Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Děj tohoto příběhu začíná před a končí po válce. Hlavním hrdinou a zároveň i vypravěčem je pikolík Jan Dítě. Na začátku své "kariéry" byl pouhým prodavačem párků na nádraží, kde jako by nestíhal odjíždějícím cestujícím vracet drobné za bankovky. Tento mladík kvůli své výšce malinko trpí komplexem méněcennosti, ale myslím, že u něj platí výrok "Malej, ale šikovnej".
Jeho druhým stanovištěm byl hotel Praha, kde pracoval jako pikolík. Své vydělané peníze si pečlivě hromadí a následně je utrácí ve veřejném domě U Rajských, kde se mu zalíbila jedna prostitutka. Právě v tomto hotelu se Jan seznamuje s jedním velmi bohatým cestujícím, který ho doporučí do jiného lepšího hotelu.
A tak se Dítě ocitá na prahu nové etapy svého života. Začal pracovat v hotelu Tichota, kde je spoustu krásných žen, za kterými se přijíždějí pobavit postarší bohatí pánové a za které tučně zaplatí. Dítě také neujde milostným hrátkám, oblíbí se ho jedna jeho "spolupracovnice." Jan se naprostou náhodou v tomto hotelu dostane k pořádnému balíku peněz a najednou ví, že zase musí jít dál.
Znovu se na doporučení dostává do velmi noblesního hotelu Paříž, kde nejprve vykonává podřadnou funkci, ale později se stane hlavním číšníkem. Dítě má to štěstí, že je pod vedením vrchního Skřivánka, který obsluhoval anglického krále, a tudíž je ve své profesi velmi zkušený. Jan se zde učí porozumět zákazníkům, ale také vědět co si objednají, ještě než to udělají. Pan Skřivánek je opravdu výborný učitel, a proto měl být také vyznamenán řádem habešského císaře, jenž hotel navštívil. Tady se však přihodila další náhoda. Habešský císař byl tak malinký, že když chtěl vrchnímu řád předat, nedosáhl na něj. Toho využil malý "mužík" Dítě, ještě malinko se skrčil a už měl řád přes rameno. Měl dvojnásobnou radost, za řád, a také protože potkal někoho tak malinkého, jako je on sám.
V tuto dobu byli Němci, hlavně tedy Hitler, v Praze nenáviděni. Jenže Dítě se seznámil a později se zamiloval do německé učitelky Lízy z Chebu. Kvůli tomu je později z hotelu propuštěn.
Dítě je vyšetřován komisí pro čistotu rasy, zda je schopen počít dítě s "čistou árijskou ženou." Když uspěl, Lízu si vzal za ženu. Hotel Tichota se mezitím přeměnil v německý hotel, kam zdraví němečtí vojáci přijížděli "počínat" děti s německými dívkami. Líza zde Janovi zajistila místo a sama odjela pomáhat na frontu. Když se vrátila, přivezla něco, co po válce bude velmi cenné, a to známky. Známky, kvůli kterým Líza položila svůj život, když pro ně běžela do hořícího hotelu a spadl na ni trám. Známky, díky kterým se poté Dítě stal velmi bohatým a měl konečně svůj vlastní hotel. Doba se ale mění. Je vydán patent na milionářskou daň. Později jsou majetky milionářům zabaveny a ti jsou posláni do speciálních vězení. Ani Dítě se tomuto nevyhnul, navíc do vězení se i těšil, protože tak konečně bude tam, kde vždy chtěl být, mezi milionáři.

Vlastní hodnocení
Tento film měl dvě dějové linie. Jedna je právě ta, kterou jsem popsala v obsahu a tou druhou je příběh Dítěte, když ho pustili z vězení. Film začínal tím, jak se za ním zavřela brána věznice a poté se oba příběhy (ovšem s převahou toho popsaného) prolínaly. Po propuštění dostává listinu, ve které je povolán na Šumavu dělat údržbáře silnic. Seznamuje se zde s dívkou, která "jde ráda s každým, kdo se jí líbí", a s jejím otcem, který zde hledá hudbu ve stromech. Jinak je tam Jan úplně sám. Zvelebuje si chatu, jež zde zbyla po Němcích, dívá se do zrcadel a vzpomíná na své mládí. Právě tyto vzpomínky jsou druhou dějovou linií. Celý příběh končí tím, že si z této chaty Dítě udělal hospůdku, kde popíjí pivo se starým známým, bohatým cestujícím.

