Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Mladá fronta v Praze roku 2009 (1. vydání tamtéž). Počet stran: 76. ISBN: 978-80-204-2114-2.

CHARAKTERISTIKA DOBY:

Dílo bylo vydáno v roce 1964 v Československé socialistické republice. Tato republika vznikla změnou názvu z Československé republiky v roce 1960. V této době se postupně uvolňoval tvrdý komunistický režim po éře stalinismu v 50. letech. Postupné "tání" poměrů vedlo až k pražskému jaru v roce 1968. Další demokratizace režimu byla ale pozastavena vpádem vojsk Varšavské smlouvy na území ČSSR.
V této době se uvolňovala také literatura. Autoři měli ve své tvorbě větší svobodu a nebyli tolik svázáni cenzurou. Nemuseli také dodržovat pravidla schematismu potažmo socialistického realismu. Knihy přestaly být prvoplánové a jejich účelem už nebyla pouhá agitace.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Bohumil Hrabal se narodil 28. března 1914 v Brně. Jeho matkou byla Marie Killianová a otcem důstojník rakouské armády Bohumil Bleh, jenž se však k otcovství nehlásil. Nedlouho poté si matka vzala Františka Hrabala, který se později stal majitelem pivovaru v Nymburce. Pobyt v pivovaru byl pro Bohumila inspirací k pozdější literární tvorbě. Po vystudování reálného gymnázia v Nymburce odešel na studium právnické fakulty Karlovy univerzity v Praze. Již během studia psal své literární prvotiny.
Poté vystřídal mnoho druhů rozličných zaměstnání. Začal jako číšník a později se z něj stal skladník, pojišťovací agent a také byl v jednu dobu výpravčím ve stanici Kostomlaty. Tyto zkušenosti pak uplatňoval ve svých dílech.
V průběhu 50. let se snažil prosadit v literatuře, avšak v době tvrdého komunismu neměl šanci na vydání svých děl. Teprve v 60. letech v období uvolnění komunismu mohl začít vydávat. Jeho první vydanou knihou byl soubor povídek Perlička na dně, a to v roce 1963. V této době se Hrabal pomalu stává spisovatelem z povolání. Do roku 1968 vydává několik knih včetně Ostře sledovaných vlaků. Po okupaci je Hrabalovi zakázáno psát. V období normalizace dále píše svá díla, ale nemůže je oficiálně vydávat, proto se uchýlí k vydávání buď v exilových nakladatelstvích nebo pomocí samizdatů.
Oficiálně smí knihy vydávat až po roce 1989 a v té době se z něj stává jeden z nejslavnějších českých autorů.
Bohumil Hrabal zemřel 3. února 1997 pádem z okna z nemocničního pokoje na Bulovce za ne zcela vyjasněných okolností.

FORMA DÍLA:

Literární dílo Ostře sledované vlaky se řadí k próze, konkrétněji k novele. Je napsáno v ich-formě v minulém čase. Skládá se z několika kapitol, které nejsou nijak označeny. Kompozice není chronologicky uspořádána. Hlavní postava se během díla vrací ve svých myšlenkách do minulosti a vzpomíná, co se kdy stalo. Děj je složen z několika rovin a sestaven metodou koláže. Tato forma je u Hrabala typická.
Hlavní postava sice působí "nehrdinsky" a kvůli pokusu o sebevraždu až zbaběle, ale na konci díla se zachová jako pravý hrdina. Sabotáž byla sice namířena proti nacistům, ale komunisté v knize viděli odpor proti totalitě a tudíž i proti nim.

INTERPRETACE DÍLA:

