Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• podtitul: I ten nejslabší může udělit bezpráví lekci

Dramaticky vypjatá novela o tragickém osudu židovské dívky, která povýšila pomstu za své soukmenovce na smysl své existence.
Lustig ve své sugestivní novele zpracovává motiv sadistické léčky, s jejíž pomocí se nacističtí pohlaváři pokusili získat majetek od skupiny zajatých bohatých židovských obchodníků. Ve druhé rovině novely pak vypráví vlastní příběh hrdinky, dívky, která se na prahu smrti vzepře ponižování své lidské důstojnosti a dokáže v sobě zmobilizovat sílu, schopnou překonat strach i přirozený pud sebezáchovy.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Mladá fronta v Praze roku 2011 (1. vydání). Počet stran: 131. ISBN: 978-80-204-2399-3.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Arnošt Lustig byl spisovatel židovského původu, který tvořil v období po 2. světové válce. Ve svém díle se zabývá především a téměř výhradně jen tématem holocaustu, a to z důvodu, že on sám jen jako zázrakem unikl z transportu smrti a v koncentračních táborech přišel během války téměř o celou svou rodinu.

Jeho tvorba se soustřeďuje především na psaní krátkých, poutavých povídek, z nichž kniha Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou patří k nejvíce oceňovaným z nich a Lustig za ni obdržel řadu ocenění.

TÉMA:

Inspirací k sepsání této povídky byly Lustigovi dvě události: zajetí skupiny židovských podnikatelů na Sicílii nacisty, kteří - pod záminkou že je vymění za své zajaté vojáky - z nich dostali kontakty na jejich tučná bankovní konta a poté je zabili, a pak osud mladé, krásné polské herečky, jež při cestě do plynové komory vytrhla německému důstojníkovi zbraň a zastřelila ho. Lustig pak tyto dva příběhy spojil a vystavěl na nich svůj vlastní příběh.

OBSAH:

Děj začíná v momentě, kdy chycená skupina bohatých židovských podnikatelů přijíždí do koncentračního tábora, kde se jich ujímá poručík Bedřich Brenske. Ve stejnou dobu tam dorazí ještě jeden transport s Židy, z něhož vystupuje i mladá polská tanečnice Kateřina Horovitzová. Ta se díky svým námitkám (doslova prohlašuje, "že nechce zemřít") dostane do skupiny poručíka Brenskeho a získá tím naději na záchranu. Tato skupina je totiž určena k výměně za zajaté německé vojáky, a to díky finančním prostředkům, kterými tito židovští boháči disponují a které budou potřeba k tomu, aby se náročná výměna mohla uskutečnit. Kateřina má velké výčitky svědomí vůči své rodině, ale poručík Brenske ji uklidní slovy, že později bude určitě možné se s nimi zas shledat.

Kupodivu, přes všechny ty řeči o smrti zplynováním, nikdo z těch, co dorazí do tábora, si nechce připustit tu děsivou skutečnost, že jdou vlastně na popravu a všichni před těmi hrůzami, co se v táboře odehrávají, zavírají oči. Každý se snaží si v sobě uchovat alespoň maličkou jiskřičku naděje na přežití. A tak zajatci poslušně plní příkazy německých vojáků bez jakékoli myšlenky na vzpouru.

Také tato skupina Židů je díky neustálému uklidňování a "důkazy" podloženými slovy pana Brenskeho (který je ubezpečuje, že výměna probíhá v zájmu Říše a pod záštitou mezinárodního Červeného Kříže a že v podstatě nejsou nepřátelé, neboť jim jde o společnou věc, a jak si pánů podnikatelů váží...) přesvědčena, že na ně skutečně v přístavu, kam jedou zvlášť pověřeným vlakem, čeká loď, která je odveze do Ameriky.

Pan Brenske má svůj plán promyšlený do posledního detailu. Ve vhodné chvíli předá pánům (a Kateřině) americký pas, ukáže jim také z okének vlaku slibovanou loď, a tak mu nedělá žádnou větší námahu dostat z vystrašených Židů neuvěřitelné částky peněz "spojené s výdaji na cestu", jak vysvětluje. Když jim peníze dojdou, požádá je dokonce o napsání dopisů svým blízkým, aby je finančně podpořili - i to, v touze po životě, Židé splní...

Během jejich cesty má pan Brenske také řadu narážek na jejich osud v koncentračním táboře ("Vaše starosti shoří jako seno... Tady je soudný den každý den..."), které vzbudí v Židech ještě větší strach o vlastní život. Brenske jim však zároveň nabízí řešení, jak se tomuto osudu vyhnout. A tak tato skupinka Židů, i přes nenápadné pokusy zajatců v táboře sdělit jim pravdu, dál slepě odmítá uvěřit tomu, co je čeká a podřizuje se zcela rozkazům pana Brenskeho.

Nakonec se však vlak zastaví zpět v táboře, kde je jim sděleno, že se musí před výměnou ještě "vykoupat". Všem cestujícím už začíná pomalu docházet, o co tady vlastně jde, ale přesto to pro ně pořád není impulz k tomu, aby se pokusili vzepřít. Jen Kateřina Horovitzová na jízlivé narážky a výsměch německých vojáků během převlékání odpoví tím, že vytrhne poručíkovi pistoli a zastřelí ho. Celá skupina je pak vlastními lidmi - speciálním komandem skládajícím se z židovských vězňů - zahnána do plynové komory, kde je na oplátku také postřílena.

Tato skutečnost jen dokazuje, jak němečtí vojáci uměli využít toho šíleného strachu zajatců a přimět židovské vězně, kteří byli sami už pomalu na prahu smrti a dokonce to věděli (už si ani nic nenalhávali), aby šli se zbraněmi proti vlastním lidem a poslali je na smrt...