Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Nakladatelství Orbis, přeložil Ferdinand Stiebitz, 142 stran

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Atény kolem roku 411 př.n.l.

HLAVNÍ POSTAVY:

Lysistrata - vůdčí všech žen, Atéňanka
Kleonike - Atéňanka
Myrrhine - Atéňanka, žena Hejbala
Hejbal - Atéňan, muž Myrrhine
Lampito - Sparťanka
vyslanec spartský
sbory (starců aténských, žen aténských)

OBSAH:

Ženy ze Sparty a Atén (Kleonike, Myrrhine, Lampito a další) se pod velením Lysistraty domluví, že zajistí mír mezi Spartou a Aténami. Slíbí, že nebudou spát se svými muži, tím je donutí, aby uzavřeli mír. Ženy také obsadí Akropolis.
Když se to muži dozví, hádají se s ženami, schyluje se k boji. Některé ženy chtějí utéci ke svým mužům, ale Lysistrata je přesvědčí a přečte jim věštbu, která jim slibuje vítězství. Hejbal chce svoji ženu Myrrhine a chce s ní mít styk. Myslí si, že ji bude mít, ale ona zdržuje (přináší pořád nějaké věci) a nakonec mu nevyhoví. Takto se chovají všechny ženy. Muži nakonec uzavřou mír.

CITÁT Z KNIHY:

Lysistrate:
Budu,
jen poslouchej! Za války v dřívější čas
jsme vedly si vůči vám mírně
a skromně jsme po žensku snášely vše,
co vy jste činili, muži,
ni muknou jsme nesměly, mnohá až věc
nám nebyla po chuti na vás.
Než my si vás bedlivě všímaly vždy,
a častokrát, sedíce doma,
jsme slýchaly, o velké věci že zas
jste jednali, bohužel špatně,
a třeba jsme v srdci cítily žal,
my se smíchem jsme se vás ptaly:
"Rci, na čempak jste se vy usnesli dnes
stran míru v lidovém sněmu,
co mělo by na sloupu napsáno být?"
"A co je ti po tom," dí manžel,
"buď zticha!" A já - já mlčela vždy.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

• Rozpor mezi ženským a mužským světem. Ženy chtějí mír, jen muži chtějí válku. Kdyby vládly ženy, byl by ve světě nejspíš mír.
• Emancipace žen. Autor poukazuje na ponižující role žen ve společnosti. Je zde cítit emancipace žen, když se vzbouří proti tomu, aby jenom byly vždy a všude pro muže a rodily jim děti.

VLASTNÍ NÁZOR:

Myšlenka je dobrá (překvapilo mě "moderní" smýšlení žen v antice), ale jediné věci, které jsou humorné, se týkají sexu, jinde nic vtipného není. To je trošku primitivní.
Připadá mi, že život žen v Aténách byl stejný jako ten "náš" ještě nedávno - ženy měly podřadné role ve společnosti. V Aristofanově hře si to konečně uvědomily a začaly s tím něco dělat. Muži si žen příliš nevážili a ztrapňovali je. Muži jsou v této hře zobrazeni jako trošku trapně ubozí tvorové a hlupáci, Lysistrata naproti tomu jako inteligentní a samostatná žena.