Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Syn služky (1849-1867)
Hlavní hrdina je autorův dvojník, kterému Strindberg propůjčil své druhé křestní jméno - Jan.
Jan se narodil jako syn kupcův a služčin. Otec byl původem i povahou aristokrat a matka demokratka. Celá rodina čítala devět členů - otec, matka a sedm dětí, všichni společně žili ve třech pokojích i se dvěma služkami. Děti se otce bály a matku milovaly, přestože na ně tatínkovi žalovala.
V sedmi letech začal Jan chodit do školy sv. Kláry. Měl na ni špatné vzpomínky, neboť děti tam často bili rákoskou. Rodina se přestěhovala na statek Kristineberg a Jan začal chodit do Jakubské školy, kde se setkal s nižší třídou. Jeho spolužáci byli mnohdy chudší než on, ale Jan se zde cítil lépe než v Klárské škole, kam chodily děti z aristokratických rodin. Později přešel na gymnazijní oddělení, kde byl nejmladší. Jan byl velmi inteligentní, ale trpěl afasií, nevůlí hovořit, a kvůli tomu začal propadat z latiny, a tak ho otec přeložil na soukromé gymnázium, kde byly metody rozumnější.
Byla to jakási opozice ke státním gymnáziím, vládla zde demokracie. Zjistil, že se může šlechticům vyrovnat, a to svými vědomostmi.
Matka byla po svých dvanácti porodech velmi slabá a brzy zemřela. Po její smrti se Janova povaha ještě zhoršila. Otec se podruhé oženil, tentokrát si vzal svou mladou hospodyni, kterou Jan neměl moc rád. Janova zesnulá matka byla pietistka. Pietismus byl v té době v módě (je to protestantské hnutí zdůrazňující silnou zbožnost a přísnou morálku). Jan se po její smrti začal o pietismus více zajímat a pak mu úplně propadl.
Na soukromém gymnáziu si našel kamaráda Fritze, který mu ukázal světlé stránky života a hlavně hostinec u Andalusanky. Aby si vydělal nějaké peníze, začal dávat kondice a také upustil od pietismu, přestal chodit do kostela a ve škole se neúčastnil každodenní ranní motlitby. Ředitelovi se to nelíbilo a řekl mu, že ho u maturity ponoří, ale o to pilněji se Jan učil a nakonec maturitu složil.

Doba kvasu (1868-1872)
Po maturitě přijíždí Jan s Fritzem do Uppsaly, kde chce studovat šest let na doktora a Fritz se chce stát právníkem. Jan si za hlavní obor vybral estetiku a živé jazyky. Ale nepořídil si žádné knihy a po skončení prvního semestru odjel domů, protože nemohl unést to, že začíná lenivět a dostal nápad získat místo vesnického učitele.
Otci se nápad stát se učitelem obecné školy nelíbil, chtěl totiž, aby Jan stoupal na společenském žebříčku výš. Jan ale řekl, že mu to pomůže podpořit svá studia na doktora. V této době cítil odpor k cílenému školskému a univerzitnímu vzdělání a ztotožnil se s úvahami, které našel v Schillerově Loupežnících. Jan z postu vesnického učitele odešel a stal se pomocníkem svého přítele lékaře, ale brzy ho to začalo nudit, a tak od lékařství utíkal ke čtení krásné literatury, a když potom viděl skutečnost, život mu připadal smutný a odporný. Jan začal pomýšlet na to stát se umělcem. Požádal o debut v Královském divadle, kde chce hrát postavu Karla Moora v Loupežnících, ale nechtějí mu tuto roli dát pro jeho nezkušenost. Navíc mu bylo doporučeno, aby navštěvoval divadelní školu. To bylo pro něj těžké, protože byl přece sám učitel. Dostal roli v Marii Stuartovně, kde hrál šlechtice, který má říct jen jednu větu. Jan v sobě objevil spisovatelského ducha a napsal veršovanou tragédii Klesající Hellas, dílo dal přečíst svému učiteli v divadelní škole. Tragédie se mu líbila a poradil mu, ať se nemoří jako herec, když by mohl být slibným spisovatelem, a ať se vrátí do Uppsaly. Jan ho poslechne. Na univerzitě založí s přáteli spolek Runa, v němž si vyměňují své poznatky o literatuře, nebaví se o současnosti a žijí jen ve snách. Jan cítil, že potřebuje změnu, a tak ze školy odejde.

