Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• čtyřaktová historická hra, která předkládá Strindbergův negativní názor na barokní panovnici Kristinu Švédskou

Nejčastěji uváděné Strindbergovo historické drama nám představuje vládu švédské královny Kristiny za pohnutých časů 30leté války.
Mocná královna, jež se povyšuje nad své poddané, nebere vážně majestát a city, neorientuje se ve věcech financí, končí opuštěná bývalými přáteli.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Artur v Praze roku 2019 (1. vydání tamtéž). Ze švédského originálu Kristina přeložil Josef Vohryzek. Počet stran: 90. ISBN: 978-80-7483-098-3.

OBSAH:

Hra začíná v katedrále, kde se schází švédský dvůr, aby si připomenul výročí smrti krále (a Kristinina otce) Gustava Adolfa. Z dialogů dvořanů se dozvídáme, že Kristinu považují za špatnou královnu, a totéž stvrzuje i její chování na scéně. Je naivní, dětinská (nazývá sebe sama "malou Kristinkou"), nezodpovědná a rozhazovačná. Navíc často střídá milence: udržuje poměr například se španělským vyslancem Pimentelem, kvůli kterému - v neprospěch Švédska - vypověděla vyslance portugalského; navíc k sobě zláká teprve 23letého šlechtice Totta. Lutheránským dvořanům se nelíbí ani její sympatie ke katolické církvi.

V následujícím výstupu královna mluví se svým kancléřem (a vychovatelem) Axelem Oxenstiernou. Ukáže se, že nemá potuchy o mizérii státní pokladny, kterou sama způsobila pořádáním bálů a rozprodáváním půdy patřící koruně. Neví ani, jaké problémy Švédsku způsobila, když nechala svého generála válčit s Brémami (proti Švédsku se nyní postavil mj. císař Svaté říše). Proto se Oxenstierna spolu s Kristininým bývalým milencem dohodnou, že je třeba vzít královně moc.

Tehdy do místnosti vtrhne Kristina a přečte jim anonymní hanopis, který vyjadřuje společné mínění jejích poddaných. Kristina je prosí o pomoc a Oxenstierna slíbí, že udělá, co bude moci.

Královnina povaha se v průběhu hry mění: díky lásce mladého Totta se - podle svých slov - stává ženou, ačkoli dosud svoje ženství odmítala přijmout. Změnou chování a smýšlení dojme i svého někdejšího milence. Už předtím rezignovala na plán uchovat si trůn sňatkem s Tottem, jenž je příslušníkem rodu Vasovců, a tedy by jí přinesl prestiž. (Jelikož Kristina nechce mít děti, dvůr už delší dobu jedná, že by po ní mohla nastoupit polská větev Vasovců, Tott by však byl lepší volbou.) Nyní si královna přeje už jen abdikovat a odejít se svým milým do ústraní. Symbolicky před ním spálí papírovou korunu. Jinoch ji ale opustí při pohledu do tváří davu, který se vzbouřil při popravě dopadených autorů hanopisu.

Hra končí rozhovorem Kristiny a Oxenstierny, v němž královna vysvětluje důvody svojí náklonnosti ke katolicismu (vrací se k víře svých dávných předků předtím, než začala reformace) a špatné vlády (považuje se po matce za Němku, nikoli za Švédku, a vlasti svého otce se - spíš podvědomě - mstí kvůli utrpení, jež Švédové způsobili Německu za třicetileté války). V roli panovníka je odhodlán ji nahradit její bratranec Karel (X.) Gustav, k němuž dosud měla přátelský, ale blahosklonný vztah.

Strindberg chtěl napsat i páté dějství, v němž se Kristina vzdá vlády, ale neudělal to. Čtenář ovšem ví, že skutečná královna Kristina po abdikaci přestoupila ke katolicismu, odešla ze Švédska a strávila zbytek života v Římě.