Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• konverzační hra s absencí děje
• protikladné vlastnosti postav parodují ruskou společnost na přelomu 19. a 20. století
• poslední autorovo dokončené dílo, psáno při onemocnění tuberkulózou

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Ruský venkov, přelom 19. a 20. století

DĚJ:

Majitelka panství Raněvská se se svou dcerou Aňou vrací po sedmi letech z Paříže do své rodné vlasti. Z vyprávění se dozvídáme, že do Francie odjela po tragické smrti jejího syna Gríši. Její statek je zadlužený, ačkoliv se o něj adoptivní dcera Varja pečlivě stará.
Rodinný přítel Lopachin, kdysi chudý člověk, nyní úspěšný podnikatel, rodině vysvětluje podle něho jediné řešení - mají pronajmout višňový sad chatařům. To Raněvská i její bratr Gajev zásadně odmítají, přestože v opačném případě koupí statek i sad někdo jiný a oni přijdou o místo, kde vyrůstali.
Varje se Lopachin líbí a všichni si již vypráví o jejich sňatku, ale on sám zůstává pasivní. Rodina žije jako dřív a nepřipouští si neodvratnou realitu. Nastane den dražby a obyvatele statku čeká nepříjemné překvapení - višňový sad koupil Lopachin a chystá se ho vykácet. Všichni vstupují do nové etapy života, Raněvská se jen těžko loučí se svým dětstvím a vrací se do Paříže.
Hra končí monologem starého umírajícího komorníka Firse, kterého na panství nedopatřením nechali.

HLAVNÍ POSTAVY:

Ljubov Andrejevna Raněvská - majitelka panství, těžko se loučí se sadem, ke kterému se vážou vzpomínky na dětství
Aňa - její sedmnáctiletá dcera, těší se na nový život ve městě
Varja - adoptivní dcera, stará se o zadlužené panství
Gajev - bratr Raněvské
Lopachin - podnikatel, koupí višňový sad
Firs - komorník, 87 let

CITÁT Z KNIHY:

Firs - (přistoupí ke dveřím, vezme za kliku) Zamčeno. Odjeli... (Sedne si na pohovku) Zapomněli na mě... No, to nic..., posedím si... Že si milostpán zase nevzal kožich a jel jenom v kabátě... (Starostlivě vzdychá) Jak se o něho nepostarám já... Jo, jo, nerozumné mládí! (Něco si mumlá, ale není mu rozumět) A život uteče, člověk ani neví jak... (Lehne si) Natáhnu se... Není už ve mně žádná síla, všechno je pryč, všechno... Já jsem holt kus dřeva! (Leží nehybně)
(Ozve se vzdálený zvuk jakoby z nebe, smutný a zmírající zvuk, jako když praskne struna. Nastane ticho a je slyšet jenom vzdálené údery sekerou do stromu)

VLASTNÍ NÁZOR:

Hra mě nezaujala, protože mi vadila absence děje.