Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Baronet v Praze roku 2010 (2. vydání). Z anglického originálu The Deep Range přeložila Ivana Nuhlíčková. Počet stran: 232. ISBN: 978-80-7384-343-4.

OBSAH:

I. Učedník
Přelidněné lidstvo hledá nový zdroj obživy i v oceánech, kde obrovské plantáže slouží k hromadnému chovu velryb. Tyto plantáže se nacházejí v jižním Pacifiku okolo San Franciska až po Brisbane. Do oceánu po celé délce ostrovů a pobřeží je dán systém ohrad = systém na bázi ultrazvukových signálů. Díky tomuto systému mohou lidé řídit velryby. Pro ochranu velryb jsou tam strážci v ponorkách a v různých torpédech, kteří spolupracují se vzdušnými strážci, kteří hlídají velryby z letadel proti predátorům, jakými jsou například žraloci.
Jeden z nejlepších strážců Don, jenž má na starost oceán a zabil už několik žraloků bílých, byl právě odvolán na velitelství, aby dohlížel a učil nového strážce Waltra Franklina.
Walter má své tajemství a není zrovna moc komunikativní. Je to bývalý kosmonaut a před rokem ztratil všechno. Byl na jedné misi na Marsu, jenže když měl jít ven opravit nějakou závadu, zasekla se pohonná jednotka v kosmickém prostoru a on létal 4 hodiny sám po kosmu, než ho našli. Našli ho v bídném stavu a rok trvalo psychiatrům, než ho dali do kupy. Bohužel to nebylo všechno. Franklin byl ženatý a měl děti, manželka patřila ke druhé generaci osadníků na Marsu a děti tvořily dokonce již tu třetí. Franklin poté dostal fóbii z vesmíru a let do kosmu pro něj už nebyl nikdy možný, protože by ho nepřežil. Manželka a děti se na Zem vrátit nemohou, protože děti se narodily na Marsu v jeho gravitačním pólu a na Zemi by zemřely. To bylo jeho tajemství a jen lékař s psychiatrem a velitelé o tom věděli.
Don si na Franklina zvykl a po čase ho začínal mít upřímně rád. Velmi rychle se učil a vše pochopil napoprvé. Z torpédem i ponorkou se velmi rychle a dobře naučil manévrovat. Měl předpoklady stát se jedním z nejlepších strážců. Ve výcvikovém táboře se seznámil s Indrou. Jedno ho dne si vyjeli na ostrov Heron, který byl neobydlený. Celé odpoledne probíhalo poměrně v klidu až do doby, než Indra zapálila vařič na čaj. Franklin dostával pomalu záchvat strachu, až náhle ucítil syntex = umělé palivo. Tímto palivem se plnili i pohonné jednotky do skafandru. Dostal veliký záchvat a Indra mu musela dát silné prášky proti úzkosti. Po návratu jí slíbil, že zajde za doktorem Myesem, ale místo toho vzal ponorku a s ní se chtěl zabít, když se bez dýchacího přístroje ponořil do hloubky dvou set metrů. Naštěstí byl v kaňonu Mořský vlk na svém nezákonném rybolovu, a když si všiml ponorky, jak v ní leží Franklin v bezvědomí, šel ho s posádkou zachránit. Nejprve Mořským vlkem musel kapitán jeho ponorku otočit, aby začala stoupat vzhůru, ale jen do 50 metrů. Jinak by to nemusel přežít. Poté ho museli dostat z ponorky do tlakové komory kvůli hrozícím otokům na mozku. A po 24 hodinách ho vysadili na ostrově Heron.
Poté co ho našli, promluvil si s lékařem, který mu pomohl. A zároveň spěšně dodělal zkoušky na strážce s nejlepším výsledkem, kterého tam kdy dosáhl.

