ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Woodová Barbara (*20.04.1947)

   
­­­­

Volání minulosti

Doba a místo děje: rok 1857, sídlo Pemberton Hurst v Anglii

DĚJ:

Mladá dívka Leyla Pembertonová, hlavní hrdinka knihy, žila sama se svou matkou v Londýně. Nedlouho před matčinou smrtí přišel dopis od Leyliny pratety Sylvie, kterou neviděly přes dvacet let, v němž je prosila, aby rodinu Pembertonových přijely navštívit.
Matka dopis před dcerou schovala, ale krátce poté zemřela, a tak si ho Leyla přečetla. Protože se cítila osamělá a chtěla vidět své příbuzné, rozhodla se, že je navštíví. Vydala se na cestu a doufala, že až Pembertonovy uvidí, vybaví se jí její minulost. Vůbec si totiž nepamatovala prvních pět let svého života, které prožila v rodinném sídle této rodiny.
Když dorazila na místo, všichni ji přivítali velice chladně a chovali se k ní odtažitě. Leyla netušila, co je důvodem jejich podivného chování. Tváře příbuzných pro ni byly neznámé, ačkoliv v Pemberton Hurstu s matkou, otcem a bratrem Thomasem dříve bydleli, takže by si na ně měla pamatovat. Jediný člověk, na kterého si vzpomněla, byla její sestřenice Martha. Právě ta jediná se k ní teď chovala velice přívětivě. Leyla chtěl vidět pratetu Sylvii, která jí poslala dopis, ale dozvěděla se, že ta nedávno zemřela.
Domu vládla ovdovělá babička Abigail. Z původně početné rodiny už zbyl jen její syn Henry s manželkou Annou a synem Theodorem. Pak tu byla ještě Martha se svým podivínským bratrem Colinem, potomci babiččina syna Richarda, který i se svou ženou Jane zemřel při nehodě kočáru. Abigail měla ještě syna Roberta, otce Leyly, ale ten i se svým synem Thomasem zemřel před dvaceti lety.
Leyla začala pátrat po podrobnostech ze svého dětství, ale nikdo jí nechtěl nic říct. Myslela si, že její bratr a otec zemřeli na epidemii cholery, jak jí tvrdila matka. Theodore se ale podřekl a nakonec své sestřence přiznal, že její otec trpěl ukrutnými bolestmi hlavy, které přerostly v záchvaty šílenství. Před dvaceti lety se vypravil i s Thomasem do lesa, kde měl jeden ze záchvatů, a v pomatení mysli zabil nejdřív svého syna a pak i sebe. Leyla byla tímto zjištěním šokována. Domnívala se ale, že jí Theodor neřekl všechno.
Když byla na procházce s Colinem, velmi na něj naléhala a on jí nakonec vypověděl celou pravdu. Svědkem té tragické události byla i pětiletá Leyla a vše viděla. Byl to pro ni obrovský šok a ona následkem toho ztratila paměť. Matka Jeniffer s ní potom utekla do Londýna. Colin jí řekl i o "rodinné kletbě", která postihuje všechny biologické členy rodiny Pembertonů. V rodině je dědičné šílenství, které se nejdříve projevuje bolestmi hlavy a nakonec vede až ke smrti.
Leyla byla zděšená, ale nechtěla věřit, že by její otec byl vrah. Napsala o svém trápení svému snoubenci Edwardovi a prosila ho, aby za ní přijel. Dala dopis služce, ale pak zjistila, že ho někdo spálil dřív, než mohl být odeslán.
Když si prohlížela dům, našla Sylviin deník a podle písma zjistila, že dopis, který dostala její matka, rozhodně nemohla psát prateta, protože písmo bylo zcela odlišné a v době jeho odeslání již umírala.
Abigal na ni stále naléhala, aby odjela domů do Londýna, ale Leyla byla rozhodnutá zůstat, dokud si přesně nevzpomene na den smrti svého otce. Chtěla dokázat, že byl nevinný!
Zašla proto do blízkého lesíka, kde se událost stala, ale vybavila se jí jen vzpomínka na prsten s rubínem, který nosil na ruce Theodor. Do lesa za ní přišel Colin, který ji sledoval, a řekl jí, že před dvaceti lety stála při nehodě na jiném místě. Později si Leyla začala uvědomovat, že je do Colina zamilovaná.
Poté, co byla v lese, ji začala často bolet hlava a nebylo jí dobře. Přikládala to rozrušení a nevěnovala svému stavu pozornost. Jednou, když se chystala jít spát, objevila na nočním stolku knihu lékaře Thomase Willise, ve které našla zmínku o mozkovém tumoru, který se vyskytuje už několik generací u rodiny Pembertonů a způsobuje šílenství a později smrt. Když si to přečetla, uvěřila, že její otec opravdu zabil Thomase a sebe. Rozhodla se, že zůstane navždy v rodinném sídle a nikdy se nevdá (stejně jako Theodor, Martha a Colin), aby "kletbu" nepředala svým dětem.
