Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJ:

Setkáváme s letcem po havárii, který letěl nad Saharou a porouchal se mu motor. Při zvažování, jak motor opravit, objevil se tu znenadání človíček žádající ho, aby mu nakreslil beránka. Letec tomuto požadavku moc nerozuměl a jelikož neuměl moc kreslit, nechtěl mu vyhovět. Ale malý človíček ho tak usilovně prosil, až si letec vzal papír a tužku a kreslil. Žádný beránek, kterého letec nakreslil, se Malému Princovi nelíbil, až tedy nakreslil krabici.

"A prohlásil jsem: 'To je bedýnka. Beránek, kterého chceš, je uvnitř.' Ale byl jsem velice překvapen, když se obličej Malého soudce rozzářil."

S Malým princem si začne povídat, avšak každá rozmluva s Malým princem se zdá, jako by Malý princ neslyšel žádné letcovi otázky. Neodpovídá mu na kladené otázky jako například odkud je, kde se tady vzal. Vše se dovídá mezi řečí, když Malý princ začne vzpomínat. Zjistí, že princova planetka je velmi malá, tak malá, že za jeden den viděl západ slunce 44krát, stačí si vždycky posunout židličku. Dovídá se o hrozbě, která je ukryta ve stromech baobů, jak jeden lenoch zanedbal péči o jejich zárodky a celou jeho planetu pokryly 3 velké baoby a nyní se s tím nedá nic dělat.

Jednou se Malý princ zeptá, zda-li beránci okusují květiny. Povídají si o trnech, které mají růže, mezitím co letec opravuje motor. Princ vedl svoji řeč a pilot myslel na své.

"V té chvíli jsem si říkal: Jestli se ten svorník ještě nepohne, rozbiji ho kladivem. Malý princ mě znovu vyrušil z přemýšlení: 'A ty myslíš, že květiny... 'Ale kdepak! Já nic nemyslím!' odpověděl jsem nazdařbůh. 'Já myslím na vážné věci.' Podíval se na mne užasle. 'Na vážné věci!' Viděl, jak se skláním s kladivem a s prsty černými od oleje nad předmětem, který se mu zdál hrozně ošklivý. 'Mluvíš jako ti dospělí!'"

Poznámka, že letec myslí na vážné věci, prince velice rozčílí a začne vypravovat o své květině. O růži, kterou má velice rád, kterou ale opustil a zanechal osamocenou na své planetce. A pokud by tuto růži snědl beránek, neměl by pro co žít, protože růže je to nejkrásnější, co ho potkalo. Princ se rozbrečel a letec si uvědomil, jak byl ve své řeči nešikovný a snažil se uklidnit prince. Princ poté vyprávěl, jak růže vyrostla, jak si ji oblíbil, jak pro ni dělal všechno, co mohl a jak mu nakonec přišla jeho planetka malá a chtěl poznat něco nového, tak se s růží rozloučil a šel do světa (do vesmíru).

Když dorazil k první planetce, seděl tam na trůně král, který na své planetce žil úplně sám. Jakmile se objevil Malý princ, okamžitě ho král prohlásil za svého poddaného. A začal mu poroučet, smíš tohle, rozkazuji Ti, že nesmíš...což prince velice nudilo a chtěl odejít. Král, aby se zde ještě Malý princ zdržel, narychlo ho jmenoval ministrem spravedlnosti. To princovi moc nevyhovovalo a přemluvil krále, aby byl jmenován vyslancem, s čímž král souhlasil a Malý princ mohl cestovat dál.

Na druhé planetce se moc dlouho nezdržel. Potkal zde domýšlivce, který ho žádal, aby se mu obdivoval.

"'Co to znamená obdivovat se?' 'Obdivovat se znamená uznat, že jsem člověkem nejkrásnějším, nejlépe oblečeným, nejbohatším a nejinteligentnějším na planetě.' 'Ale vždyť jsi na planetě sám!' 'Udělej mi tu radost, a přesto se mi obdivuj!' 'Obdivuji se ti,' řekl Malý princ a pokrčil trochu rameny. A Malý princ zmizel. Dospělí jsou hrozně zvláštní, řekl si jen v duchu cestou."

Na třetí planetce se seznámil s pijanem, který pil, aby zapomněl. Když se princ optal, na co chce zapomenout, pijan mu odpověděl, že na to, že pije a znovu se napil.

Dále potkal byznysmena, který měl tolik práce, že si ani s Malým princem nechtěl povídat. Počítal stále svůj majetek - hvězdy, které mu patřily. Na další lampě byl smutný lampář. Měl příkaz rozsvěcet lampu, vždy v noci a ve dne ji zhasínat. Avšak jeho planetka zrychlovala rotaci, takže ani pomalu nestačil rozsvěcet a zhasínat. Avšak tento člověk se mu líbil ze všech nejvíc. Byl to první člověk, který se nezabýval sám sebou. Plnil něčí příkaz, sice zbytečný, ale nemyslel u toho na sebe. Světlo v noci je přece užitečné i jiným.

Setkal se ještě se zeměpiscem, který mu doporučil navštívit Zemi a tak se dostal sem. Had byl prvním, koho na Zemi princ spatřil.

