Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kniha je rozdělena do kapitol, které se postupně věnují vzniku obce, její přirozenosti, vlastnictví, ústavám, otroctví...

Prvním společenstvím je dědina složena z více domácností. Konečnou fází společenství je větší obec plné soběstačnosti. Vznikla pro přežití a je určena pro dobrý život. Obec je přirozená, protože každý člověk má pud společenství. Mluví o obci, která se skládá z domácnosti. Úplná domácnost je složena ze svobodných lidí a otroků. Složka domácnosti je zde představena jako pán, otrok, manželka a děti. Otrok je oduševněnou částí majetku. Je nahlížen jako pomocník věcí, jež se týkají konání, a je jejich přirozeností být otrokem.

Umění výdělečné je rozděleno na 3 poddruhy: vést domácnost, vláda nad otrokem a manželství. Jinak vládne muž nad otrokem, jinak nad manželkou a svými dětmi. Jen muž může vládnout a vést, protože otrok nemá uvažovací schopnost, žena ji má, ale je bez síly k rozhodování a dítě ji stále ještě nerozvinulo. Řeší ctnosti muže, ženy a dítěte. Jak se mají mezi sebou chovat a vyhýbat se zlu, hledat dobro. Zmíněna je také nutnost vychovávat děti a ženy k dané ústavě. Všichni občané dané obce by měli mít společné všechno, nebo nic (včetně žen). Není možnosti, aby neměli nic společného už tím, že je nutností mít společné místo, danou obec. Avšak z majetku užívaným společně je více sporů než z majetku soukromého. Navíc je obec složena z jedinců různých povah, nikoliv aby v ní obývali lidé se stejnou povahou a zaměřením. Snaha o velkou jednotu obce je nejlepší. Už domácnost je soběstačnější než jedinec a obec než domácnost. Plození dětí je necháno napospas. Toto neohlídané plození dětí způsobí chudobu občanů, která povede k rozbrojům a k zločinnosti. Na ústavu je nahlíženo jako na nejdůležitější část obce. Aby tato obec měla nejlepší ústavu, musí být tato ústava složena z více jiných ústav, protože tak může být lepší. Proto přibližuje ústavy Lakónskou, Krétskou a Kartágskou, na kterých ukazuje schopnost vládnout, rozdělení moci a majetku. Nejvíce kritiky je dopřáno Lakónské ústavě a samotným občanům.

Autor se snaží o vysvětlení jeho myšlenek o obci a její přirozenosti, otroctví a obchodu, ale hlavně o moci a důležitosti ústavy. Tyto úvahy a představení svých představ o obci a vše kolem ní jsou součástí právě této knihy. Ukazuje přirozenosti obce, kterou založil člověk z pudu společnosti. Člověk, jenž žije mimo obec je buď vnímán za špatného, nebo lepšího než samotný člověk. Nejvíce se v obsahu knihy autor zaobírá vládou a otroctvím, které ospravedlňuje a poukazuje na její přirozenost. Vládnutí a podřizování člověka je nutnost a prospěšnost zároveň. Dále se autor zaobírá ctností, podle níž se člověk chová tak, jak jim přísluší.

Zajímavé také je, že už Aristoteles vyřkl to, že peníze jsou zlo a lidé se jen honí za ziskem. Peníze také ztrácejí svou pravou hodnotu.

Chce představit nejlepší ústavu, která se skládá z více "nejlepších ústav". V těchto však nalézá chyby, nad kterými přemýšlí a uvádí důvod, proč to tak nemůže vyhovovat a popřípadě přikládá správný příklad.

Dále se zaobírá zákonodárci, kteří se snaží o zavedení ústavy. Není hlavní věcí vyrovnávat majetek, ale směřování k tomu, aby lidé se špatnou povahou nemohli získávat více, budou-li v obci slabší skupinou netrpícím bezprávím.

Na Sparťanskou ústavu a její uspořádání obce nahlíží jako na špatně ustanovenou. Sparťanská ústava je složena z oligarchie a demokracie, chybí jí složka monarchie. Právě u Sparťanů autor poukazuje na škodlivost uvolnění kázně žen, dosahující cíle ústavy. Tyto ženy nedostaly stejné výchovy jako muži.

K další výtce: na společné stolování musí každý přispívat sám, i ti, kteří jsou z chudších poměrů. Pokud nepřispějí, nemohou se zúčastnit úřadování. Proto na toto ustanovení autor nahlíží jako na špatné, protože tím je právě narušen ten demokratický prvek. Na Krétskou ústavu pohlíží jako na obdobu Sparťanské. Ale vidí v ní lepší uspořádání a také společné stolování je považováno za společnou akci.
U Kartágské ústavy kritizuje autor to, že stejný člověk zastává více úřadů. Nejlepší je dle něj, aby více lidí zastávalo jeden úřad. Autor se po prostudování ústav snaží přemýšlet a ukázat tu nejlepší ústavu, jež je složena z více jiných ústav a tím může být nejvhodnější pro danou obec. Nikdy nezastává názor, aby ústava byla jen z jednoho zřízení. Aby jen byla demokratická, nebo tyranská.

VLASTNÍ NÁZOR:

Názor, že otroctví je něco přirozeného, se mi nelíbí. A ani názor, že všechno má patřit všem, a to včetně žen, se mi nezamlouvá (pak by také "všichni měli všechny nemoci"). Ale takový byl svět, kdy i ženy byly majetek, a někde tomu tak dosud stále je.

Také mě upoutalo, jak autor dokazuje původ obce, rodiny a politiky. Vše vidí jako rozhodnutí přírody. Člověk má v sobě pud společenskosti, a proto zakládá rodinu a následně obec. To, že se uprostřed obce utvořila politika, je prospěšné. Bylo nutností, aby to vše vzniklo. Příroda tak rozděluje lidi i zvířata. Z člověka se rodí člověk, ze zvířete zvíře, z dobrých lidí se rodí dobří. Snahou přírody je, aby se tak uskutečňovalo.

Popis ústav a jejich "rozbor" a komentování, co je špatně a co se mu nelíbí, popřípadě co by změnil, je podle mě zajímavý. Ovšem je velice velký problém najít vhodné uspořádání tak, aby vyhovovalo všem a nijak nezasahovalo do naší svobody. Lidé mají však žít v souladu s přírodou, což znamená přizpůsobit se místu, podmínkám a dějinám, ale především přizpůsobit se ostatním obyvatelům polis (= městský stát jako základní ekonomická a politická jednotka). To znamená, že lidé by měli volit střední cestu mezi krajnostmi. Takže žádný tyran ani skutečná vláda lidu. Nejlepším zřízením je monarchie, kde vládne jednotlivec ve prospěch všech občanů, pak aristokracie, kde vládnou ti nejlepší, a poté politeia, kde se na vládě podílejí všichni svobodní občané.

Opakem k těmto jsou pak tyranie (k monarchii), vláda samozvaného vládce ve prospěch sebe samého, oligarchie (k aristokracii), vláda bohatých pro svůj vlastní prospěch, a posledně demokracie (k politei), vláda davu.

Co mne také zaujalo, bylo Aristotelové povšimnutí změn zákonů, které se musí po nějaké době obnovit. Poukazuje na to, že se vše nemá zaznamenávat do podrobností. Písemně se má zaznamenávat jen to, co platí obecně.

Střídáním míst ve vládě, což je spravedlivé, se zamezuje sporům, protože se všichni vystřídají v poslouchání a ve vládnutí a nikdo se nebude vzpouzet, že jen musí poslouchat.

Slovenskou verzi tohoto výpisku naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/citatelsky-dennik/aristoteles/politika.html