Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

První je Lustigova povídka Porges. Jde o problém typický pro Lustiga: válka a židovství. Tentokrát jde o příběh dvou chlapců, kteří se po válce vrátili, jeden zdravý - ten příběh vypráví, druhý, který byl při útěku z transportu v posledních dnech války postřelen a má poraněnu páteř, takže už nikdy nebude chodit. Na návštěvách zdravého u nemocného se v rozhovorech oba vracejí ke vzpomínkám z dětství, k zážitkům z koncentračních táborů, k těm, kteří přežili i k těm, kteří nepřežili. Rozhovory vypravěč doplňuje vlastními vzpomínkami a úvahami. Vedle sebe stojí jeho radost z toho, že přežil proti nelogickým výčitkám svědomí, že on přežil a jiní ne, že on přežil zdravý a přítel jako mrzák. Celé je to o moudrém vyrovnávání se s tím, co se stalo, s tím, co je teď a možná i s tím, co autor tuší a lehce naznačuje, totiž s poválečným postojem vůči Židům.

Kunderova povídka Ztracené dopisy řeší zase Kunderovo trauma - totiž vyrovnání se s emigrací. Česká dívka Tamina po šedesátém osmém roce odešla do Francie s manželem, který ale po krátké době zemřel a ona tam zůstala sama, neschopná si v cizí zemi zvyknout, odkázaná na pár přátel, kteří přáteli v podstatě ani nejsou, a upnutá na to, aby dostala z Čech své dopisy, fotografie a zápisníky, spíš deníky, které na naléhání svého manžela psala. To je její jediný cíl, aby měla něco, co ji bude spojovat s minulým životem, protože neumí žít v tom současném a protože s hrůzou zjišťuje, že pomalu zapomíná, dokonce si čím dál obtížněji vybavuje manželovu podobu. Její situace je komplikovaná tím, že její věci jsou u tchýně, se kterou nikdy dobře nevycházela, že ti, kdo by jí mohli pomoct v Čechách, se bojí, a že těžko hledá někoho, kdo by její věci mohl převézt přes hranice. Vydává většinu vydělaných peněz za telefonáty do Čech a nakonec se jí podaří dohodnout způsob, jak věci dostat. Najde člověka, který jí slíbí věci přivézt a aby si ho zavázala, udržuje s ním poměr, ačkoliv je jí v podstatě protivný. Závěr je nakonec trapně beznadějný, když i tenhle "přítel" ji zklame a odmítne do Čech jet, protože se - dost absurdně - bojí, že by tam mohl být postižen za publikovaný článek, který by se, aspoň podle něj, mohl české policii zdát dost velkým důvodem, a který, jak je Tamině jasné, v Čechách určitě nikdo ani nezná.

Trip do Česka, závěrečná Škvoreckého povídka, je roztomilým popisem návštěvy pubertálního syna české emigrantky u dědečka a babičky v Praze, kam ho vzala tetička. Vypravěčem je právě tenhle chlapec, který se česky učil už v emigraci, a vypráví tak příběh jakousi emigrantskou češtinou, která užívá řadu anglických výrazů, které vyslovuje českým způsobem (jeloval - ječel), jiné překládá do češtiny doslovně (jít bíle - zblednout), užívá anglický slovosled (od za tou lejdy koukala holka). K tomu všemu ještě absurdní, těžce normalizační doba, vyděšení prarodiče, uvědomělá sousedka, pro vypravěče nepochopitelné prostředí, zápletky s policií - celé dohromady kouzelný humor. Nakonec autor nezapomněl připojit slovníček, který zajistí pobavení i čtenářům angličtiny méně znalým.