"Malý princ se usmál: 'No, příliš mocný nejsi... Nemáš ani nožky... Ani cestovat nemůžeš...' 'Mohu tě unést dál než loď,' řekl had. Stočil se okolo kotníku Malého prince jako zlatý náramek. 'Koho se dotknu, vrátím ho zemi, ze které vyšel,' řekl ještě. 'Ale ty jsi čistý a přicházíš z hvězdy...' Malý princ neodpověděl. 'Je mi tě líto, když tě vidím tak slabého na této Zemi ze žuly. Mohu ti jednoho dne pomoci, bude-li se ti příliš stýskat po tvé planetě. Mohu...' 'Ó, já jsem ti dobře rozuměl,' řekl Malý princ. 'Ale proč mluvíš stále v hádankách?' 'Já je všechny rozluštím,' odpověděl had. A umlkli."

Jak princ cestoval poznával nové věci. Jednou přišel k zahradě, kde rostly růže. Mluvil s nimi a když byl na odchodu, uvědomil si, že mu jeho růže lhala, že je jediná svého druhu. A také si uvědomil, že si myslel, jak je veliký princ, když má růži a tři sopky, ale že tohle vlastně nic neznamená. A pak plakal.

V takovémto stavu ho našla liška. Lišku si ochočil, aby ji poznal blíže. Liška mu ukázala, jak se má správně dívat na svět a jak k má správně přistupovat k přátelství, aby tak křehkou věc nerozbil. Když se loučili, řekla mu, ať se jde podívat ještě jednou na ty růže. Princ si během přátelství s liškou spoustu věcí uvědomil.

"'Vy se mé růži nepodobáte, vy ještě nic nejste,' řekl jim. 'Nikdo si vás neochočil a vy jste si taky nikoho neochočily. Jste takové, jaká byla má liška. Byla to jen liška podobná statisícům jiných lišek. Ale stala se z ní má přítelkyně a teď je pro mne jediná na světě.'"

Poté mu ještě liška řekla:

"Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné. A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá."

Malý princ vypravoval dál, koho potkal, ale letec si pomalu začínal uvědomovat, že pokud nenajde vodu, brzy zahyne. Proto se vydali s Malým princem hledat studánku. Studánku našli. Ač Malý princ necítil žízeň, chtěl napít. Bylo to pohlazení pro jeho duši. Náhle však zesmutněl, protože kousek od této studánky se před rokem objevil tady na Zemi. A jeho růže je na jeho planetce již déle než rok sama. Princ se začal chovat záhadně a poslal letce ke stroji, aby ho opravil a nazítří se vrátil zpět. Letec ho poslechl, ale vrtá mu všechno hlavou a přijde ke studánce dříve. Spatří prince, jak sedí na zídce a s někým mluví. Z jejich rozpravy pochopí, že dotyčný je had, který ho zítra usmrtí, aby se mohl vrátit zpátky ke své růži.

Letec tuší, že přicházejí poslední chvíle strávená s Malým princem. Povídají si spolu a aby mu beránek nesežral květinu, nakreslí mu náhubek. Myslím že trocha citátů vykreslí situaci více než několik slov.

"Jeho pohled byl vážný, zahleděný do veliké dálky: 'Mám od tebe beránka. Mám bedýnku pro toho beránka. A náhubek...' A tesklivě se usmál... Znovu mě zamrazilo pocitem něčeho nenapravitelného. Uvědomil jsem si, jak by to bylo hrozné, kdybych už nikdy neslyšel ten smích. Byl mi studánkou v poušti... 'Nikdy nevidíme to, co je důležité. Je to jako s tou vodou. Ta, které jsi mi dal napít... vzpomínáš si?... Byla tak dobrá...'"

"Všechny budou tvými přítelkyněmi. Ty budeš mít hvězdy, jaké nemá nikdo. Já budu na jedné z nich bydlit, budu se na jedné z nich smát, a až se podíváš v noci na oblohu, bude to pro tebe, jako by se smály všechny. Ty budeš mít hvězdy, které se umějí smát!... Až se utěšíš (a člověk se vždycky utěší), budeš rád, že jsi mě poznal. Budeš stále mým přítelem. Budeš mít chuť se smát se mnou. A někdy otevřeš okno, jen tak pro radost... Tvoji přátelé se budou strašně divit, až tě uvidí smát se při pohledu na nebe. Řekneš jim: 'Ano, hvězdy mě vždycky, rozesmějí!' Budou myslet, že ses zbláznil. Vyvedu ti tak pěkný kousek...'"

"'Víš... ale dnes v noci... sem nechoď!' 'Nehnu se od tebe.' 'Budu vypadat, jako by mě něco bolelo... trochu jako bych umíral. To už tak bývá. Nechoď se na to dívat, nestojí to za to...' 'Nehnu se od tebe.'"

Princ nakonec odejde za svojí růží, ale vypadá to, jako by umřel, avšak nezůstane zde jeho tělíčko. Letec je rád - opravil letedlo, může domů. A Malý princ je už dozajista také se svojí růží.

VLASTNÍ NÁZOR:

I přesto že jsem se nažila interpretovat autorovi myšlenky, myslím, že se mi to nepovedlo. Člověk by si měl tuto knížku přečíst sám, aby ji pochopil. Je o životě, o tom, abychom otevřeli oči a vážili si věcí, které nám přijdou samozřejmé. Klade důraz na přátelství a abychom z vlastní hlouposti neopouštěli, to co máme rádi. A hlavně, abychom se nezahleděli sami do sebe. Ukazuje nám chyby ostatních, z kterých bychom se měli ponaučit.
V každé kapitole je myšlenka, nad kterou se člověk prostě musí zastavit, vybaví se mu nějaká situace ze života a najednou mu všechno "docvakne". Myslím, že přesně tohohle chtěl Exupéry dosáhnout.