Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• hra byla napsána v roce 1939
• podtitul: Kronika z třicetileté války

Děj hry se odehrává v době třicetileté války. Hlavní postavou je markytánka, jež doprovází se svými syny švédské vojáky na bojiště a je svědkem bitev v Polsku a Bavorsku.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Artur v Praze roku 2009 (1. vydání tamtéž). Z německého originálu Mutter Courage und ihre Kinder přeložili Ludvík Kundera a Rudolf Vápeník. Počet stran: 119. ISBN: 978-80-87128-31-2.

O HŘE:

Historické drama Bertolta Brechta o třicetileté válce je zároveň protiválečnou satirou. Inspiruje se německou barokní literaturou, zejména díly Jakoba Grimmelshausena (např. postava Yvette vychází z předlohy jeho barokního předchůdce, současníka událostí, jež Brecht popisuje). Prolínají ji písně. Patří k typickým ukázkám Brechtova tzv. epického divadla - děj je napínavý, vyskytuje se v něm málo reflexívních monologů. Český překlad Rudolfa Vápeníka podtrhává historičnost hry využitím barokních archaismů (např. evandělík [= evangelík, protestant] či ancikrist [= antikrist]). Repliky většiny postav včetně hlavní hrdinky jsou psané nespisovně a expresivně.

OBSAH:

Markytánka Anna Fierlingová, stará hubatá ženština, získala přezdívku "Matka Kuráž" na památku události, kdy se svým vozem projela přes nepřátelské území. Příznačně to učinila proto, aby mohla prodat svůj chléb, který už začal plesnivět: jde o symbol jejího obchodnického ducha. Kuráž tím ukazuje, že se nezastaví před ničím.

Má tři děti, každé s jiným otcem (mezitím vystřídala ještě řadu dalších partnerů, jak jí je poskytla válka třicetiletá): odvážného kolohnáta Eilifa, dobromyslného Švejcara a němou Katrin.
Eilifa hned na začátku hry odvádějí verbíři, třebaže se tomu Kuráž vzpouzí. Argumentují, že je třeba z války nejen žít, jak to markytánka dělá, ale také ji živit. Eilif si lstivostí a odvahou získá sympatie velitele, když předstírá, že chce se sedláky vyjednávat o ceně dobytka, poté je však pobije. Když je však dočasně vyhlášen mír, Eilifa za podobný čin - prominutelný ve válce, ale paradoxně neodpustitelný v míru - zatknou coby vraha a popraví ho. Kuráž se o tom nikdy nedozví.

Její druhý syn Švejcar, který je úzkostlivě poctivý, dostane do úschovy plukovní kasu. Když se ji navzdory odporu Kuráže pokusí při obležení donést nadřízenému, aby mohl vyplatit žold, přistihnou ho nepřátelští katoličtí vojáci. Zpočátku se uvolí s Kuráží smlouvat o výkupném (prostřednicí se jim stane mladá prostitutka Yvette, kdysi svedená holandským vojákem). Kuráž však nechce ztratit vůz, který pro ni znamená obživu, a smlouvá tak dlouho, dokud Švejcara nepopraví.

Markytánka se protlouká válkou se svým posledním dítětem, němou Katrin. Ta miluje děti a nesdílí matčin pozitivní vztah k válce; touží se vdát, aby mohla založit rodinu. Je však přepadena a zohavena jizvou, navíc stárne, takže se její naděje na sňatek rozplývá. Kromě Katrin dělá Kuráži společnost Polní kazatel - protestantský kaplan, jenž musel vyměnit duchovní roucho za civilní. Kuráž a její rodina, ač protestanti, se totiž dočasně připojili ke katolickému vojsku. Brecht na jejich jednáním ukazuje oportunismus obyčejných lidí, kteří nevnímali válku jako náboženský konflikt a byli ochotni změnit prapor své strany. Po čase vystřídá kaplana po hrdinčině boku kuchař. Je to tentýž Holanďan, jenž kdysi svedl Yvette, což mu Kuráž odpouští. Nemíní mu však prominout, že ve společné budoucnosti nepočítá s její dcerou Katrin, a tak nakonec zbydou samy dvě.

Poslední ze svých dětí Kuráž ztrácí, když Katrin odvážně vyšplhá na střechu chalupy a pomocí bubnu varuje nedaleké město před nepřátelským vojskem, které se v něm chystá dobývat a plenit. Dívka to udělá z dobroty srdce a ze starosti o tamní děti. Jde zároveň o výraz zoufalství a životního ztroskotání: Katrin již nemá naději na vlastní rodinu. Vojáci ji ze střechy sestřelí, čímž ji usmrtí. - Osamělá Kuráž se v závěru vydává hledat prvorozeného Eilifa, o němž čtenář/divák ví, že je už dávno mrtvý, jeho matka to však netuší...

UKÁZKA:

"Poláci tady v Polsku se do toho neměli míchat. Pravda, náš král k nim vtrh s vojskem. Ale Poláci se začali plíst do svých vlastních záležitostí, místo aby koukali udržet mír, a napadli krále, zrovna když poklidně vtáh do jejich země. A tím porušili mír oni, a všechna krev padá proto na jejich hlavy."