovět, ale chlapci, malému princi, se beránek zdá pořád příliš velký, starý apod. Autor už si neví rady a nakreslí mu bedýnku s tím, že beránek je uvnitř. Princ je kupodivu spokojen. Pilot se ho ptá na různé otázky o jeho původu, ale princ mu na žádnou neodpovídá. Až později se přeřekne, že pochází z jiné, velice malé planety. Autor usoudí, že to bude planetka B 612. Následně se za to dětem omlouvá, že konkrétní údaj tam dal jen kvůli dospělým, kteří neustále potřebují nějaká čísla.

Pilot se pomaloučku dozvídá něco o princově planetě a jeho životě na ní. Například třetího dne mu princ vypraví o baobabech, jak když se nevyplejí, tak narostou do obřích rozměrů a svými kořeny roztrhají celou planetu. Také zjišťuje, že malý princ je velmi osamělý, jednu dobu mu dokonce jediným rozptýlením byly jen západy Slunce.

Pilot začíná být poněkud nervózní, jelikož zjišťuje, že letadlo asi nepůjde snadno opravit a jemu dochází zásoba vody. V tu dobu se ho princ začne ptát, proč mají rostliny trny. Autor mu roztržitě odpoví, že neví a že to není důležité. Princ se velmi rozzlobí, že se autor chová jako dospělí a pak se rozbrečí. Pilot se cítí provinile a snaží se ho utišit. Princ mu pak vypravuje o květině, jež na jeho planetce vykvetla. Chlapec se o ni hezky staral, mluvil s ní, ale květina byla velmi domýšlivá, lhala mu a on si ji nedokázal oblíbit. Rozhodl se proto z planetky odejít. Ke svému odchodu využil tahu divokých ptáků. Nejprve se však rozloučil se svojí planetkou, vymetl sopky, vyplel baobaby... Najednou mu všechny práce, které jinak neměl moc rád, připadaly milé. Dokonce i květině bylo líto, že odchází.

Během své cesty se zastavil na sedmi planetách. Na první vládl král, jenž se prohlašoval vládcem všeho, ale ve skutečnosti nevládl nikomu a ničemu. Neustále jen rozkazoval a přikazoval, a tak se malý princ rozhodl planetku opustit.
Na druhé planetě potkal domýšlivce, který od něj vyžadoval obdiv. Princ to však nechápal a odešel i z této planety. Začíná si myslet, že dospělí jsou zvláštní.
Na třetí planetce potkal pijana, jenž pil, aby zapomněl, že se stydí, že pije. Chlapec je z toho zmatený a odchází. Na další planetce potkává byznysmena. Ten tráví celý život přepočítáváním hvězd a tvrdí, že mu všechny patří. Princi připadají dospělí opravdu velmi zvláštní.
Na šesté planetce potkává lampáře, který každý den zhasíná a každou noc rozsvěcuje lucernu. Planetka se však točí velice rychle, a tak se den a noc střídají po minutě. Princi se sice tento dospělý zalíbí, protože na rozdíl od ostatních plní svědomitě svůj úkol, ale planeta je pro dva příliš malá, a proto pokračuje dál.
Na další, už celkem velké planetě potkává zeměpisce. Ten sepisuje poznámky badatelů a doporučuje princi, aby navštívil planetu Zemi. Princ se na ni tedy vydá.

Přistane na poušti, kde začne rozmlouvat s hadem a ptá se ho, proč zde nikdo není. Následně se vydá přes poušť a vyleze na horu, aby viděl celou Zemi. Odpovídá mu však jen ozvěna a vidí jen další hory. Později nachází zahradu s růžemi, které vypadají úplně stejně jako jeho květina. Ta o sobě však tvrdila, že je jediná svého druhu ve vesmíru a princ je z toho velice smutný. V této zahradě také potkává lišku, kterou si na její přání ochočí a uvědomí si díky tomu, že jeho květina je jedinečná právě tím, že si ho ochočila. Poté potkává výhybkáře, jehož se ptá, co hledají rychlíky. Ten mu odpovídá, že neví, že jediní, kdo ví, co hledají, jsou děti. Dále potkává obchodníka, jenž prodává pilulky na žízeň, jež šetří čas, po který člověk pije. Princ tomu nerozumí a jde dál.

Společně s pilotem se pak vydají hledat studnu. V noční poušti si autor díky princi uvědomuje, že to nejhezčí na něčem je to, co není vidět. Nakonec studnu přeci jen nacházejí. Napijí se spolu z ní a letec namaluje princi náhubek pro beránka, aby mu nesnědl jeho květinu. Pak se začne bát, že malý princ odejde. Jeho obavy se vyplní, když princ odejde na místo, kde spadl, rozloučí se s ním a nechá se uštknout hadem, aby se mohl vrátit na svoji planetku a starat se tam o květinu.
Pilotovi se pak podaří opravit letadlo a vrátí se domů. Nikomu však o princi neřekne. Každý večer se pak dívá na hvězdy, protože mu princ slíbil, že se na něj bude ze své planety smát, ale protože to nemůže ze Země vidět, budou se na něj smát všechny hvězdy. Také myslí na prince, bojí se o něj, a také má strach, že mu beránek sní květinu, protože k náhubku zapomněl přikreslit řemínek.

KOMPOZICE:

Kniha je rozdělena do 27 velmi krátkých kapitol. Text je doplněn autorovými ilustracemi. Děj je vyprávěn retrospektivně.

JAZYK:

Autor používá spisovný jazyk.

V knížce se velmi často vyskytuje personifikace, především když princ mluví se zvířaty nebo s květinou (květina řekla, zívajíc). Jinak se kromě přirovnání (vyskočil jsem, jako by do mě hrom uhodil; tenké jako prst) a metafor (prázdná, opuštěná skořápka) v textu nevyskytují téměř žádné další jazykové prostředky, protože kniha je psána tak, aby jí rozuměly i menší děti.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Autor chtěl tímto příběhem poukázat především na to, jak dospělí často odbývají dětské otázky nebo o nich říkají, že nejsou důležité a přijdou jim nepodstatné, přestože jsou často mnohem smysluplnější než některé "dospělácké" problémy. Také chtěl ukázat, jak důležité je mít přátele.

ZHODNOCENÍ:

Knížka se mi celkem líbila, byla krásně napsaná a příběh mě dojal. Obdivuji autora, že dokázal své myšlenky a názory vložit do příběhu, který se může líbit i dětem. Některé narážky v příběhu mě donutily zamyslet se nad hodnotami našeho světa. Také se mi líbila krásná myšlenka, že to, co dělá věci krásnými, je neviditelné.