Hlavní postavou je mladík jménem Miloš Hrma, jenž se zaškoluje na výpravčího v malé železniční stanici. Pochází ze "slavné" rodiny, kterou zná celé město díky vrozenému flákačství, které už se dědí po generace.
Všichni se na Miloše dívají skrz prsty a ještě ke všemu je velmi zamilován do mladé a krásné konduktérky Máši, u níž však jako chlap selže. Život pro něj ztrácí smysl a on se ho proto pokouší ukončit v hodinovém hotelu. Naštěstí ho spatří zedník a zachrání ho. Po nějaké době se vrací do práce, kde je zaučován výpravčím Hubičkou, jenž je jeho pravým opakem. Velký svůdník žen, který si nikdy nenechá ujít příležitost dostat každou ženu v jeho blízkosti. Toto chování velmi uráží přednostu stanice, přestože by se tak nejraději také choval. První extempore, při němž je protržena jeho oblíbená sedačka v kanceláři, ho velmi rozlítí, ale není to takový problém jako druhý případ. V něm totiž orazítkuje během služby pozadí sličné telegrafistky Zdeničky úředními razítky. Když vše zjistí její matka, snaží se případ dohnat až k soudu. Pro její smůlu případ řeší pouze dopravní inspektor Zednicek. Po kratším vyšetřování shledává Hubičku nevinným, ale přednosta stanice díky tomu přichází o povýšení.
Rozhodující okamžik pro Miloše přichází, když je výpravčím Hubičkou zasvěcen do plánu na zničení ostře sledovaného vlaku. Tento vlak převáží na frontové území munici. V předvečer sabotáže přichází do stanice Rakušanka Viktoria Freie s výbušninou ke zničení vlaku. Po dlouhé cestě je unavena, a proto ulehá na kanape v přednostově kanceláři. Spolu s ní ulehá i Miloš, jenž se tak zbaví svého problému s erekcí. Ráno, posílen vědomím, že již je opravdový muž, se ujímá úkolu a jde vyhodit vlak do povětří. Těsně před příjezdem transportu usedá na návěstí a čeká, až bude ta pravá chvíle na odhození třaskaviny. Výbušninu odhazuje ve správný čas, jenže je spatřen německým vojákem. Navzájem se postřelí a souhrou náhod zůstanou ležet těsně vedle sebe. Miloš v posledních chvílích přemýšlí o životě, o nesmyslné válce a o lásce. Jelikož voják vedle něho umírá ve velkých bolestech, ze soucitu jej zabije a zanedlouho sám umírá také.

V knížce je vidět jasná nenávist Hrabala k válce a nacismu. Autor ukazuje nesmyslnost a krutost války i z nezvyklých úhlů pohledu. Například soucítí se zvířaty, která během války také velmi trpí. Především dobytek je totiž transportován v neskutečných podmínkách a pomalu během jízdy umírá. Přestože je v knize kritizován a místy i zesměšňován nacismus, Hrabal dokáže s nacisty jako s lidmi soucítit a uvědomuje si, že válka musela být pro normální německé vojáky velkým utrpením. Tyto myšlenky jsou vidět mimo jiné na konci knihy, kde Miloš přemýšlí o možném kamarádství s vojákem, který ho postřelil, kdyby ho býval potkal při jiné příležitosti.
Dále autor ukazuje na Milošovy problémy obyčejného občana té doby.

UKÁZKA:

Rada Zednicek vynáší ortel nad výpravčím Hubičkou.
(str. 43, 44)

"Tam jede naše naděje. Naše mládež. Bojovat za svobodnou Evropu. A co vy tady? Tisknete razítka na zadek telegrafistky!" řekl a vrátil se ke stolu, prohlédl fotografie, pak je odhodil.
"Ovšem," řekl. "sklaplo nám, omezení osobní svobody to není..., ale je to hanobení němčiny, státního jazyka!" zvedl se a udeřil pěstí do stolu, " polovina razítek je sestavena z německých slov! A to je zneuctění!"

STYL A JAZYK:

Jazyk je převážně spisovný, občas se vyskytují některé nespisovné až vulgární výrazy (ceckounek, prdeláč, ...), které jsou povětšinou uvedeny v přímých řečích. Dále se v díle objevují hovorové tvary slov.
Nezvyklá je i větná stavba, která se snaží ukázat myšlenky hlavního hrdiny. Nejzajímavějším prvkem je časté opakování slov. Dílo se skládá z velmi dlouhých souvětí, které však nestěžují porozumění textu. Autor v díle užívá nevšední přirovnání (zvadlé jako lilium) a ironii. Další zvláštností v díle jsou absurdní nebo nečekané situace, do kterých jsou stavěny hlavní postavy. Například snaha zhypnotizovat německé vojsko Milošovým dědečkem.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi velmi líbila. Zaujal mně především výborný vypravěčský styl Hrabala a prostředí nádraží, kde se většina děje odehrává. Děj má spád, čímž se liší od většiny ostatních Hrabalových knih, které jsou založeny na popisu prostředí a situací a nic dramatického se tam neděje.
Po jejím přečtení jsem zhlédl i stejnojmenný film od režiséra Jiřího Menzela, který mě taktéž velmi zaujal. O jeho kvalitách svědčí i to, že v roce 1967 získal Oskara za nejlepší cizojazyčný film.
Zaujal mě i rozdílný závěr knihy a filmu, kde ve filmové verzi postřelený Hrma spadne na vlak, který vyletí do povětří. Tento konec mi připadal více "romantický".