Zdravotní stav strýce Henryho se prudce zhoršil, trpěl nesnesitelnými bolestmi hlavy a v záchvatu šílenství málem zabil svou manželku a syna. Leyle se ho naštěstí podařilo uklidnit, ale ještě ten večer Henry zemřel.
Zjistilo se, že po sobě nezanechal žádnou závěť, a proto platila poslední vůle Abigailina manžela Johna Pembertona. V ní odkázal všechen svůj majetek Colinovi. Theodora to velice rozčílilo.
V den pohřbu Leyla navštívila doktora Younga, s nímž se blíže seznámila v době nemoci strýce Henryho. Vyptávala se ho, zda by se nádor, který se u Pembertonů vyskytuje, dal nějak léčit. Také mu ukázala knihu Thomase Willise. Když ji ale doktor Young porovnal s vydáním, které vlastnil on, zjistil, že strana s článkem o tumoru je falzifikát, neboť byla do knihy všita až dodatečně. Došlo jim, že dědičná nemoc Pembertonů je čísi výmysl. Doktor Young proto provedl vyšetření krve, které odebral Henrymu, a zjistil, že kromě morfia, kterým si Henry tišil bolesti, obsahuje velké množství výtažku z náprstníku. Ten se používá na léčení srdečních chorob, ale ve velkém množství způsobuje bolesti hlavy, nevolnost, bolesti břicha a křeče. Může způsobit i smrt. A přesně těmito příznaky trpěl Henry, takže musel být otráven. Leyla se rozhodla, že vše oznámí policii, ale až poté, co si vzpomene na své dětství a odhalí vraha svého otce a bratra.
Od doktora Younga se také dozvěděla, že Colin není z rodu Pemberton. Richard se totiž oženil s vdovou, která měla syna, kterého adoptoval.
Večer si Leyla uvědomila, že ji hlava rozbolí vždy poté, co se něčeho napije. Odlila proto vzorek čaje a druhý den ho odnesla k doktorovi na prozkoumání. Ten zjistil, že nápoj obsahuje výtažek z náprstníku, který by mohl Leylu i zabít. Leyla proto začala být mnohem opatrnější.
Ten večer ji Colin vzal do věže, kde si s ní chtěl v klidu promluvit. Řekl jí, že ví o tom, že její otec je nevinný, protože u události, která se stala před dvaceti lety, byl také. Když přiběhl k obětem, slyšel utíkat vraha, ale nespatřil ho. Celou dobu tak musel žít s vědomím, že někdo z jeho rodiny vraždil. Příjezd Leyly byl pro něj spásou. Věřil, že si jeho "sestřenice" vzpomene na svou minulost a že konečně usvědčí vraha.
Svěřil se jí s tím, že není z rodu Pemberton a navzájem si vyznali lásku. Domnívali se, že pachatelem vražd by mohl být Theodor, který by tím získal rodinný majetek.
Druhý den se Leyla vypravila do lesíka, aby se jí vybavily vzpomínky na děsivou událost. Najednou viděla vše přesně tak, jak se to před dvaceti lety stalo. Vtom k ní ale někdo zezadu přiskočil, chytil ji za krk a chtěl ji zabít nožem. V poslední chvíli ji zachránil Colin, který šel tajně za ní...
Ukázalo se, že Leylu chtěla zabít babička Abigail. Ta byla pachatelkou i ostatních zločinů.
Bratr jejího manžela Johna, Michael, byl šílenec. Chtěl se zmocnit rodinného majetku, a tak vymyslel příběh o rodinné kletbě. Plánoval otrávit svou matku a bratra, ale John jeho úmysl odhalil, a tak Michaela a matku zabil. Aby unikl trestu, prohlásil, že jejich smrt způsobil dědičný mozkový nádor. Abigail historce o tumoru uvěřila, a tak později zabila Roberta a Thomase, aby se "kletba" nešířila dál. Chtěla se zbavit i Leyly, ale s tou její matka utekla. Proto po letech dívce napsala Sylviiným jménem dopis, aby ji přilákala do rodinného sídla. Chtěla, aby tam Leyla zůstala a nikdy se nevdala...
Když chtěla Abigail zabít Richarda, její manžel John jí řekl, že historka o nádoru je vymyšlená. Ona mu ale nevěřila, a protože ji chtěl udat policii, otrávila ho a shodila z věže. Později zavinila nehodu kočáru, ve kterém jel Richard se svou manželkou.
Důvodem jejího jednání bylo odstranit všechny členy rodiny zatížené dědičnou chorobou. Všechen majetek měl připadnout Colinovi, který sice nesl jméno Pemberton, ale nebyl zatížen "rodinnou kletbou", takže se mohl klidně oženit a mít děti. Tak by rod Pemberton zůstal zachován. Aby Colin majetek získal, zničila Henryho závěť. Její plán na vyvraždění rodiny se ale naštěstí nepodařilo dokončit. Poté, co se zbytku rodiny ke svým činům přiznala, zemřela. Až do svého skonu ale věřila, že příběh o dědičném tumoru je pravdivý...

