Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Z ruského originálu z roku 1904 (poslední dokončená hra před autorovou smrtí) přeložil Otmar Krejča ml. V roce 1990 vydalo Divadlo za branou II jakožto první svazek edice svých her; 68 stran.

PROSTŘEDÍ:

Na ruském venkovském panství - nižší šlechta, nepřímo ve městě, rysy 19. století. Snový svět.

POSTAVY:

Statkářka Raněvská, dobrá žena ctící staré tradice, která má ráda své dcery a klid, je dobrosrdečná a citově stálá. Dcera Aňa je ještě dítě, citlivá a hodná dívka, poslušná. Adoptovaná dcera Varja je velmi pracovitá, poslušná, pokorná a ctnostná žena. Touží vstoupit do kláštera, ale také by se nebránila nabídce k sňatku od Lopachina. To je úspěšný obchodník, půjčuje Raněvské peníze, když je v krizi, je nesmělý, trochu "balík", ale hodný. Děj je nepodstatný, důležitá spíše rozehra vnitřních dramat každé postavy, jejich vztahy.

DĚJ:

Děj začíná příjezdem Raněvské (a Ani) z Paříže, kde se starala o nemocného muže, jenž od nich odešel. Panství zatím spravovala Varja. Dluhů z dřívějška ale neubylo, tak jsou nuceni přemýšlet o prodeji višňového sadu, což Raněvská nejprve odmítá, ale nakonec je přesvědčena Lopachinem, že se jinak z krize nedostanou. Dražba sadu probíhá "mimo scénu", nakonec ho koupí Lopachin. Po počátečním zoufalství Raněvské se blýská na lepší časy, už to vypadá, že Lopachin požádá Varju o ruku, ale nakonec se tak nestane. V závěru všichni odjíždějí - na zimu se stěhují do města, Raněvská se vrací do Paříže ošetřovat nestálého muže.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Každý člověk má svůj osobní příběh. Jak je těžké vzdát se zaběhlých tradic. Zobrazena vidina naděje, nastíněna problematika tzv. zbytečných lidí.

ZAJÍMAVÁ ČÁST:

Zaujalo mě několik momentů ve vnitřních rozehrách jednotlivých postav. Například když Varja přemítá, co vlastně chce víc, jestli sňatek s Lopachinem, nebo odchod do kláštera. Když se ostatní osazenstvo domu posmívá zestárlému studentu Péťovi, on toho ale nedbá, má svou zvláštní filozofii. Aňa ho obdivuje. I když s nějakými postoji nesouhlasí, dostává se do jeho vlivu - jejich vztah je povznesen nad lásku. Lopachin by rád požádal Varju o ruku, ale je natolik nedůsledný a ostýchavý, že to nakonec vážně neudělá. Služebná Duňaša je velmi pohledná, odmítla už nejednu nabídku ke sňatku, ale zamiluje se do nestálého mladíka Jepichodova, chvíli ho baví, ale nakonec ji opustí kvůli kariéře. Bratr Raněvské Gajev se cítí vinen, že nemá práci a že sestře finančně nepomáhá. Najde si místo, je naivně šťasten, ale nikdo mu není schopen říci, že těch pár korun nikomu nepomůže. A mnoho dalších.

JAZYK, ŽÁNR:

Komedie o čtyřech dějstvích, lyrické drama - postavy to důležité prožívají uvnitř. Důležité zvraty se dějí "za scénou". Věty jednoduché významově i stavbou - musíme rozkrývat, co vlastně vypovídají (hlavně o postavě). Hodně oslovení, dialogů, vnitřních monologů, zastaralých výrazů.

VLASTNÍ NÁZOR:

Nejprve mne nabudil velmi úzký formát, vzápětí jsem se začala kousat nudou. Po prvním přečtení jsem tedy nebyla moc nadšená, vůbec jsem nepozorovala, že by mi dílo něco dalo. Pak mě ale motivovala sestra, kterážto měla to štěstí Čechovovy hry nastudovat v Městském divadle v Brně. Mluvila o výborné knížce, kde se vše skrývá pod povrchem, vyjadřující hodně z lidských pohnutek atd. Tak jsem se tedy začetla podruhé a musím jí dát za pravdu. Mezi mé nejoblíbenější tituly se Višňový sad sice nezapsal, ale určitý vztah jsem si k němu jako čtenář vytvořila - a o to tu běží.