Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Rok 1963 (v období prezidenta J.F.Kennedyho), město Tarzana (Kalifornie)

DĚJ:

Sedmnáctiletá Mary Ann McFarlandová žije se svými rodiči a mladší sestrou Amy v menším městě v Americe. Její rodiče jsou katolíci a k víře vychovávají i své dcery.
Mary je půvabná a milá dívka, ve škole je úspěšná a oblíbená a už devět měsíců chodí se svým spolužákem Mikem Hollandem. Jejich vztah je ale stále nevinný. Mary chce zůstat pannou až do svatby.
V dubnu, dva týdny před Velikonocemi, se jí zdál velice reálný erotický sen o milování se svatým Šebestiánem, kterému byl zasvěcen místní kostel. Mary ale na sen brzy zapomněla.
Po určité době začala trpět nevolnostmi a nebylo jí dobře. Matka ji proto vzala k doktoru Jonasu Wadeovi. Ten dívce udělal několik vyšetření, ale příčinu její nemoci neodhalil. Až na základě těhotenského testu, který jí provedl, zjistil, že Mary čeká dítě. Dívka ale tuto možnost rezolutně popřela a tvrdila, že nikdy neměla pohlavní styk a že je stále panna. I gynekolog, který ji vyšetřil, ale došel ke stejnému závěru jako doktor Wade. Mary sice měla neporušenou panenskou blánu, ale byla těhotná. Přestože to stále popírala, rodiče ani lékaři jí nevěřili. Obzvlášť podezřívavě se na ni díval místní farář Lionel Crispin, a když tvrdila, že s žádným mužem neměla poměr, obviňoval ji ze smrtelného hříchu! Všichni se zkrátka domnívali, že otcem jejího dítěte je Mike, ale Mary i on se nařčení bránili.
Maryina matka Lucille chtěla, aby její manžel tajně sehnal pro dceru někoho, kdo by jí provedl potrat. Interrupce byly totiž v té době zakázané. Mary jejich rozhovor vyslechla a ze zoufalství, že jí nikdo nevěří, si chtěla podřezat žíly. Naštěstí si ublížila jen lehce a otec ji včas našel, takže ji v nemocnici snadno ošetřili.
Mary stále tvrdila, že nemůže být těhotná, protože s nikým nespala. Jediný, kdo jí aspoň trochu věřil, byl doktor Jonas Wade. Vzpomněl si totiž na případ jisté ženy v Anglii, která porodila, ale přitom prohlašovala, že s žádným mužem nic neměla. Začal se tedy o toto téma více zajímat.
Kontaktoval svého přítele Bernieho Schwartze, genetika na univerzitě, a vyptával se ho na partenogenezi, tedy nepohlavní plození. Bernie mu pověděl o partenogenezi, která se vyskytla u některých zvířat, ale o tom, že by něco podobného bylo možného u člověka, nic nevěděl.
Jonas si našel údaje o těchto případech v knihovně a Bernie mu pak doporučil promluvit si s uznávanou embryoložkou doktorkou Hendersonovou.
V nemocnici se u Mary sešli její rodiče, doktor Wade a farář Crispin. Ten navrhl, že by bylo nejlepší poslat ji do kláštera, kde by v klidu porodila a později by se vrátila domů. Rodiče s tím souhlasili.
Doktor Wade navštívil lékařku Dorothy Hendersonovou a dozvěděl se od ní, že partenogeneze je u člověka možná. K tomu, aby u ženy došlo ke spontánní partenogenezi – tedy dělení a rýhování vajíčka, je třeba nějaký stimul – například chlad, kontakt s elektřinou nebo nějaký chemický podnět. Doktorka mu řekla, že podle jejího názoru připadá takovýto případ otěhotnění na jeden z pětiset tisíc porodů. Dítě, které se takto narodí, musí být holčička, protože vajíčko ženy obsahuje jen chromozom X. Dítě by navíc bylo přesnou kopií matky. To, že nevzniklo "normálním" způsobem, by se dalo dokázat mikroskopickým vyšetřením chromozomů a také tím, že by jeho genetická struktura byla naprosto totožná s matčinou. Pokud by ale vývoj embrya nepokračoval dobře, mohl by plod matku dokonce i ohrozit na životě...
Mary odjela do kláštera, ale po čase se vrátila domů. Nejprve navštívila doktora Wada. Ten se jí vyptával na události, které se staly krátce předtím, než otěhotněla. Mary mu řekla, že když byla jednou v bazénu, vinou špatné elektroinstalace osvětlení začala voda probíjet a ona dostala elektrický šok. Když to doktor uslyšel, byl si konečně jist, že Mary v sobě opravdu nosí partenogenetický plod. V duchu se obával, zda bude dítě, které se narodí, zdravé, ale Mary o svých úvahách raději nic neřekl, aby ji nevyděsil. Začal pracovat na zprávě o partenogenezi u člověka, ale bál se ji zveřejnit, jednak kvůli zachování Maryina soukromí a také kvůli následkům, které by tento objev mohl mít!
Později za ním opět přišla Mary, která si v kostele vzpomněla na svůj sen o svatém Šebestiánovi a domnívala se, že otěhotněla s tímto svatým. Doktoru Wadovi se nepodařilo vysvětlit jí, jak ve skutečnosti přišla do jiného stavu. Svolal proto schůzku, na kterou pozval Mary s rodiči, Mika a jeho otce a také Crispina, aby jim vysvětlil, jak Mary otěhotněla. Všichni kromě Crispina jeho teorii uvěřili.
Mary byla u své nejlepší kamarádky Germaine, o které si myslela, že ji chápe a věří jí, že otěhotněla jako panna. Ale Germaine jí řekla, že ví, že dítě čeká s Mikem. Toto obvinění Mary velice ranilo a chtěla si promluvit se svým otcem, kterému velmi důvěřovala. Když ho ve městě hledala, zjistila, že je u své milenky. Otec se jí pak ke svému vztahu přiznal a řekl jí, že trvá už sedm let. Když jí ale pověděl své důvody, odpustila mu. Jeho milenku dokonce navštívila a docela si spolu rozuměly.
Později Mary absolvovala rentgenové vyšetření, které nasvědčovalo tomu, že dítě snad bude v pořádku. Doktor Wade měl ale stále strach a pochyby.
V polovině prosince, asi měsíc před plánovaným termínem, na Mary přišly porodní bolesti. I přes velké riziko se rozhodla porodit doma. Naštěstí za ní přijel doktor Wade a ještě dětský lékař, takže se porod zdařil a narodila se krásná, zdravá holčička.
Páter Crispin tvrdil, že dítě má oči Mika Hollanda, ale Mary věděla, že její dcerka se už teď podobá jen a jen jí...