II. Strážce
Druhá část knihy se odehrává po pěti letech, Franklin je opět ženatý - s Indrou a mají spolu syna Petra.
Úřad pro chov velryb zjistil příčinu, proč už druhým rokem mají skoro 10% ztrátu velryb, aniž by do rezervace připlul nějaký nový predátor. Před pár měsíci našli strážci na dně Pacifiku mrtvou velrybu, která měla na sobě podlitiny a modřiny od přísavek o průměru 9 cm. Tyto modřiny a smrt velryb mohla způsobit jen obří oliheň. Proto se rozhodli na ni udělat odchyt. Tuto akci vedl Franklin s Donem. Nejprve se vydali do hlubin oceánu do 150metrové hloubky, kde se ji pokoušeli najít, jestli vůbec existuje. Po hodině na ni narazili. Oba byli překvapeni její velikostí. Dosahovala téměř 50 metrů a její chapadla měřila 30 metrů. Franklin dělal návnadu, Don ji měl zdokumentovat a při té příležitosti na ni přichytit lokalizační vysílačku. Když tento úkol splnili, záznam předali na velitelství.
Neuplynul ani týden a ponořovali se za olihní znovu. Tentokrát se schovávala v oceánském příkopu v hloubce 3000 metrů, přichycena na skále. Olihni dali krycí jméno Percy. Don vystřelil na oliheň bombu s uspávacím prostředkem. Olihni, aby nespadla ještě do větší hloubky, musel Frank podpírat chapadla ponorkou. Mezitím ji Don zavazoval sítí a lanem, aby ji mohli vytáhnout z hloubky. Poté ji oběma ponorkami pomalu táhli nahoru do připraveného obrovského bazénku. Trvalo to přes 3 hodiny a při tom ji museli ještě dvakrát uspávat. Biolog doktor Ruperts ji poté ošetřoval i na cestě do Modrého světa, kde ji lidé umístili do nového domova.
Pár měsíců po této akci se Franklinovi narodí dcera a on přemýšlí o své nové a poslední akci - kde najít mořského hada, kterého viděl před pár lety na radaru. Plují pomalu za ním, když vtom to s ponorkou hodí. Franklin chce jít na hladinu, ale Don ne. Je to mořské zemětřesení a začínají se lámat skály. Franklin se chce s ponorkou vynořit na hladinu, ale nejde mu to. Vysílačka ani radary nefungovaly, nic nebylo vidět. Konečně po nějaké době se může vynořit, čeká na hladině, jestli někde neuvidí Dona či jestli se neozve vysílačkou. Bohužel nic. Franklin ihned posílá zprávu na velitelství a podnikají záchranné akce. Všichni ale už vědí, že je pozdě a Don zemřel pod sutinami skal, zasypán v mořském příkopu.