V červeném pokoji (1872-1875)
Jan začal psát drama Odpadlík, ve kterém vystupují tři hlavní postavy, které představují tři Janovy myšlenky - napadnutí pravdy, napadnutí manželství z hlediska náboženského a napadnutí rodiny jako matriarchátu. Odpadlík ale nebyl dobře přijat, protože byl pro svou dobu nevhodný.
Tato část knihy dostala název podle místnosti v Bernsově kavárně, kde se Jan a jeho přátelé, umělci a filozofové, scházeli.
Jan dostal nabídku pracovat jako redaktor v časopise o pojišťovnictví, zanedlouho má ale problémy se splátkami, neboť si na jeho vydávání půjčoval peníze a nestačil je splatit. Má velké výčitky svědomí a nemá teď z čeho žít, tak se chtěl sprovodit ze světa. Chtěl potopit svůj člun, ale objevil se pud sebezáchovy a dostal strach.
Jednou, když jen do přístavního města Sandhamnu, potkal tam starého kamaráda, který pracoval u celnice. Ten Janovi řekl, že ve svých dvaceti čtyřech letech by si měl najít nějakou pořádnou práci a poradil mu pracovat jako telegrafista. Při této práci může mít Jan spisovatelství jako svého koníčka. Jan se tedy na chvíli usadil v Sandhamnu, kde se stal elévem. Jednou zde ztroskotala loď a Jan o tom napsal několik článků do stockholmského ranníku. Články, které v Sandhamnu napsal, mu pomohly k získání zaměstnání v novinách. Jeho subjektivní názor však některé lidi urážel a po hádce ho vyhodili.
Pak mu opět poradil jeden přítel, co má udělat se svým životem a on poslechl. A tak se dostal mezi smetánku, stal se totiž amanuensem v Královské knihovně.

O KNIZE:

Kniha je rozdělena do tří dílů. Kniha má otevřený konec, neboť na něj navazuje ještě díl čtvrtý, který datuje Janův život až do roku 1878. Nakladatel se ho ale rozhodl nevydávat s tím, že "v něm jde víc o kritiku a polemiku než o vlastní zábavný a výpravný záměr" a že by ještě více prohloubil rozruch kolem autorova jména na veřejnosti. Strindberg psaní autobiografického románu přerušil, vydal čtvrtý díl až roku 1909 s četnými úpravami.

Děj kolísá mezi autobiografií a románem a je spíše stručný. V knize je rozebírána tehdejší politická a společenská situace ve Švédsku. Hovoří se zde o revolucionářích a myslitelích. Je tu určitá provázanost s dějinami. O Janově životě se tu píše velmi podrobně a je tu rozebíráno i jeho vlastní myšlení. Často se tu píše o jeho pocitech z knih, které přečetl. Jan knihy doslova analyzuje (jsou to knihy od těchto spisovatelů: Byron, Dante, Shakespeare, Schiller a dalších).
Jan je tak trochu nevyrovnaná osoba s různými vrtochy a sklonem k sebetyranii. K tomu, aby se k něčemu odhodlal, často potřeboval postrčit od nějaké další osoby, protože byl velmi nerozhodný.

Asi nejvíce ho vystihuje věta, která v knize zazněla: "Náboženství ho zkazilo, protože ho vychovalo pro nebe místo pro tuto zemi, rodina ho zkazila, protože ho vychovávala pro rodinu a nikoli pro společnost, a zásluhou školy vyrostl pro univerzitu místo pro život."

Čtenářský deník	-	Královna Kristina
	-	Syn služky
	-	Tanec smrti

Čítanka

-

Syn služky