Tento příběh jsem měla možnost zhlédnout pouze jako film. Režisér se sice držel předlohy knihy Bohumila Hrabala, ale dost věcí v ději vynechal. Někdy to byly jen maličkosti, nebo nepřesnosti v okolnostech, ale například to, že měl Dítě s Lízou retardované dítě, mi připadá docela důležité. Režisér zřejmě nevěděl, jak ho do děje zakomponovat. Já mu to nevyčítám, jen konstatuji, že film není zpracovaný přesně podle předlohy. Jinak co se týče herců, řekla bych, že tento český film měl dobré obsazení a herci své postavy zahráli na jedničku. Obzvlášť pěkně byl podle mě zahraný sám hlavní hrdina Jan Dítě.

Postavení Němců v tomto filmu se měnilo. Před válkou byli všemi nenávidění a v jakémkoli českém podniku nevítaní. Během války, když byli v popředí, však nastal zvrat. Češi se najednou stáhli do ústraní a Němce museli tolerovat, a co víc, vše jim bylo tak nějak podřízeno. Po válce byli vypuzeni.
Mně osobně připadala dost otřesná situace, kdy se Dítě s Lízou poprvé milovali. Nejenže Jan musel podstoupit vyšetření, jestli je schopen oplodnit čistou árijskou rasu, ale "nejnechutnější" mi na samotném aktu připadalo to, že se Líza během milování celou dobu dívala na portrét "svého vůdce", Hitlera. Jako kdyby si představovala, že právě on na ní leží a dělá jí dítě. V tomto ohledu mi přišel hlavní hrdina dost statečný, že to byl schopen přetrpět.

Dále mne velmi zaujala jedna Janova "úchylka". Vždy, když byl někde, kde se soustřeďovalo více lidí - hlavně tedy bohatých lidí -, sáhl do kapsy a vyndal z ní drobné, které nenápadně hodil na zem. Bavilo ho pozorovat, jak i bohatí lidé jsou kvůli pár "šupům" schopni lézt po zemi po čtyřech a sbírat ty drobné mince. Mohlo by se to zdát jako zbytečné utrácení, ale mělo to zde určitou funkci. Autor chtěl poukázat na chamtivost i tak dost majetných lidí, kteří nikdy nemají dost, jsou "skrblíci" a jsou schopni udělat dost pro to, aby měli o pár korun více. Sám Jan poté došel do stádia, kdy si drobné raději strčil zpět do kapsy. Ani ne kvůli tomu, že by byl chamtivý, ale spíše kvůli tomu, že dále nechtěl "sytit hladové kapsy" milionářů (toto vše možná v knize ani nebylo).

Ve filmu byl hlavní hrdina takový optimista, vše bral s humorem a nadhledem a rozhodně to nebyl takový člověk, který se snaží dostat nahoru za každou cenu. Líbilo se mi, jak se z obyčejného prodavače párků stal majitel hotelu. Stoupal jakoby po žebříčku, ale vždy za to mohla nějaká náhoda. Byl to člověk, který měl v životě prostě štěstí. Nejdříve náhodou dostal balík peněz, pak řád habešského císaře a poté známky od své ženy. Na druhou stranu je ale pravda, že Jan byl ochoten pracovat a získávat zkušenosti, ale kdyby nebylo pár vlivných lidí, tak by zřejmě neskončil tam, kde skončil.

KNIHA:

V díle Bohumila Hrabala byl Dítě naopak člověkem, který byl velmi ctižádostivý, snaživý, hrabavý a chtěl se stát tím nejlepším z nejlepších. Dítě se nikdy necítí delší dobu šťastný, neustále po něčem touží a usiluje o to, ale jakmile toho dosáhne, zjišťuje, že předmět jeho touhy už pro něj není žádoucí, protože nepřináší trvalé uspokojení. Patří tedy právě mezi ty lidi, kterými se ve filmu bavil. K závěru knihy už necítíme nic jiného než lítost - soucítíme s člověkem, jenž nikdy nebyl schopen být šťastný a částečně chápeme i všechny jeho prohřešky. Dítě není hlavním hrdinou s pevně danými povahovými rysy, je to spíše postava, která představuje směsici životních postojů a především pocitů. Tady se třeba projevuje rozdíl mezi knihou a filmem.