Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1958
• kniha se původně skládala z 9 povídek (dnes už 11); vyprávějí příbehy Židů v koncentračních táborech, v transportech smrti a v průběhu květnového povstání
• válka tyto lidi silně poznamenává, trpí různými nemocemi, jsou vyčerpaní, hladoví
• často balancují ta hranici života a smrti, smrt mohla přijít kdykoli
• často se uchylují do jiného světa, nebo do svých vlastních vzpomínek
• ačkoli jsou hrdinové ohroženi na životě, v krizových situacích se ještě dokáží zachovat lidsky, pomoci jeden druhému, být si navzájem oporou

OBSAHY VYBRANÝCH POVÍDEK:

Sousto
Ervín - je na něm, aby jeho zubožená rodina přežila, musí udělat věci, které se mu příčí a které by za normální situace nikdy neudělal
Čiky - Ervínův nejlepší přítel, směňuje různé zboží například za potravu. Tyto výměny jsou ale většinou velice nevýhodné

Ervínova rodina je těžce nemocná. Matka nemůže chodit, sestra má avitaminózu a hrozí, že do večera zemře. Ráno jim zemřel otec. Jeho tělo čeká, až ho odnesou. Ervín se snaží zajistit pro sestru citrón. Moc toho doma nemají, a tak sundá mrtvému otci kalhoty. Pořád se snaží si namlouvat, že otec už odešel ráno, že to, z čeho sundavá kalhoty, je jen něco (smrt, nebo mrtvá těla jsou v této knize vždy pouze označena jako to, tamto nebo něco). Dá je Čikymu, aby je vyměnil za citrón. Tomu se však podaří získat jen krajíc chleba.
Navrhuje Ervínovi, aby vzal otci zlatý zub. Ervínovi se to příčí. S Čikym se popere. Doma na něj matka naléhá, aby šel shánět dál, se sestrou je to pořád horší. Ervín si myslí, že když otci nevyrazí zub, udělají to ti, co pro něj přijdou. Vezme kámen, zub mu vylomí a dá ho Čikymu. Otce odnášejí. Zdcený Ervín vyhlíží Čikyho, doufá, že snad ten citrón donese.

Bílý
Tomáš = Oškliváček - mladý kluk žijící v útulku v Terezíně. Chodí k Němcovi skládat dříví
Blecha - Oškliváčkova nejlepší kamarádka, trpí encefalitidou, je na infekčním oddělení

Oškliváček chodí každý den za Blechou. Ona vždy vykoukne z okna a tak si spolu mohou povídat. Dnes se Blecha objeví až pozdě k večeru. Vypadá vyčerpaně, má fialové rty. Oškliváček přemýšlí, jak by jí udělal radost. Dostane nápad. Ukradne u Němce bílého králíka, aby si ho mohla pohladit. Druhý den na ni opět čeká. Brání se pocitu hladu, který by mohl zahnat tím, že králíka uvaří. Musí to vydržet pro Blechu. Po dlouhém čekání se dozvídá, že Blechu převezli neznámo kam.

Tma nemá stín
Dany, Many a Frank jsou tři kamarádi, kteří už dlouho plánují útěk. Odhodlávají se ve chvíli, kdy se dostávají do transportu. Nad jejich vlakem přelétá letoun a vypadá to, že vlak vyhodí do vzduchu. Dany a Many se rozhodnou, že musí utéci hned nebo zemřou. Frank je asi nevidí. Musejí utéci sami dva. Vyskočí z vlaku, jsou pronásledováni, ale podaří se jim zmizet. Danymu se po cestě rozbije bota, rozedřě mu patu. Oteče mu celá noha a už nemohou postupovat tak rychle. Jsou nevyspalí, hladoví, Dany má horečky, Many začíná mít halucinace.
Po několika dnech narazí na ženu, která nesla manželovi na pole svačinu. Many ji má požádat o jídlo a poté zabít. Když mu však jídlo dá, je mu jí líto a čin nespáchá. Poté, co odejdou, jde je žena ze strachu udat starostovi. Muži jsou v lese obklíčeni a chyceni. Při výslechu se muži snaží předstírat, že nejsou Židé, Manyho však prozradí obřízka. Starosta je chce odeslat do Karlových Varů, kde se má rozhodnou, co s nimi udělají. Pravděpodobně je tam zabijí. Situace vypadá beznadějně, u starosty se však objeví neznámá žena. Možná na její popud je propustí. Vydávají se na další cestu.

FORMA:

• er-forma
• výrazně prokreslená psychika postav, především díky odstavcům psaným kurzívou - v nich jsou uvedeny vzpomínky, retrospekce, vniřní monology
• vše hrozné, především smrt popisována slovy to, tamto, něco, ona chvíle atd.; značí strach lidí
• Symbolika: Démanty = symbol lidství

JAZYK:

• hodně přímých, polopřímých i nepřímých větných konstrukcí
• jazyk předevších spisovný, obšas nespisovné výrazy a germanismy

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Zobrazení 2. světové války z pohledu nevinných, trpících lidí, jejich pocitů.
Hrůzy koncentračních táborů, nelidské zacházení, někdy i naturalistické vykreslení (odumírající ruky kvůli tyfu, zablešené a zavšivené tělo bezvládného chlapce).
Odsouzení fašistické ideologie, rasismu.
Trpící si ale pořád byli navzájem oporou, to jediné jim dávalo naději na přežití.