Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hrabalův román Obsluhoval jsem anglického krále je variací na románový typ tzv. vývojového románu. Jde o subžánr sledující osobnostní dozrávání protagonisty a Hrabal jeho užitím navazuje například na tvorbu J.W.Goetha, T.Manna, G.Grasse ad. V životním příběhu hlavního hrdiny se odrážejí zlomové okamžiky středoevropských dějin 20. století, na které vypravěč nahlíží optikou, jež nezapře autora pábitelského typu postavy.

Vypravěčem a protagonistou je pikolík Jan Dítě, postava se svérázným pohledem na svět, který se odráží i v jejím jazykovém projevu a morálním profilu. Základem jeho životní zkušenosti je naivní, důvěřivý vztah k lidem, zejména k přímým nadřízeným a zkušenějším spolupracovníkům v hotelových restauracích. Na jeho uvažování se ale podílí i komplex z malého vzrůstu a touha po majetku, jenž pro něj znamená automatickou společenskou prestiž, aniž by se příliš staral o způsob jeho nabytí. V závěru románu se však jeho uvažování zcela proměňuje a on nachází smysl života v prosté existenci a ve smíření se světem a se svou minulostí.

Pět kapitol románu (které Hrabal paradoxně označuje jako "povídky") líčí pět různých fází protagonistova života. Jan Dítě začíná jako prostý pikolík v restauraci hotelu na českém maloměstě 20. let. Poznává tady "velký svět" hotelových hostí, obchodních cestujících i zkušenějších kolegů číšníků a také získává první sexuální zkušenosti s děvčaty v místním nevěstinci. Začíná tu také snít svůj velký sen o tom, že se jednou stane milionářem a vyrovná se těm, k nimž dosud mohl jen vzhlížet. Jeho kariéra pokračuje v hotelu na okraji Prahy a pak v luxusním pražském hotelu Paříž, kde se účastní přípravy a průběhu hostiny pro habešského císaře. Jeho nadřízeným, učitelem a rádcem se stává vrchní Skřivánek - ten, který obsluhoval i anglického krále. Na počátku okupace je Dítě z hotelu propuštěn kvůli poměru s Němkou, slečnou Lízinkou. Vezmou se, zplodí debilního syna Siegfrieda, a zatímco Jan pracuje jako číšník v německých podnicích, ve kterých pociťuje svou méněcennost, Líza odjíždí na frontu jako ošetřovatelka. Odtud si přiveze válečnou kořist - vzácnou sbírku známek. Dítě je na konci války Němci omylem zatčen jako odbojář, zatímco Líza umírá při náletu. Po válce Dítě prodává známky a pořídí si konečně vlastní hotel, ostatní hoteliéři jej však nepřijmou mezi sebe a on nakonec po nástupu socialismu o majetek přichází. Ani v internačním táboře pro boháče jej však ostatní neakceptují. Dítě pak pracuje jako lesní dělník a nakonec se stává cestářem v pohraničí, kde o samotě přehodnocuje svůj dosavadní život, nachází jeho smysl v prosté existenci a základních vztazích mezi lidmi a také sepisuje své vzpomínky - text předkládané knihy.

Hrabal v románu dále rozvíjí svou vyprávěcí metodu, založenou na nespoutaném, jakoby nepřerušeném mluvním proudu, se kterým v počátcích své tvorby experimentoval při "výsleších" svého strýce Pepina (Taneční hodiny pro starší a pokročilé). Projev vypravěče je ovšem přizpůsoben psychologii postavy: naivní úsilí a posun na společenském žebříčku se projevuje ve specifičnosti Dítětova jazyka, v němž se úsilí o kultivované, hyperkorektní vyjadřování mísí s prvky obecné češtiny, slangu a profesní mluvy. K mluvenému projevu odkazuje i oslovování čtenářů - každá z pěti kapitol začíná větou: "Dávejte pozor, co vám teďka řeknu."