Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1972 (3. vydání tamtéž). Z francouzského originálu Le petit prince přeložila Zdeňka Stavinohová. Počet stran: 100.

O AUTOROVI:

Antoine de Saint-Exupéry se narodil roku 1900 do šlechtické rodiny z Lyonu. Otec hrabě Jean de Saint-Exupéry brzy zemřel, a tak strávil Antoine a jeho sourozenci většinu mládí u příbuzných. Po neúspěchu u přijímacích zkoušek na námořní akademii se rozhodl pro studium architektury, avšak jeho budoucnost nejvíce ovlivnilo nastoupení k vojenskému letectvu. Během své služby byl (již jako civilní pilot) často vysílán do zahraničí (Buenos Aires, Moskva, Španělsko), čehož pak využil při psaní svých knih. Přestože se mu nevyhýbaly nehody a zranění, která se podepsala na jeho zdravotním stavu, prosadil si svou aktivní účast v druhé světové válce.
31. července roku 1944 vzlétl z Korsiky, ale z letu se již nevrátil. Není známo, zda byla příčinou neštěstí porucha stroje, nebo byl sestřelen nepřátelským letounem.

Exupéryho dílo sestává kromě několika knih reportážního charakteru především z filosoficky zaměřených próz. Mezi nejznámější patří pohádkový Malý princ, Země lidí či nedokončená Citadela. Mnoho z jeho děl také obsahuje autobiografické prvky.

O DÍLE:

Malý princ (Le petit prince) vyšel roku 1943. Od té doby byl přeložen do více než 250 jazyků a celkem bylo prodáno přes 200 miliónů kopií, čímž se řadí mezi jednu z nejčtenějších knih vůbec. Autor knihu vlastnoručně ilustroval a ve většině vydání jsou jeho kresby reprodukovány.

Kniha Malý princ obsahuje nespočet menších či větších témat, zabalených do pohádkového hávu, která mají mladší čtenáře pobavit a starší vést k zamyšlení. Svým způsobem se jedná o obžalobu chladného a přísně rozumového světa dospělých, jenž je kladen do kontrastu se zdánlivě nelogickým, ale duševně čistým a bezstarostným světem dětí. Tuto myšlenku autor metaforicky vyjádřil skrze obyvatele planetek, jež princ navštívil. Každá z těchto osob duševně ustrnula a jejich chování ukazuje na různé nešvary lidské společnosti - byznysmen se považuje za nesmírně důležitého a nemá na nic čas, pijan se nedokáže vyrovnat sám se sebou, zeměpisec chce přísně vědecky popsat celý svět, ale nezná ani svou vlastní planetku. Největší část knihy, především závěr, věnuje autor zamyšlení nad rozdílem mezi materiální hodnotou věci a její osobní, citovou hodnotou, a přeneseně pak nad podstatou přátelství, což je ukázáno na vztahu prince a růže, potažmo prince a lišky.

OBSAH:

Na začátku příběhu se malý princ, který přicestoval ze vzdálené planetky, setkává s pilotem (autorem-vypravěčem), jenž ztroskotal na Sahaře a snaží se opravit svůj letoun. Pilot se postupně s princem sbližuje a seznamuje se s jeho dětským světem plným fantazie, kterému sám již odvykl. Jeho nový přítel dokáže v pilotově neumělé kresbě rozpoznat slona v břiše hroznýše nebo se radovat z namalované krabice, v níž se ukrývá beránek. Poté hovoří o svém domově, kde zanechal svou růži, po které se mu nyní stýská. Dále vypráví o planetách, které navštívil před svým příchodem na Zemi, a o jejich obyvatelích - o králi bez poddaných, o domýšlivci, pijanovi, byznysmenovi, lampáři a o zeměpisci. Na naší planetě se potkává s liškou, kterou si ochočí a pochopí díky ní význam přátelství a jedinečnost těch, které máme rádi. Společně s pilotem pak nachází studnu, u níž se rozloučí. Princ se nechá uštknout hadem a jeho duše se vrací zpět na planetku k opuštěné růži.

KOMPOZICE:

Novela Malý princ je rozdělená do dvaceti sedmi krátkých kapitol. Každá z nich obsahuje vlastní drobnější téma a motivy, které postupně směřují děj k hlavnímu tématu, které je rozebrané v několika závěrečných kapitolách. Kompozičně je dílo rozděleno do dvou částí - úvod a závěr mají jednotný, ucelený děj (pilot a princ přežívají v poušti), zatímco zbylá část knihy (princovy návštěvy planet) je spíše zřetězením několika volně navazujících epizod. Z tohoto zařazení mírně vybočuje první kapitola, ve které autor vypráví své dětské zážitky, a poslední, vzpomínková kapitola, která se odehrává šest let po hlavním ději.

JAZYK:

Malý princ je napsán hovorovým spisovným jazykem, a to převážně bez odborných termínů a cizích slov, aby byl přístupný i mladším čtenářům. To se promítá i na jednoduché stavbě dialogů, které tvoří převážnou část textu. Autor se ztotožňuje se ztroskotaným pilotem a vypravuje tedy v první osobě. Vzhledem k pohádkovo-filozofickému zaměření obsahuje kniha četná přirovnání (líbezné jako sváteční den), metafory (tajemná toaleta květiny) a jiná nepřímá vyjádření - personifikace (voda se chvěla; zpěv rumpálu), hyperbola (na tisíce mil ode všech obydlených míst), ironie (Dovedl jsem na první pohled rozeznat Čínu od Arizony. Je to velice užitečné, když člověk v noci zabloudí.).

UKÁZKA:

Princ a pilot nacházejí v poušti studnu:

Pomalu jsem vytahoval vědro až k okraji. Postavil jsem je na roubení pěkně do rovnováhy. V uších mi stále zněl zpěv rumpálu a ve vodě, která se dosud chvěla, jsem viděl chvějící se slunce.
"Toužím po té vodě," řekl malý princ, "dej mi, prosím, napít..."
A tu jsem pochopil, co hledal.
Zvedl jsem vědro až k jeho rtům. Pil se zavřenýma očima. Bylo to líbezné jako sváteční den. Ale tato voda byla docela něco jiného než obyčejný pokrm. Zrodila se z pochodu pod hvězdnou oblohou, ze zpěvu rumpálu a z úsilí mých paží. Byla srdci tak milá jako nějaký dárek. Když jsem byl malý chlapec, světlo vánočního stromku a něha úsměvů, to vše dodávalo vždycky zvláštní záři vánočnímu dárku, který jsem dostal.
"U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě," řekl malý princ, "a přece tam nenalézají to, co hledají..."
"Nenalézají...," odpověděl jsem.
"A přesto by mohli najít, co hledají, v jediné růži nebo v trošce vody..."
"Jistě," odpověděl jsem.
A malý princ dodal:
"Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem."