Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ke svému doma i v zahraničí vysoce ceněnému dílu připojil Arnošt Lustig román Krásné zelené oči. Tento román je kladně hodnocen kritikou i čtenáři v USA a Velké Británii, kde v roce 2000 vyšel vůbec poprvé...
Pro české vydání autor knihu zrevidoval a doplnil o pasáže, které v zahraničí publikované dílo neobsahovalo. V roce 2003 byl román navržen na Pulitzerovu cenu.
Zelené oči má patnáctiletá Kůstka, Hanka Kaudersová, plachá zrzka, která jako jediná z rodiny ušla smrti v Auschwitz-Birkenau.
Lustigova próza je výrazná svým napínavým příběhem, který se odehrává převážně v polním nevěstinci, zároveň je však úsporná a zdrženlivá, pokud jde o líčení fyzické a duchovní krutosti.

DOBA A MÍSTO DĚJE:

Období války, Polsko

CITÁT Z KNIHY:

Když bylo Kůstce, Hance Kaudersové, patnáct a šlo jí na šestnáctý rok, měla čistou pleť, lesklé, učesané a dorůstající vlasy a krásné zelené oči.

DĚJ:

Kůstka byla Židovka, žila se svou rodinou (otec, matka, bratr Ramon) v Praze. Na začátku války byli všichni deportováni do terezínského ghetta, kde žili a pracovali 2 roky. Poté byli odvezeni do koncentračního tábora v Osvětimi. Tatínek vstoupil do drátů s vysokým napětím a byl na místě mrtev, matka i bratr také nepřežili.
Kůstku si vybral doktor Krueger k sobě jako pomocnici, a protože nesnášel "lágrové hadry", chodila Kůstka i slušně oblečená. Doktor na ní dělal pokusy s rentgenem a sterilizoval ji. V den, kdy Kruegera povýšili, ve spěchu transplantoval omrzlému německému důstojníkovi čtverec kůže vyříznutý z "židovského podčlověka". Za "tuhle neslýchanou hanebnost" ho okamžitě převeleli na frontu a přijel nový lékař. Kůstka měla strach, že půjde okamžitě do plynu, nový doktor ji už třeba nebude potřebovat?

Při příjezdu do lágru slyšela Kůstka křičet Němce: "Dejte děti babičkám!" Děti do 15 let a staří lidé šli rovnou do plynových komor. Kůstka zalhala, že je jí už 18 let, proto přežila. Vytetovali jí číslo, ale tehdy se z toho ještě nedalo poznat, že je Židovka.

Nový lékař měl za úkol vybrat děvčata pro polní nevěstinec, mělo jich být 36. Kůstka se k nim připletla, byla vybraná jako poslední. Všechna děvčata pak byla přesunuta do statku Nr. 232 Ost v Polsku u řeky San. Starala se tam o ně Madam Leopolda Kuliková, jeden zneuznaný doktor - oberführer Helmuth Gustav Schimmelpfenig, jenž je pravidelně prohlížel a očkoval. Spolu s Kůstkou tam byla ještě jedna Židovka - Estela; ostatní už Židovky nebyly - Kráska, Vysoká a další.
Děvčata žila v nelidských podmínkách, málo jídla, zima, žádná hygiena, nemoci, průjem, krvácení, sadističtí vojáci - až 15 denně. Když měla Kůstka důstojníka, neměla v ten den už nikoho jiného. Jeden z nich, Hentschel, jí daroval svetr a 30 marek. Když si na prostitutku někdo stěžoval, dostala výprask, když byly stížnosti tři, šla ke zdi. Kráska spáchala sebevraždu (otrávila se), Vysoká byla zastřelena, Madam Kuliková šla také ke zdi.
Po 21 dnech došlo k evakuaci nevěstince, blížil se konec války, Němci ustupovali. V nastalém zmatku Kůstka s Estelou utekly. Estelu roztrhali u Katovic dobrmani, Kůstka se na malém nádraží schovala do vagonu s uhlím, vlak ji do vezl až do Pětikostelí v Maďarsku, kde pobývala 10 dní u jednoho rabína. Byl to jediný člověk, kterému se svěřila. Nejedl a málem z toho zešílel. Pak se vrátila do Prahy, žila v domě pro sirotky. Nikdy se však tohoto hrůzného zážitku nezbavila.
Později se provdala za vypravěče této knihy.