Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• komedie o čtyřech dějstvích

Komedie ruského spisovatele A.P.Čechova o pomíjivosti lásky a proměnlivosti lidských vztahů.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Artur v Praze roku 2012 (2. vydání tamtéž). Z ruského originálu Čajka přeložil Leoš Suchařípa. Počet stran: 66. ISBN: 978-80-87128-96-1.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Anton Pavlovič Čechov je jedním z nejuznávanějších prozaiků a dramatiků ruské literatury 19. století. Výrazně ovlivnil vývoj světové prózy a dramatu. Je autorem více než 600 povídek, jež se vyznačují stylovou střídmostí a dramatickým spádem (na malém prostoru dokázal vykreslit mnoho detailů i dramatu).
Původní profesí byl lékař (v jeho dílech se lékaři často vyskytují).
Vytvořil tzv. lyrické drama. V něm je kladen důraz na atmosféru, vnitřní svět postav na úkor dějové složky.
Jeho tvorba měla dvě etapy. První - humoristická etapa (humor, satira) a druhá - melancholická etapa (životní prázdnoty, tragédie). Mezi jeho nejznámější dramata patří Racek, Višňový sad a Strýček Váňa.

LITERÁRNÍ DRUH:

Lyrické drama (oslabená dějová složka, vnitřní svět postav, atmosféra)

ŽÁNR:

Divadelní hra - lyricky laděná komedie

STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA DÍLA:

Jedná se o komedii s tragickými prvky obsahující sérii neopětovaných citů a problematiku umělecké seberealizace.

KOMPOZICE:

• 4 dějství
• chronologická kompozice s retrospektivními pohledy na osudy postav
• časový posun - mezi třetím a čtvrtým dějstvím uběhnou dva roky

JAZYK:

• spisovný jazyk
• citově zabarvená slova
• ironie
• přirovnání
• monologizace dialogů

DOBA A PROSTŘEDÍ:

Sorinovo panství, 19. století

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Neschopnost postav žít život, který by je činil šťastnými.

O DÍLE:

• život postav prošel velkými změnami, naopak život na statku zůstal beze změny
• 2 osy díla: 1. série neopětovaných citů; 2. problematika umělecké seberealizace
• otázky hodnot a smyslu umělecké práce
• symbolika racka - Treplev daruje Nině racka, kterého sám zabil; na konci dramatu se životem zničená Nina k rackovi přirovnává; cítí se jako racek, jen jako námět na povídku

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Irina Arkadinová (provdaná Treplevová) - stárnoucí herečka; talentovaná, lakomá; její přítel je Trigorin
Konstantin Treplev (Kosťa) - syn Arkadinové; neúspěšný spisovatel; zamilován do Niny, žárlí na Trigorina; zabije se díky neopětované lásce Niny
Nina Zarečná - dcera bohatého statkáře; začínající herečka; naivní; nedokáže opětovat lásku Trepleva, miluje Trigorina
Boris Trigorin - úspěšný spisovatel; přítel Arkadinové; okouzlen Ninou, stále sbírá náměty na své povídky; melancholický
Máša - dcera správce; velice nešťastná ze svého života, propadá alkoholu, miluje Trepleva (neopětovaná láska)

DĚJ:

Děj začíná po neúspěšné premiéře Treplevovy moderně pojaté hry, ve které ztvárnila hlavní roli Nina. Ta nedokáže již nadále opětovat city Trepleva. Zamiluje se do slavného spisovatele Trigorina, který byl přítelem Akradinové. Ten je očarován její svěžestí a mládím. Odjíždí do Moskvy, kde se spolu sejdou. Zbylé postavy zůstávají nešťastné ze své nenaplněné lásky (Treplev - Nina; Máša - Treplev).

Po dvou letech se Nina vrací na statek. Je nešťastná. Její a Trigorinovo dítě zemřelo, jejich vztah se rozpadl a Trigorin se vrátil k Arkadinové. Nina nedokáže být dobrou herečkou. Máša si vzala učitele Medvěděnka a stala se z ní nešťastná alkoholička. Treplev nikdy nepřestal Ninu milovat. Při jejich setkání se mu Nina svěří, že stále miluje Trigorina. Treplev se z nešťastné lásky zabije.

DIVADELNÍ ZPRACOVÁNÍ:

Národní divadlo, scéna Stavovského divadla, režie Michal Dočekal, v hlavních rolích Jan Dolanský, David Prachař, Magdaléna Borová a další.

INSPIRACE DÍLEM:

Album zpěváka Tomáše Kluse nese název Racek a písně jsou inspirovány charaktery a příběhy postav Čechovova díla.

CITÁT ZE HRY:

NINA: Proč říkáte, že jste líbal zem, po které jsem chodila? Měl byste mě zabít. (Skloní se ke stolu) Já jsem tak unavená! Chvilku si odpočinout... aspoň chvilku! (Zvedne hlavu) Jsem racek ... Ne, ne. Jsem herečka. Ano, herečka! (Zaslechne smích Arkadinové a Trigorina, naslouchá, pak běží k levým dveřím a dívá se klíčovou dírkou) On je tu taky... (Vrací se k Treplevovi) No, ano ... To nic ... Ano ... On nevěřil divadlu, pořád se smál mé touze a já pomalu taky přestávala věřit a klesala jsem na mysli... A k tomu starosti o naši lásku, žárlivost, věčný strach o malého ... Začala jsem být malicherná, prázdná, a na jevišti jsem byla úplně bezradná...
Nevěděla jsem, co s rukama, co s hlasem, jak se postavit. Vy si neumíte představit ten pocit, když herec ví, že hraje strašlivě. Jsem racek. Ne, to nechci říct!... Pamatujete, jak jste zastřelil racka? Náhodou přišel člověk, spatřil ho a - nemaje nic jiného na práci - přivedl ho do záhuby... Námět na krátkou povídku ... To není ono ... (Mne si čelo) Co jsem to chtěla? ... O tom divadle. Teď už to tak není... Už jsem skutečná herečka, hraju s rozkoší, strhuje mě to, jsem na jevišti šťastná a připadám si krásná. A teď, co jsem tady, chodím hodně pěšky, pořád chodím a přemýšlím, přemýšlím a cítím, že každým dnem jsem trochu silnější... Teď vím, Kosťo, už jsem pochopila - to je jedno, jestli člověk hraje divadlo nebo píše - že hlavní není sláva, není oslnivost, prostě to, po čem jsem toužila. Hlavní je naučit se trpět. Umět nést svůj kříž a věřit. Já věřím - a už mi není tak těžko - a když myslím na své poslání, nebojím se života.