Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Z ruštiny přeložil Emanuel Frynta, Jaroslav Hulák, Anna Zahradníčková. 1. vydání - Praha: Odeon a Argo, 1976. 187 stran.

OBSAH:

Tento výbor povídek obsahuje jen zlomek jeho novelistické tvorby. Milostné příběhy jsou tragické, mučivé, dokonce i trapné, vzácně vyústí v pravý cit a opětovaný vztah.

Věruška
Věra Gavrilovna byla dcerou předsedy újezdního zemstva. Z Petrohradu přijel provést statistiku mladý Ogněv. Zpočátku působil na okolí upjatým dojmem, nebyl to však bručoun. Věra postupně nacházela zalíbení v drobnostech jeho chování. Venkov i tamější obyvatele si zamiloval. Pociťoval v těch místech klid a volnost, oproti svému bydlišti v Petrohradě. Ale nastal čas, kdy se musel Ogněv vrátit ze služební cesty. Večer se přátelsky rozloučil s Věřiným otcem a šel zahradou k městu. Tu se k němu připojila Věra, chtěla jej vyprovodit a také mu vyznat svou lásku. Při jejích slovech nevěděl Ogněv co říct, co dělat. Zkrátka ji ne příliš vybraným způsobem odmítl. Rozešli se a cestou si v sobě Ogněv ještě rozebíral celou situaci. Ještě se vrátil, ale... Už se nikdy neukázal.

Dáma s psíčkem
Gurov, který měl doma nepříliš půvabnou choť, rád o ženách prohlašoval, že jsou "nižší rasa". Nikdy v životě skutečně nemiloval. Jednou se na pobřeží Jalty, kde trávil delší čas, objevil nový host-pohledná žena s psíčkem. Jmenovala se Anna Sergejevna - upřímná, jemná, pořádná a také naivní vdaná žena. S Gurovem se seznámili a prožili románek. Anna trpěla výčitkami svědomí. Její manžel onemocněl, a tak se vrátila domů. Gurov se také vrátil k ženě, ale stále myslel na Annu, všude ji viděl. Služebně se vydal do Petrohradu, hodlal ji navštívit. Stalo se tak v divadle. Svěřila se, že na něj také celou dobu myslela. Začala za ním dojíždět do Moskvy. Oba se skutečně milovali, zatím neexistovalo řešení jejich situace. Věděli, že hned tak nepřijde...

HODNOCENÍ:

Tuto knížku jsem otevřela, aniž jsem si byla jistá, že dospěji k poslednímu slovu. Proto jsem byla příjemně překvapená, lidské příběhy mě oslovily. Povídky jsou psány příjemně čtivým jazykem a svůj význam má i povětšinou překvapivé vyústění. Jedná se o povídky o lásce, jejich hrdinové podle mého názoru ve většině trpí. Ale tak to přece bývá.
Tak například Ogněv z již zmiňované povídky. Měl svoji práci, pravděpodobně cítil, že jej naplňuje, nic jej nevedlo k tomu, aby se zajímal o druhé pohlaví. A až k němu přišla láska, s ohledem na křehkost dotyčné, ji hrubě odmítl. Bál se snad připoutat k druhé osobě, dát ji i něco ze sebe? Každopádně nebyl úplně zatvrzelý, bez citu. Uvědomil si, co jej potkalo. Nic ale neudělal a žil dál o samotě. Chyba.