HLAVNÍ POSTAVY:

Mary - krásná a milá dívka, nevinná, naivní a pravdomluvná. Věří v Boha, ale když se ocitá v situaci, kdy jí nikdo nevěří, je zmatená, slabá a zranitelná.
Lucille McFarlandová - Maryina matka, elegantní a přísná. Své problémy řeší alkoholem. Díky přísné katolické výchově cítí odpor k sexu, a proto si její manžel našel milenku a ona mu to tolerovala.
Ted McFarland - otec Mary, štíhlý, atraktivní, sympatický, chápavý.
Jonas Wade - uznávaný lékař, chápající, snaží se najít pravdu. Ve chvíli, kdy má možnost proslavit se objevem partenogeneze u člověka, neví, co má dělat - chtěl by být bohatý a úspěšný, ale také nechce ublížit Mary a ohrozit svět.
Lionel Crispine - kněz; přísný, velice oddaný své víře a tudíž neschopný akceptovat jiný názor nebo něco, co by podrývalo katolické náboženství. Ke konci knihy zjišťuje, že nemá na věřící takový vliv, jak si myslel, a to ho velmi trápí.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Autorka zachycuje pocity mladé dívky, která se náhle ocitá v těžké situaci - nikdo jí nevěří a ona netuší, co má dělat. Poutavě seznamuje čtenáře s lékařským prostředím a také v knize dobře líčí zaslepení některých katolíků a škodlivost církve.
Spisovatelka též seznamuje čtenáře s Amerikou počátku šedesátých let, kdy bylo například tabuizováno téma sexu!

CITÁT Z KNIHY:

"Přesně z tohoto důvodu je o tom tak málo materiálu, pane doktore. Protože je to taková bomba. Mluvíme tu o lidské sexualitě, o velmi citlivém tématu. Jakmile se začnete zabývat partenogenezí, šlápnete tím na kuří oko nejen teologům, nýbrž také moralistům, psychologům a nekritickým matkám a otcům na celém světě. Každý badatel, který chce s tímto tématem vystoupit na veřejnost, musí umět svou teorii podezdít betonem; bude muset bojovat jako lev a musí být schopen předvést celý pytel důkazů. Jinak bude vyřízený. Máte vy tu odvahu, pane doktore?"

"Jedni mě budou oslavovat, druzí mi budou nadávat. Paula Ehrlicha, který objevil lék proti syfilis, zatracovali. Říkali, že přestoupil Boží zákon, neboť pohlavní nemoc je prý Božím trestem za smilstvo. Bylo to tak, jak řekla Dorothy Hendersonová: muže, který vyléčil dětskou obrnu, ověnčili vavřínem; muže, který bojoval proti pohlavní chorobě, zahrnuli nadávkami a hanbou. A co chci já? Chystám se dát lidem do ruky nebezpečný nástroj, možná dokonce zbraň, klíč k nejstrašnější ze všech futurologických nočních můr - ke genové manipulaci."

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

Už delší dobu jsem od Barbary Wood žádnou knihu nečetl, takže jsem se na čtení tohoto románu moc těšil. Příběh je zajímavý a napínavý, čte se velmi dobře. Výborné jsou popisy lékařského prostředí. Barbara Wood pracovala kdysi jako zdravotní sestra, takže toto téma dobře zná.
Bohužel mě ale trochu zklamal překlad. Tato kniha byla nejdřív přeložena z angličtiny do němčiny a z němčiny pak do češtiny, a to je trochu poznat. Kdybych měl možnost, asi bych provedl pár jazykových úprav, někdy se mi v textu zdá opravdu divný pořádek slov nebo nevhodně použitá slova. Ale to je asi vina překladatelky a ne autorky.
Od této spisovatelky jsem četl zatím tři knihy, tahle je tedy čtvrtá, ale bohužel musím říct, že "Modrý kámen", "Plamen duše" a "Sedm démonů" se mi líbily víc. Tento román rozhodně není špatný, ale něco mi v něm přece jenom chybělo. Je nezvykle krátký, postavy nejsou vykresleny tak pečlivě jako v předešlých knížkách a některé věci - třeba nevěra Teda McFarlanda - mi tam přišly zbytečné. Ale na Barbaru Wood rozhodně nezanevřu, přečtu si od ní další knihy a jsem přesvědčený, že budou výborné!