Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• román z roku 1910

Tóma Bojar se rozhodl proměnit jihočeský venkov ohrožený vylidňováním a bídou. Vstupuje do politického zápasu, agituje za práva rolníků, proti majetkovým výsadám šlechty a církve...

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Družstevní práce v Praze roku 1923 (2. vydání). Počet stran: 345.

OBSAH:

Paní Bojarová měla dva syny naprosto různé povahy.

Starší Tóma je vážný energický jihočeský statkář, vnitřně úplně vyrovnaný, vzdělaný, který jde houževnatě za svým cílem - chce zvýšit duchovní i hmotnou úroveň svého okolí. Je si vědom překážek, jež se mu kladou do cesty, učí se chybami a neztrácí nikdy rozvahu. I jeho sňatek s odvážnou a otužilou Ernou Benediktovou je více rozumový než citový - Tóma má totiž svůj románek lásky již za sebou.
Kdysi miloval lehkomyslnou a pánovitou Gitu, dceru hrdé baronky Rossbachové, jejíž velkostatek sousedí s jeho dvorem. Jenže Gita se provdala za nadporučíka Maxe, se kterým nyní vede přepychový a zahálčivý život.
Tóma se ženou poctivě hospodaří. Svými pokrokovými názory, které statečně šíří, se stává nebezpečným odpůrcem zchytralého kněze P. Theodorika i jeho přítele Dr. Petricha - utkává se s nimi ve volebním zápase, jenž ale prohrává. To ho ovšem nikterak nezastrašuje.

Docela jiný je jeho mladší bratr, hudebně nadaný Oskar, maminčin miláček. Ten trpí velikášstvím, myslí si, že bude velkým skladatelem. Prchá z domu k divadelní společnosti, poté s matkou do Prahy, nikde však nevytrvá a vysněné úspěchy se nedostavují. Zklamaný se nakonec vrací na bratrovu samotu. Je plný ironie a jízlivě posuzuje bratrovu obrodnou práci.

Gitin manžel, prohýřiv celé její jmění, se zastřelí a Tóma najímá zadlužený velkostatek. Lehkomyslná Gita na něj marně podniká milostné útoky - docílí tím však jen znepokojení Tómovy ženy a muka faráři, jenž z lásky k ní zešílí.

Velkostatek baronky Rossbachové koupí v dražbě právě Bojar. A Gita je zničena. Tvrdý sedlák ji pokořil před nenáviděnou sokyní, svou ženou. Jednou se pomstí! Nepustí ji do zámku, uvítá ji svými drogami. V rozčilení dráždí svoji hladovou šelmu bičíkem tak dlouho, až se doga na ni vrhne a zakousne ji...

Tóma si ponechal z velkostatku jen to nejnutnější, ostatní rozdělil kolonistům. A jde "jak dosud, rovně za svou prací a myšlenkou."