Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Přestože je toto dílo již jednou v tomto čtenářském deníku podrobně - a dá se říci až excelentně popsáno - rozhodla jsem se o této knize napsat také z mého pohledu. Je to hlavně proto, že mne tato kniha velice zaujala a navíc, každý člověk má na tu samou knihu jiný názor a dívá se na ni z odlišného úhlu pohledu.

Kateřina Horovitzová je dívka, která se snaží pomocí peněz od muže, Hermana Cohena, který se jí ujal, dostat z koncentračního tábora Terezína, kam byla odvezena společně se svou rodinou.
Němec, pan Brenkse, slibuje bohatým Židům, že je dostane ze země a že ukončí jejich muka v koncentračním táboře, když patřičně zaplatí. Ve skutečnosti je to však Němec, jehož cílem je dostat z Židů peníze a pak se jich pod nějakou záminkou zbavit.
Všichni tedy podstupují cestu vlakem k lodi, s níž údajně mají plout do slíbené země.
Brenkse chce při cestě stále více peněz a požaduje i účty od příbuzných a známých. Někteří přistupují na tyto podmínky, někteří však ne. Například muž, který se vzpíral, byl ihned zastřelen.
Kateřina Horovitzová si během jízdy ve vlaku vezme Hermana Cohema (z knihy jsem pochopila, že to bylo proto, aby mohla být zapsána do jeho pasu).
Zanechává tedy za sebou v koncentračním táboře rodinu, kterou nemohla vzít s sebou, což jí je samozřejmě ukrutně líto.
Po čase všichni přijedou do přístavu, ale nastávají různé nesrovnalosti. Lidé však stále doufají, ostatně co jiného jim zbývá.
Najednou jim je však řečeno, že se musí vrátit zpět do koncentračního tábora, kde bude provedena desinfekce. Prý je potřebná k tomu, aby mohli opustit zemi. Všichni jsou tedy odvedeni do sprch. Musí odložit všechno oblečení a cenné věci ale také americké pasy. Kateřina s ostatními čekají ve sprchách na vodu, avšak zjišťují, že ze sprch neteče voda, nýbrž jsou to sprchy s plynem, neboli plynová komora.
Kateřina se snaží dostat ven. Vší silou buší do dveří, avšak všichni nakonec nešťastně bez důstojnosti zahynou.
Kateřina však ani po smrti nedostojí klidu. Její tělo je odvezeno do sušárny a její krásné černé vlasy jsou použity na výrobu matrací a látek.

Na tomto díle lze vidět, že Arnošt Lustig zažil koncentrační tábor na vlastní kůži. Prošel hrůzami tří koncentračních táborů - a to Terezína, Osvětimi a Buchenwaldu. Píše tedy ze své vlastní zkušenosti v různých detailech tohoto, ale také ostatních děl.