III. Úředník
Tato část následuje skoro po patnácti letech. Franklin byl akorát povýšen do role ředitele pro chov velryb. Funkci přebíral v době, která pro úřad nebyla moc stabilní. Neustále měl problémy s ministerstvem pro vědu a výzkum. Jako nový ředitel, aby trochu zklidnil rozbroje a pana "výzkumáře" Lindquistu, tak jeho první výprava byla na ostrov Heron. Nejprve z něj chtěl dostat nějaké informace a později nějaký nápad i realizovat. Tam Fanklin zjistil, že Lindquista chce během pár let zrealizovat pojízdné velrybí mlékárny, měl i první prototyp. Od Franklina potřebuje pouze schválení a uvolnění nějakých peněz na zrealizování. Franklin se stal teď velice známou osobou a novináři ho doslova pronásledují. Proto musí dát aspoň jednou za půl roku novinářům interview. Nikdo ale netušil, že to jednou způsobí tolik problému v časopisu Země.
Zrovna byl v Londýně na předsedání úřadu, když ho narychlo odvolali, aby se dostavil co nejrychleji na Srí Lanku. Na letišti už na něj čekal jeho tajemník. Franklin se cestou od něj dozvěděl, že muž nazývaný Mangho Tero, tzv. arcibiskup budhismu, chce proti úřadu velmi radikálně zakročit. Náboženství a politiku vždy velmi ovlivňoval postoj lidí. Především v této době, kdy se budhismus začíná tlačit do popředí a za Terem stojí skoro jedna miliarda následníků, je to pro úřad velmi vážná situace. Tero má zatím v plánu jen protest proti nehumánnímu zabíjení velryb. Tehdy Franklin zjistí, že bitva je skoro prohraná, a to ani nezačala. Franklin si proto Tera bere pod křídla na dva dny, kde mu ukáže "velrybí jatka", aby dokázal, že jsou velice humánní. Po skončení natáčení Tero sám přiznal, že je to humánní, ale chce se mstít za všechna mrtvá zvířata, kterým kdy bylo člověkem ublíženo, a to vše ve víře buddhy. Franklin zjišťuje, že Tero má v plánu udělat z lidí vegetariány a masový průmysl nahradit syntetickým masem z planktonu atd.
Po několika měsících vyjde v televizi propaganda a velmi krvavý krátký film proti úřadu pro chov velryb od Tera. Franklin je velice rozčílen, protože si teď i jeho děti o něm myslí, že on je krvežíznivý zabiják velryb a přitom to tak vůbec není. Franklin musí na velitelství předat obhajobu proti Terovi. Hned následující den odlétá na Heron za Lindquistou kvůli úniku informací. Dozvídá se od něj, že je opravdu s Terem ve spojení, ale žádné tajné informace mu nepředal. Opět ho odvolali od práce, aby se co nejrychleji dostavil na zasedání kontrolní komise. Měl pouhé dva dny na přípravu své obhajoby. Sám netušil, jak má úřad obhajovat, když on sám a 80 % strážců sympatizuje s Terem. Ministerstvo pro moře a oceány se chce hájit až do konce, protože si myslí, že Tero chce jen politický vliv pro svoje náboženské ideje. Franklin se od svých kolegů dozvídá, že z něj chtějí udělat jen hloupoučkou postavu a jeho názor nemá být vyslyšen.
Při zasedání komise, kterou sledovalo téměř milión lidí, byl opět odvolán. Zjistil, že se stala velmi vážná havárie v ministerstvu pro těžbu dolů v oceánech. Při hledání ropy narazili na velmi silný proud úniku plynu. Kolem plula ponorka s velmi vlivnými a důležitými osobami, když plyn vybuchl a na ponorku dopadl jeřáb, který měl téměř 5000 tun. Tím ponorku připíchl na dno moře v hloubce 400 metrů. Franklin byl na jednu stránku šťastný, že se konečně zas koukne do hlubin moře. Bohužel veškeré silné ponorky, které by utáhly 5000 tun, byly pryč a na místo by se dostaly nejdříve za 4 dny. Franklin se rozhodl, že budou jeřáb pomalu rozřezávat. Po 6 hodinách dostali pomocnou výbavu na nadnášení železa. Také dostávají špatnou zprávu od kapitána té ponorky, že se vytváří trhlina a tlak atmosféry stoupl na pět a stále stoupá, což je velmi riskantní. Lidé začnou upadat do bezvědomí. Toho se celou dobu Franklin obával, začíná závod s časem.
Musejí přejít na riskantní plán - tím je výbušnina. Na všechny čtyři podpůrná ramena musí být rozmístěny výbušniny, ale problém je v tom, že bez kvalifikovaného potápěče se to nepovede. Kdyby se jednalo o pár metrů, ale 400 metrů hloubky působící na lidské tělo je velmi rizikové. Tohoto úkolu se zhostil Franklin, vystoupal na hladinu, kde na něj už čekali lékaři a hlavní potápěč úřadu Haris. Dostal několik injekcí a informací, co má dole dělat. Pak ho poslali na plášť ponorky se speciální dýchací směsí pro hlubiny.
Začali pomalu klesat 17 metrů za minutu, ve stometrové hloubce zůstali pár minut, aby se Franklin aklimatizoval na atmosférický tlak. Konečně byli na místě a Franklin začínal na sobě pociťovat silný tlak. Zapomínal, proč tam vlastně šel a byl dezorientovaný. Jediné štěstí bylo, že měl hloubkovou vysílačku, odkud dostával pokyny, co má dělat. Nakonec výbušniny dal na místo, ale odtamtud ho museli dostat ramena z ponorky, až později si uvědomil, že ten nápor tlaku byl otřes z výbuchu. Jeřáb se rozpůlil na dvě části a uvolnil tak ponorku, která mohla konečně sama odplout. Franklin o pár hodin později byl už v tlakové komoře, kde musel zůstat 18 hodin, aby jeho tělo doslova nevybouchlo z rychlé změny tlaku.
Později na komisi svědčil v Terův prospěch a díky němu byla velrybí jatka zastavena. Jeho úkolem bylo teď, aby během deseti let zrealizoval pojízdné mlékárny.

Kniha končí tím, že jeho synovi je už 18 let a jako jeho otec i on se stává kosmonautem a odlétá na Mars, kde se poprvé má setkat se svými nevlastními bratry Ruprtem a Charliem.