Martha odešla do Londýna a otevřela si zde modistický salón, Theodor rozšířil rodinnou firmu v Manchesteru a Leyle a Colinovi se narodil syn, kterého pojmenovali Robert.

HLAVNÍ POSTAVY:

Leyla - krásná, odvážná, citlivá a statečná dívka s moderními názory. Je tvrdohlavá a odhodlaná najít svou minulost.
Colin Pemberton - na první pohled působí excentricky, divoce a nepříjemně, ale ve skutečnosti je citlivý a milý. Má velké nadání pro hudbu.
Martha - působí tichým, klidným a nenápadným dojmem. Během celého příběhu se neustále věnuje nějaké ruční práci. Zdá se, že se ve všem podřídí své rodině; ve skutečnosti se ale chtěla vymanit z babiččina vlivu a plánovala útěk z rodinného sídla. Proto také rodině ukradla několik šperků, aby měla prostředky na nový začátek.
babička Abigail - tvrdá a přísná žena, která řídí celou rodinu. Vyzná se v lidech a dovede s nimi manipulovat. V podstatě je to ale "blázen", protože uvěřila historce o dědičném nádoru a kvůli ní byla schopná vyvraždit málem celou rodinu!

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Autorka dobře zachycuje vlastnosti tehdejší vyšší společnosti - konzervatizmus, upjatost a svázanost společenskými konvencemi. Také realisticky zachycuje pocity lidí, kteří si myslí, že jsou odsouzeni ke kruté smrti v relativně mladém věku...

VLASTNÍ NÁZOR:

Tento román se mi velmi líbil. Je na rozhraní mezi detektivkou, psychologickým a milostným příběhem. Myslím, že je napsán velice čtivě a napínavě. Zajímavé je to, že děj je vyprávěn v první osobě (vypravěčkou je Layla), takže čtenář vše vidí jen z jejího pohledu a tudíž je velmi napjatý, protože neví, co se honí v hlavách ostatních postav.
Tento román byl sice přeložen z angličtiny do němčiny a až pak do češtiny, ale tentokrát byl překlad velmi pěkný. Je mě rozčilovalo, že téměř na každé stránce se vyskytovalo slovo "hněvivě". Domnívám se, že čeština je natolik bohatá, že by překladatelka nemusela používat stále stejné příslovce. Ale to je jen drobnost!:-) Kniha je velice pěkně napsaná, dozvěděl jsem se z ní několik nových věcí z oblasti lékařství. Můžu ji vřele doporučit každému, kdo má rád zajímavé a napínavé příběhy.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Kosan, 11.08.2005

­­­­

Diskuse k výpisku
Barbara Woodová - Volání minulosti







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)